Zadání domácího úkolu

Jak vypadá váš pochvalný seznam? Čeho si na sobě ceníte?

(Minimálně 15 bodů.)

Vypracování

Moje milá já…

• Jestli je na Tobě něco, co opravdu obdivuji, tak je to rozhodně houževnatost ve všech životních situacích, kterými jsi prošla a hrdé čelení výzvám, které nepřetržitě přicházejí.
• Je velice inspirující, jak dokážeš zacházet se svými emocemi, jak se nebojíš chrlit lávu, když máš vztek, topit se v bažině, když je ti smutno a rozhazovat radost jako konfety, když je Ti veselo.
• Baštím Tvou bezprostřednost, se kterou umíš zaskočit a odzbrojit i ty nejpřipravenější z nejpřipravenějších.
• Děkuji Ti za to, že když neumíš, tak hledáš. Že když nevíš, tak se zeptáš. A že jsi svým přístupem dokázala vytvořit tak epické podhoubí známostí, že ať přijde cokoli, vždycky se máš na koho obrátit.
• Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik věcí stíháš sledovat, jaký máš přehled o projektech lidí, kteří Tě zajímají, jak dokážeš udržovat kontakty i když jsi od všech daleko a vědět, jak se mají tví přátele, rodina i klienti, jak si ty všechny příběhy vlastně vůbec dokážeš pamatovat.
• Baví mne Tvé příběhy. Synchronicity, které si mažeš na chleba místo másla k snídani a vesmírné náhody, které by nikdo nikdy mozkem nevymyslel i kdyby se snažil.
• Jsem na Tebe nesmírně hrdá, že jsi onehdy necouvla, když došlo na přerod Tvého života, že sis z toho nesedla na zadek a neutekla zpátky do kanceláře, kde jsi byla v pasti, ale v jistotách a že i přes všechny překážky a pochyby zvenku sis ustála, že TY budeš masérka.
• Miluji, s jakou rozkoší se umíš odevzdávat přítomnému okamžiku, ať už je to sluneční lázeň a vystavování obličeje paprskům sluníčka v parku, vychutnávání kávy v kavárně, extatické swingování na tančírně nebo masérská praxe, kdy mizí spousta hranic a zůstává jen to podstatné.
• Také jsem Tvou vášnivou čtenářkou. Je naprosto fascinující, jak píšeš, jakou slovní zásobou vládneš a jak dokážeš věci trefně popsat, pojmenovat a shrnout. Vždy, když něco vytvoříš nebo se mi třeba zpětně dostanou před oči Tvé staré texty, žasnu, jak jsi něco takového dokázala vymyslet a dát dohromady, protože znovu už by to prostě nebylo takové.
• Což mne vede k dalšímu tvoření – malování Hennou. Na to, že máš minimální průpravu v práci s touhle entitou, vytváříš úplně boží obrázky a jestli mi něco hlava nebere, tak – jak si, u Merlina, dokážeš namalovat tak dokonalé obrázky levou rukou na pravou?!!
• A to nemluvím o šití z korálků! Kolik disciplíny, sebeovládání a trpělivosti máš, abys z těch titěrných rokajlů a uzlující se nitě, dokázala tvořit tak krásné věci! Zatímco spousta lidí by s tím už v zárodku mrštila do kouta, Ty sis z toho vytvořila zrcadlo pro sebereflexi. Fascinující!
• Rozhodně bych také vypíchla vaření. Na to, že jsi se o to vlastně nikdy nezajímala, jsi se s tím v roli partnerky a mámy dost slušně popasovala. Jídla, která Ti vznikají pod rukama jsou většinou prudce jedlá. Navíc neotravuješ nikoho fňukáním, že nevíš, co máš vařit, je toho přece tolik a tolik k vyzkoušení a ochutnání a mne baví, jak Tě to baví, od listování recepty, přes nákupní seznamy po samotnou realizaci.
• V neposlední řadě bych nerada opomenula věci, které jsou tak samozřejmé, až vlastně jsou zcela jedinečné – jako třeba Tvoje oči. Jsou krásné, hluboké, vědomé, živé, magnetizující, jejichž pohled bez uhnutí neumí přijmout každý.
• Další takový je úsměv. Máš tak laskavý obličej, když se usmíváš. A ten zvonivý smích, kterým to umíš doprovázet, ten už pohladil nejedno srdce a rozsvítil nejeden den.
• A vlasy! Vždycky jsi je měla nádherné. Jen po porodu dostaly trochu na frak, ale už je to zase dobré, už jsi zase princezna.
• Děkuji Ti, jak se učíš z chyb, jak kritiku bereš jako výzvu, že věci, které se učíš, opravdu používáš a moudra, která předáváš ostatním sama žiješ, že jsi otevřená novému, že hledáš řešení místo důvodů, proč to nejde, že záříš a rozsvěcíš skomírající a zhasnutá světýlka ostatním, že jsi svá, opravdová a naplňuješ vizi si moci jednou… na konci… říct… Jo, tohle stálo za to.