Zadání domácího úkolu

Představte si, že jste novináři a v Ankh-Morporku se stal závažný zločin. Po odsouzení zločince po vás šéfredaktor chce, abyste napsali článek do zvláštního vydání, ve kterém celou kauzu, od spáchání trestného činu až po odsouzení, popíšete.

Vypracování

Dobrý den, madam,
zasílám úkol.

Zloděj klepet konečně v klepetech!

Poslední dva měsíce se louskáčky na humří klepeta prominentních obyvatel Ankh-Morporku stávaly konverzačním předmětem. Nebylo pro ně totiž využití. Horor, který se odrazil dokonce i na cenách Předmětů Vzácného Užití (např. mýdlo, pozn. redakce) kvůli potřebám Penězopracího cechu, je konečně u konce. Byli jsme u toho, když kapitán Městské hlídky Samuel Elánius odvedl odsouzeného ze soudní síně.
Přinášíme vám přepis exkluzivního rozhovoru s kapitánem Elániem.

Kapitáne Elánie, gratulujeme k úspěchu! Sdělil byste našim čtenářům nějaké peprné detaily k dopadení pachatele, kterého obyvatelé Ankh-Morporku znají pod jménem Chňapač? Chápete, protože klepeta chňapou a on je kradl, takže se dá říct, že je „chňapal“ z rukou svobodného trhu - směje se - nebo možná… z klepet?

– „Chytli jsme ho.“

Děkujeme, kapitáne, mnoho štěstí, kapitáne.

K tomuto rozhovoru ale vedla dlouhá, úmorná a pečlivá policejní práce, jak víme z důvěrného zdroje (Fred T. nebo F. Tračník, pozn. redakce), kterou vám popíšeme na následujících řádcích.

Kdo je pachatel?

Viktor Bezklepítko, 33 let, svobodný, bezdětný, bez přátel a výrazných zájmů, bez majetku. Bydlel v Přístavní ulici, což vzhledem k podstatě zločinu bylo velmi příhodné. Jak už to u podobných existencí bývá, řekl si jednoho dne Viktor: „Safra, já bych chtěl víc.“

Možná za to mohla výchova, kterou Viktor neměl. Jeho rodiče ho totiž v útlém věku odložili do domu pro sirotky, kde Viktor prožil dětství a část dospívání. Ale také možná, a to je pravděpodobnější, za to mohl Viktorův nedostatek vlasů, poněvadž byl plešatý.

Grandiózní schéma – Tak se stal zločin

Byť je Viktor bez vlasů, nedá se říct, že by byl bez mozku. Loupeže klepet byly promyšlené do největšího možného detailu. Doufáme, že tímto článkem nedáváme návod dalšímu „Chňapalovi“ (hahaha, pozn. redakce), ale jako naši čtenáři zkrátka máte právo na to znát celou pravdu.

V Přístavní ulici je jediný přístav – jedná se o molo pro rybářské lodě. Lodě z něj odjíždějí na širé moře a přijíždějí s plody zabalenými v bednách. Tyto bedny jsou označkované obrázky, aby každá bedna přišla na správné místo. A zde už to začíná být pro slušného občana náročné. Viktor Bezklepítko, bez vlasů, bez majetku, a hlavně – BEZ SVĚDOMÍ, zvedl bednu s obrázkem klepeta a odnesl si ji domů. Toto opakoval ne jednou, ne dvakrát, ale NĚKOLIKRÁT po dobu dvou měsíců.

Městská Hlídka – Louskáček umírá poslední

Jakkoliv se zdá zločin dokonalý, Městská hlídka města Ankh-Morpork pracovala téměř bez ustání, aby „Chňapače“ dopadla. Nakonec to byla právě vytrvalost, která dovolila zloděje dopadnout. Pokud by totiž Hlídka případ alespoň na ten jeden konkrétní den odložila, byli bychom bez klepet až do podzimu.

Důvod je jednoduchý. V den, kdy byl pachatel dopaden, bylo zataženo. Slunce poprvé za dva měsíce nesvítilo. Sluneční paprsky se nemohly odrazit od pleše „Chňapače“ Viktora, a zanechat tak po sobě pouze oslnivý záblesk, snadno zaměnitelný s odrazem slunce na vodní hladině. Byl to právě náš důvěryhodný zdroj, který den co den po dva měsíce docházel do Přístavní ulice a hlídal dodávky z lodí (říkejme mu raději F.T., pozn. redakce) a který dva měsíce snášel frustraci, aby nakonec vítězoslavně zakřičel a dopadl Viktora „Chňapače“ Bezklepítka. Ten se ke všemu na místě přiznal, dokonce i k tomu, že klepeta nejí.