Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Nebelvír

Autor: Rinali Anastázie Cymprištíková
Práce odevzdána: 6. 8. 2013 21:06
Soutěž: The Butterbeer Experience VI - povídky
Zadavatel soutěže: Angelica Arless

Zadání soutěže

Kdysi dávno, ještě když Nich měl žlutý hábit a Angelica červený se udála jedna věc. Angelica poslala Nichovi odkaz na jednu písničku, která souvisela s příběhem tří bratří. Nich jí byl tak unesen, že se hned jal její podobu počešťovat a poslal Angelice celé album této skupiny. A tak se stalo, že oba byli nadšeni.

A toto nadšení si teď vybijeme na Vás -sobí se-. Jelikož jsme se oba dva stali oblíbenci této kapely, tak po Vás budeme chtít, abyste pro nás něco udělali. 
Zde přikládám jednu z písní a Vaším úkolem bude zpracovat povídku, kde se tato píseň objeví. A pozor, jelikož budete u Nicha tuto píseň také potřebovat, tak doporučujeme udělat si překlad, aby se přesně hodila do Vámi napsané povídky.

 

Vaším dnešním úkolem bude The Weasley Way. Přikládám Vám k tomu video tentokráte bez slov, která si musíte sami najít. Pamatujte na to, že já vím o čem v té písničce jde, takže očekávám, že se toho budete držet. A připomínám, že písnička se v povídce musí objevit, tedy bude zakomponované do děje. Ať už přepsaná verze do češtiny nebo ta původní.

 

Povídka by neměla přesáhnout délku 20 palců.



Povídku můžete zakomponovat buď do prostředí HP a nebo do našeho školního. Pokud budete dělat obojí, tak posílejte příspěvky samostatně.

 

Vypracování

Dine a Lucy

Je to už delší doba, co Fred a George vystudavali a teď pracují ve svém šprýmařském obchodu. Jednou za čas tam chodí i malá Lucy a její bratr Dine Jerrowovi. Vždycky zpovídají George nebo Freda, aby zjistili, co za šprým vyvedli tomu či onomu. Měli je za svůj vzor, a tak se rozhodli, že jakmile nastoupí do oné školy, půjdou Weaslyovic cestou.

Ahoj, já jsem Lucy a tohle je příběh o mně a mém bráškovy Dine. Až doposud to byl náš první rok na Bradavické kouzelnické škole, asi bych měla říct, že jsme trochu rebelové. Mysleli jsme si, že by bylo skvělé porušit všechna pravidla. A tak před náma nebyl nikdo v bezpečí. Kromě toho, nás hrozně fascinoval hrad. Takže nalézání tajných chodebních cest, plížili jsme se po chodbách, někdy dokonce i po podlaze. Odhodili jsme bombu hnojůvku, když nikdo nebyl poblíž. To bylo panečku smradu. Dělali jsme pořádnej nepořádek a teď se Ministerstvo pokouší ovládat náš život. Pche, nejsme ničí otroci. Takže pochopte, máme pro co bojovat. V této chvíli bojujeme pro správnou věc. A teď zpátky ke srandám. Prošli jsme kolem profesora Umbridge a nalepili jsme mu na záda papír s obázkem prasete.

Když už jsme byli dál, Dine zvolal: ,,Oh, profesore Umbridgi, měl by jste si lépe hlídat své záda." Natož jsme utekli. Učitel nás sice nedohonil, ale i přesto to bylo o fous. Avšak, mám tu upozornění pro vás ostatní:Nemůžeš vědět, co tě udeří, když začne náš útok.Ooh, rozzuříme vás, zlomíme vás, zapálíme vás. Nebojíte se nás? Nevěříte mi? Tak co se potom stalo Jenně z naší třídy?Á ano, to jsme byli my, kvůli nám létala po chodbách jako splašený fénix. Ooh,vy se nás pořád nebojíte?....Chi chi...Tak si počkejte.Bylo to už nějakej ten týden, mezi učiteli jsme si našli nepřátele. Hlavně Dine. Byla hodina lektvarů, Snape už tu neučil, ale ten učitel, co tu byl, byl daleko horší. Jednoho dne se s ním Dine hádal. Skončilo to až tím, že mu učitel vlepil facku. Dine se chytil za rudou tvář a řekl:,, A my tě určitě naučíme ohledů, jaké nás chceš naučit ty,....s bolestí!" zvedne se. Stojí proti němu tváří tvář.,,Dovedeme tě k šílenství." Jdeme totiž Weaslovic cestou. zašeptám a jakmile zazvoní. Jdu i s ostatníma ven ze třídy. ,,...Pojďme přivodit zmatek, protože Brumbál je pryč." řekl George, když povídal o jednom ze svých zážitků mě a Dinemu¨. ,,Ohňostroj by mohl být dostatečný důvod vystřihnout jí z hradu....za rozbřesku jsme začali." sedli jsme a jen lapali po dechu. ,,Kapitáne mašinérie!Dračí hlavy,prskavek habaděj! Začala palba. Ukážeme jí peklo, jaké nikdy předtím  neviděla! Bum. Bác. Prskavka tu a tam...." pokračovali dál a Dine je poslouchal, vymluvila jsem se, že mi není dobře a on mi slíbil, že mi to dovypráví. Šla jsem teda do pokoje. Byl tam Jim. Můj odvěký nepřítel. ,,A teď se Ministerstvo snaží řídit naše životy a my bojujeme za to, co považujeme za správné..... Vážně si to myslíš?" Jim moje motto recitoval jako báseň, dokonce i bezchybně. Krátce jsem přikývla. V poslední době se ke mně chová jako ke kamarádce. Chvilku tam jen tak stál, zavrtěl hlavou. Chvilku se  zdálo, že chce něco říct, ale nakonec se odtud vyřítil beze slova.

,,..........Ooh, profesorko Umbridgová, uděláš líp, když si budeš hlídat své záda.Nemůžete nikdy vědět, co tě udeří, když začneme náš útok.My vás rozzuříme, zlomíme a zapálíme.......a my tě naučíme způsobům, cos nás chtěla naučit, s bolestí!.Uděláme z tebe šílence. Než však odešli ze školy, párkrát zamávali na publikum. Toť je panečku Weasleovic cesta" Dine mi říkal již potřetí ten známí příběh od Freda a George. Chtěla jsem s tím přestat, a tak jsem, protože nevěděla jak, nejdřív chtěla dokončit příběh. ,,Weasleovic cesta. Myslím, že teď se na nás rozzuří.Nemůžeme tu už být déle ani o minutu jakýmkoliv způsobem. Umbridgeová se tu znova zjevila. George jí řekl: Oh, professorko Umbridgová, nikdy se nevrátíme. A víme, že ostatní budou pokračovat v našem útoku.Oh, oni tě donutí rozzuřit se, zlomí tě a upálí tě.Naučí tě způsobům, které si nás chtěla naučit, s bolestí! Doženeme tě k šílenství! ..." A Dine na to:,,A měli pravdu. Profesor Umbridge je její příbuzný a je horší než ona. Musíme..." ,,Nic nemusíme. Chci skončit. Už nechci jít Weasleovic cestou." Bratr se na mě podíval. Oněmněl a já taky. ,,Proč už nechceš jít Weasleovic cestou sestři? Je to, protože, jsem tě zanedbával, nutil tě zanedbávat školu..." Zavrtím hlavou.

Tohle byl můj konec Weaslovic cesty. Započal stejně, jako skončil, posledním ahoj, těmto řádkům. ¨

Malá Lucy přestala jít Weaslovic cestou, k fórkům se vracela jen na Apríla, kdy si byla s bratrem nejbližší. Ukázalo se, že Jim je do Lucy zamilovaný a jen nevěděl, jak to dát najevo. Lucy stále chodí s bratrem do obchodu dvojčat a napjatě poslouchá jejich příběhy. Jen někdy se vrátí do minulosti, ale vždy jen vzpomínkama. Jak čas plynul, Lucy stárla, ale slib, ktarý dala bratrovy, než nastoupili do školy splnila. Ten slib, kdy si dohodli, že na konci roku udělají ohňostroj. Asi víte na památku čeho.:)