Zadání domácího úkolu

Dneska si otestuju, jestli jsou sportovci i poeticky vybavení. Postačí mi 16 veršů a téma samozřejmě příhodné hodině “Kterak mě pronásledoval zbloudilý potlouk”.

Vypracování

Dobrý den, posílám úkol.

 

Kterak mě pronásledoval zbloudilý potlouk

Na tréninku jednou večer,
už jsem z toho málem brečel,
stále po mně potlouk létal,
jako by ho někdo metal,
pouze na mně pifku měla,
každá namířená střela.
Mířidla vždy nastavená,
pálka na mně napřažená,
druhý odrážeč se směje,
na ty míče ódy pěje,
už teď si své podezření,
že je potlouk okouzlený,
potvrzuji čím dál více,
když mám modré svoje líce,
zuby už mě celé bolí,
asi mě to brzy skolí.
Necítím už ruku, nohu,
děkuji teď svému bohu,
z koštěte jsem dávno spadl,
otřes mému mozku vládl.
Nosítka už přinášejí,
špatně se mnou zacházejí.
Všechno bolí, vše se točí,
a mně už se klíží oči,
nemám tucha, kdo co říká,
ačkoliv se mně to týká.
Probudím se, všude ticho,
vidím jen své velké břicho,
tělo už mě bolí méně,
cítím se jak v karanténě.
Nikde není milé tváře,
ale ani žádná záře.
Tak jsem asi přežil, hurá,
asi se mi kost teď hnula.
Už jde ke mně léčitelka,
mého domu ředitelka.
Vše prý bude zase dobré,
potlouky už nejsou podlé.

 

Omlouvám se za délku, nějak ty verše skákaly samy.

 

Děkuji