Zadání domácího úkolu

Alou na stáž! Úkoly posílejte formou — printscreen / překopírované zadání vašeho úkolu a vypracovaný úkol.

 

Vypracování

Zadání: Jaká štěstíčka jste z krabice vybrali? Protože jste otravní, tyto ingredience jste z Giddelie museli dostat vy! Ale nebojte, já jsem hodnější, tak se mi svěřte, formou vyprávění nebo rozhovoru s terapeutem, co jste si při sběru ingrediencí na jádro museli prožít.

 

+na stole najdete svitek pergamenu, na kterém je třesoucím se rukopisem napsána děsivá výpověď+

 

Dobrý den, slečno Verčo,

nejsem si jistá zda v sobě dokážu najít dostatek síly, abych Vám mohla vypovědět, co jsem zažila při poslední stáži. Popravdě přemýšlím i odchodu ze školy či alespoň z odhlášení se z předmětu, ale na druhou stranu si říkám, že jako správný had bych se neměla tak snadno vzdávat a zažitá traumata bych snad časem mohla překonat. Když jsem brala do rukou koláčky štěstí, neměla jsem v sobě žádné zvláštní obavy, to se ale velmi rychle změnilo…

 

První koláček – Suchá kůže z nohou

Ačkoli nemám diagnostikovanou fobii z nohou, přiznám se, že představa, že mám sahat na něčí nohy nebo se ty nohy dotknou mně, je pro mě děsivá a doslova nechutná. Po přečtení lístku se mi proto udělalo trochu nevolno a zrychlil se mi tep. Madam Giddelie s tím však byla naprosto v pohodě a hned se uvelebila na křeslo a už odhazovala svoje fusekle v dál. Zavřela jsem oči a dělala, že neexistuju, ale to už na mě volala, že na pedikúře nebyla roky. Přes zaťaté zuby jsem procedila něco ve smyslu, že si zajdu pro rukavice a škrabku na nohy, což Giddelie vnímala jako naprosto zbytečné a nazvala mě přecitlivělou slečinkou, ale já se nějak bránit musela. V rukavicích jsem se cítila přeci jen o něco lépe a abych to více neprodlužovala, vydala jsem se do boje. Když jsem se blížila, cítila jsem zápach zpocených nohou, které viděly vodu naposled loňské Vánoce. Nehty byly sice krátké, ale zežloutlé, zřejmě vlivem plísně. Suché kůže na patách bylo víc než dokážu popsat slovy. Chvatně jsem vzala do ruky levou nohu, zatajila dech a škrabkou oloupala oschlou kůži, která se krotila jako pergamen. Osobně mi přišlo, že kůže je už víc než dost, ale Giddelie trvala na tom, že je nutné pokračovat. Samozřejmě to byla lež a zneužila mě k tomu, abych jí provedla kompletní odstranění přebytečné kůže na levé noze. Když namítala, že musím totéž provézt i u druhé nohy, pohrozila jsem jí odchodem a nahlášením na Ministerstvo za zneužívání a nucení k práci. To jí zavřelo pusu, neochotně si natáhla čpící fusky a s úšklebkem mě poslala pro další koláček.

 

Druhý koláček – Jedna krční mandle

Nevím jestli po přečtení bylo hůř mě nebo Giddelii. Nevím, jak dlouho bych sbírala odvahu k činu, Giddelie byla statečnější. Oběma nám nalila pořádný pohár whiskey (jako dezinfekci), hůlkou si namířila na hrdlo a pronesla znecitlivující kouzlo, ta horší část – vytáhnout mandly, už byla mým úkolem. Giddelie otevřela pusu a já jí strčila ruku do chřtánu, instinktivně jsem zavřela oči, ale pak mi došlo, že bych je asi měla mít otevřené. Až příliš pozdě mi došlo, že jsem si zapomněla vyměnit nebo očistit rukavice z předchozího odebírání kůže.. Giddelie si toho naštěstí nevšimla, protože měla zavřené oči. No, stejně se říká, že by člověk měl sníst půl kila špíny ročně, tak to snad neuškodí. Mandle jsem nikdy netrhala, takže jsem jednala spíše instinktivně a byla jsem rozhodnutá utrhnout první věc, co bude mandly alespoň trochu připomínat. Rukou jsem šmátrala ve chřtánu a do ruky se mi dostalo cosi tuhého a vedle bylo cosi mazlavého a teď otázka, co z toho je mandle? Zatáhla jsem za to mazlavé, ale Giddelie vyjekla bolestí, proto jsem usoudila, že mám hrábnout po té věci vedle. Zatáhla jsem tedy za tuhé cosi a škubla… Vřískot, který vyplnil místnost by jistě strčil do kapsy všechny hororové výkřiky. Z pusy jsem vytáhla naštěstí opravdu krční mandly, ale radost mi nevydržela moc dlouho. Moje nadšení přerušila rána, jak Giddelie padla k zemi s pusou plnou krve. V úleku mi mandle spadla na zem a zakutálela se pod gauč. To jsem ale neměla čas řešit a musela křísit Giddelii, to se mi naštěstí povedlo. A když si dávala už asi třetí pohár whiskey, nepozorovaně jsem vylovila krční mandly zpod gauče a vhodila jí do organického roztoku pro uchování. S třesoucíma rukama jsem se poté vydala pro další koláček (ne)štěstí.

 

Třetí koláček – Prd zachycený do sklenice pod úhlem 45 stupňů

Naštvaně jsem po Giddelii hodila lístkem, ale ta se začala jen smát, což bylo dost děsivé, protože mezi zuby měla stále krev z předchozího kuchání. Už mi bylo jedno, co si o mé osobě pomyslí, na nos jsem si dala kolíček a čekala až si Giddelie sundá spoďáry. Myslela jsem, že se mi to zdálo, ale měla jsem dojem, že Giddelie zčervenala a začala něco mumlat o nehodě. Nechápala jsem, ale když si sundala spodní prádlo, ihned jsem pochopila… Děvče mělo při odebírání mandle nehodu a svěrače to prostě neustály. Bohužel to neustál taky můj kolíček na nose a do nosu mi vnikl zápach, který ani slovy popsat nejde. Pomodlila jsem se ke všem svatým, zavřela oči a nechala Salazara ať vede mou ruku. K zadnici jsem nastavila skleničku a slyšela tiché pššššuk, jako když uniká plyn. Sklenku jsem rychle uzavřela a šla to ven rozdýchat. Dámu se stolicí jsem nechala o samotě, myslím, že to tak bylo nejlepší pro obě.

 

Čtvrtý koláček – Pot z podpaží

Nevím, jak pokaděná dáma, ale já se potila jako prase.. Myslím si, že po předchozích zážitcích už ale tohle byla vcelku oddechová záležitost. Giddelie si vyhrnula rukáv a odtajnila další část těla – podpaží. Už mě ani nepřekvapilo, že nebylo oholené, možná to snad byla i nejhezčí část, kterou jsem dnes viděla. Naštěstí i Giddelie byla opocená jako vrata od chlíva, takže kapky potu do skleničky káply vcelku rychle a bez potíží.

 

Po tomto děsivém zážitku jsme se kvapně rozloučily, bylo zřejmé, že obě už jsme chtěly mít klid a být od sebe co nejdál. Tak a teď mi řekněte, jak s tím mám žít?

 

R. É. Day