Zadání domácího úkolu
Inspirujte se nějakou písní, pošlete mi odkaz a napište, jak k vám promlouvá. Pak se zamyslete, jestli byste v příběhu písně do něčeho "nešťouchli*y" a podívejte se, jak se Vám to před očima změní. A z této inspirace mi pak zkuste napsat příběh alespoň na pět palců. :)
Vypracování
Dobrý den madam,
posílám vám své vypracování úkolu.
Jako píseň jsem si vybrala píseň od Lukase Grahama - 7 years (https://youtu.be/LHCob76kigA?si=9RfC8iK99zBxB3sI)
Poslední dobou je tato píseň hodně slyšet třeba na sociálních sítích, u vzpomínkových videí apod. Možná se někomu může zdát ohraná, ale já ji mám strašně ráda. Slyším v ní ten čas, čas, který nám postupně plyne. Nejdříve jsme děti, posloucháme rady od rodičů, potom stárneme a sami předáváme něco svým dětem. V písni slyším to, že si sami píšeme svůj životní příběh a je jen na nás jak skončí.
Stáří
Už jsou tu Vánoce, tak jako loni. Sedím u stolu v kuchyni a popíjím ranní kávu. Je tu ticho. Takové ticho. Sleduji za okny padající vločky. Pomalu se zvednu, abych položila hrníček do dřezu. Zvedá se mi těžko, staré kosti se už nehýbou tak dobře jako dříve. Přejdu k oknu a sleduji děti jak za domem dovádí na bobech. Ach, také jsme dováděli. Vždy byla hromada sněhu a jen co jsem přišla ze školy, hodila jsem tašku do rohu a vzala jsem si své boby. Kdysi mi je přinesl Ježíšek, byly s volantem a byla jsem na ně náležitě pyšná.
Přesunu se do obývacího pokoje a sednu si do křesla. Poslední dobou je mi těžko. Zůstala jsem sama. Manžel zemřel už před několika lety, děti se odstěhovaly a s vnoučaty mě už tolik nenavštěvují. Ale dnes, dnes přijede můj syn se snachou a pojedu k nim na Vánoce. To bude radosti. Pamatuji si, když byly mé děti ještě malé. Ta radost, ta rozzářená očka, když slyšely zacinkání zvonku a pod stromečkem hromadu dárků. Zpívali jsme koledy a koukali jsme na pohádky. Teď je tu to ticho. Pustím si raději televizi, sice už pořádně nerozumím dnešnímu programu, ale třeba narazím na Tři oříšky pro Popelku. Moje oblíbená pohádka už když jsem byla malá. Koukali jsme na ní spolu s maminkou. Moje milá maminka, krásná a hodná žena. Dala mi toho do života spoustu. A já doufám, že mě takto vidí i mé děti.
Říkala jsem už, že dnes přijede můj syn? Co jsme si s nimi užila zábavy, s ním a s holkama a s jejich tatínkem. Jezdili jsme na výlety, hráli jsme hry, četli jsme si pohádky. Pořád bylo, co dělat. A i když to někdy někde vrzalo, tak se to zase vyřešilo a jelo se dál. Vždyť takový je život. Je to horská dráha. A můj život byl dobrý.
Právě začali dávat Tři oříšky pro Popelku. Na to se ráda podívám.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
„Mami, jsem tady,“ otevře dveře mladý muž. „Dneska tam je hrozná chumelenice. Přijel jsem sám, ale všichni se na tebe už těší.“ Oklepe si sníh z hlavy. „Mami, koukáš na televizi?“ zuje si boty a přejde do obývacího pokoje. „Mami?“ pohlédne na křeslo, kde sedí malá postava. Vypadá jako, když spí. „Mami?“
Dobrý život.
RD
