Zadání domácího úkolu

Vyberte si
- Napište příběh o pocitech chudinky mandragory, když ji násilně vytáhnou z její vyhřáté ďoury v zemi.
- Zamyslete se nad tím, proč si myslíte, že lékouzelníci nesdělují složení čiré tekutiny
- Napište básničku na akné bobky či pazubnici

Vypracování

Přesazování mandragory

 

Můj život je skvělý. Ne, je dokonalý! Již od semínka je všechno naprosto perfektní. Už co jsem začala klíčit, byla moje hlína právě tak akorát. Ani moc písčitá, ani moc hlinitá, ne moc jílovitá a nikde žádný kámen, kolem kterého by se mi obtáčely kořínky. Obtáčení kořínků kolem kamenů není problém, dokud je mandragora mladá, ale jak bych rostla, můj kořen by se mi deformoval a kdo ví, jak bych později vypadala. Navíc jsem měla vždycky skvělou teplotu, ani jeden moc studený či moc horký den, den co den právě tolik vláhy, aby se mi rostlo tak dobře, jak jen to jde ale ani o kapku víc, takže mě nikdy neohrozila žádná hniloba. A abych nezapomněla, nikdy jsem se nesetkala ani s žížalou, natož s mravenci nebo nějakými pro rostlinku opravdu nebezpečnými škůdci.

Myslím si, že ani slavná divizna, které skřítkové zpívali „Vstávej, semínko, holala“, aby hezky rostla, se neměla lépe než já. Byla jsem si jistá, že jsem měla jen počáteční štěstí semínka které spadlo na dobré místo. Takové štěstí nikdy nevydrží věčně, dříve či později se něco pokazí, ale den se střídal s dalšíma mně se pořád nic špatného nestalo. Dobrá teplota, dostatek vláhy, kvalitní půda... vše, co si jen rostlinka může přát. Můj kořen hezky sílil a čím dál tím víc připomínal malého človíčka, jak se na mandragoru sluší a patří.

Jednoho dne jsem kořínky dorostla k okrajům... čehosi, co mě obklopovalo. Původně jsem si myslela, že jsem kořínky prostě jen dosáhla na nějaký kámen, jenže se to stalo z více stran najednou a ačkoliv jsem to kořínky ohmatávala ze všech úhlů, ne a ne objevit, kudy se kolem toho obtočit. To bylo zvláštní.zatím to nevadilo, ale časem, až budu větší, by z toho mohl být problém. Nicméně to má smysl řešit, až situace nastane. Zatím jsem moc malá, abych takovou věc uměla vyřešit, takže dělat si s tím starosti by ničemu nepomohlo, ale mohlo by to mít negativní vliv na můj růst. Každá rostlinka ví, že čím méně stresu, a k němu starosti vedou, tím lépe a kvalitněji se roste.

Ale pak se stalo něco, co jsem ale opravdu nečekala ani v tom nejhorším snu. Někdo mě popadl za listy a začal mnou velmi nešetrně kroutit! Jistě, nebylo tak nešetrné, aby se mi listy poškodily, ale byla jsem si jistá, že to je jen otázkou času. Tak moc jsem se bála o své milované lístečky, že mi vůbec nedošlo, že se v hlíně kývu víc a víc. Ale pak jsem ucítila, jak pomalu kloužu ven a na můj dosud dokonale do hlíny zavrtaný kořen začalo dopadat denní světlo. Popadla mě příšerná panika, protože jsem neměla, jak se udržet. Tah za listy neustával, klouzala jsem víc a víc, světlo mě zalévalo a oslepovalo. Úplně jsem cítila, jak mi kořen už už začne zelenat!

Zaplavila mě naprostá panika. Tahání za listy mě nebolelo, ale byla jsem si jistá, že brzy začne. Co chvíli se mi listy jistě začnou vytrhávat. Nebo hůř, můj kořen se zadrhne a přetrhnu se, nebo se mi nějaký z menších kořenů odloupne. Kdyby ke mně přišlo zvíře a začalo mi listy okusovat, bylo by to děsivé, ale obrostla bych. Jenže tohle vypadalo na katastrofu, kterou nepřežiju.

Než jsem se nadála, měla z hlíny vytaženou tak velkou část, že jsem mohla začít vydávat zvuky. To pro mě bylo trochu nové, protože jsem až do téhle chvíle byla vždy řádně obalená dokonalou hlínou. Ale teď jsem byla na vzduchu. Vzduchu! Žádná hlína! Panika mě ovládla a já začala křičet, jak nejhlasitěji jsem dokázala. Bylo to to poslední, co mi ještě zbývalo, než zemřu. To, co mě táhlo ven, šlo příliš rychle, abych to přirozenou rychlostí růstu dokázala kompenzovat. Ještě chvíli a budou na mě napáchány takové škody, že už je nepůjde napravit. Ale možná, že když to jekotem zarazím teď hned, ještě to přežiju. Možná. Ještě nikdy jsem nebyla zoufalejší a všechen svůj strach o můj mladý život jsem dala do svého křiku.

Ale i když jsem křičela ze všech sil, nebylo to nic platné. Byla jsem z hlíny vytažená úplně. O několik strašlivých okamžiků později jsem byla opět ponořena do hlíny a ta mě opět zahrnula do svého hebkého obětí. Tahle hlína byla trochu jiná. Kvalitu měla skvělou a navíc v ní bylo víc živin, než jsem byla zvyklá,také tu bylo jaksi víc místa. Ale za všechen ten stres to nestálo.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant