Zadání: Tomu říkám zajímavé rozuzlení: from enemies to lovers, jaké to cliché!

Dnes to byla ale mela, co? Celou stáž jste absolvovali v převleku nějakého známého hůlkovědce a já bych chtěla vidět, kdo to byl. Zachyťte mi kouzlem printscreen váš převlek a vepište jméno toho, za koho jste dnes na stáž šli.

Nicméně mě pořád taky zajímá, jak dopadly jejich hůlky. Popište mi je, ztvárněte mi je! Z jakých dřev jsou, co za vzory na sobě mají nebo nemají? Jaký drahý kámen byl použit na hůlku slečny Emi? A jak je teda dlouhá hůlka pana Shermana? Jak se vám povedlo vystihnout tyto pozoruhodné charaktery?

 

Vypracování:

 

Hůlka pana Shermana

Tato hůlka byla vyrobena z dubového dřeva. Pan Sherman se jasně vyjádřil, že dub nechce, ale madam Giddelie se jeho přáním nenechala ovlivnit. Byla si jistá, že dub mu bude sedět, takže ho použila. Hotovou hůlku nicméně ponořila do ořechového oleje, který dřevo řádně ztmavil, a potom ji přetřela lakem. Od mudlů odkoukala výhody rychleschnoucího laku na nehty, takže pro lakování hůlek používá téměř výhradně laky, které perfektně zaschnou během několika minut. Výsledná hůlka je tedy tmavě hnědá, jen o pár odstínů světlejší než černá, přírodní kresba dřeva na ní není vůbec vidět a je nádherně lesklá, jak už to s lakovaným dřevem bývá. Pan Sherman tak k údržbě hůlky později nebude potřebovat ošetřující oleje, ale leštěnku. Věřím, že madam Giddelie mu ji za pár galeonů poskytne.

Jako jádro použila soví pírko, které dokonale vyplnilo relativně velkou dutinu, kterou madam v hůlce vytvořila. Díky tomu je hůlka mnohem lehčí, než by člověk očekával, zvlášť, kdyby věděl, že jde o dubové dřevo. Soví pírko je ideální pro kouzelníka, který má rád v kouzlení jasno, preferuje přesná a precizní kouzla, která nepozměňují realitu. Tedy skvělá na kouzelné formule, trošku méně efektivní při přeměňování a velmi špatná volba pro kouzlení iluzí. Tato hůlka měří 13.3 palce, tedy skoro 34 cm, 33,78 cm pro milovníky přesných detailů. Pan Sherman si tedy rozhodně nemůže stěžovat, že by jeho hůlka byla příliš malá.

Madam Giddelie se rozhodla vynechat zdobení. Hůlka není nijak vyřezávaná, nejsou na ní žádné ornamenty, dekorativní rytinky, ani nic podobného. Jemný kouzelnický soustruh nicméně vykroužil zvýrazněný rukojeti, která je oválně prohnutá, aby se fotografovi dobře držela a na konec rukojeti madam přidala očko, aby si případně mohl hůlku poutkem přidělat k pouzdru na fotoaparát.

Hůlka slečny Emi

Tady madam sáhla pro měkkém, jemném vrbovém dřevě, které se velice snadno a hezky opracovává. Kromě toho jde o jemné dřevo, které v sobě nese hodně ženské a vodní energie. Voda je podle mnoha učenců typicky ženským elementem, protože je trpělivá a svou neúnavnou prací dokáže rozrušit jakoukoliv skálu, podemlít sebepevnější břeh. Voda je rovněž spojována s emocemi, fantazií a kreativitou. Hlubinách vod se rodí nápady, představy, sny a vize, které pak umělci přivádějí v realitu. Dokonalá volba pro malířku, řekla bych. Madam Giddelie sáhla po vrbě bez váhání, zatím co já jen obdivovala její zkušenost.

Jako jádro této hůlky madam použila žabí kůži z pestrobarevné pralesničky. Hůlka je tak velmi citlivá při kouzlení s barvami. Například při barvokouzlení bude naprosto nedostižná a kouzelník s ní bude snadno vytvářet přesně takové odstíny barev, jaké si bude přát. Jak se madam na stáži zmínila, patřila hůlku i drahými kameny, použila ametyst, který se svými účinky pojí s fantazií a sny, akvamarín, který s sobě nese sílu moří a umocňuje tak element vody vrbového dřeva, fluorit, což je kámen podporující kreativitu a koncentraci a jantar, který nastoluje rovnováhu a umělci pomáhá nejen ujasnit si, co chce vytvořit, ale také mu pomáhá vyjádřit se v umění co nejjasněji.

U této hůlky se pro změnu s ozdobami nešetřilo. Měly jsme přece jen dost času, protože hůlka pana Shermana po ponoření do oleje potřebovala nějaký čas na vyschnutí. Do samotného hrotu hůlky madam Giddelie zasadila fialový ametyst. Světle modrý akvamarín, zelený fluorit a zlato-oranžový jantar ho obklopují v pomyslném trojúhelníku. Od každého z těch tří kamenů se pak po celé délce hůlky vine spirála, takže hůlka je jako tvořená trojšroubovicí. Rukojeť je vyřezána tak, že působí jako spletená z jemných proutků, které před samotnou rukojetí vytvářejí koš, v němž můžeme samotnou hůlku vidět. Tyto pomyslné proutky přecházejí v jemně vyřezané lístečky, které se postupně zmenšují a v půlce hůlky se ztrácí docela.

Tato hůlka měří 11 a půl palce, tedy 26,67 cm a madam Giddelie ji nelakovala, ale ničím nenapouštěla. Pro péči o hůlku proto bude slečna Emi potřebovat jemný, ošetřující olej, který bude její hůlku udržovat v čistotě a dřevo zdravé a přirozeně pružné.

Můj převlek

Abych nezapomněla, na poslední stáž jsem se vypravila v převleku. Tady jsem já jakožto Duchoslava Ollivanderová, která začala při tvorbě hůlek využívat i barev. Upustila tak od průhledných laků a čistě přírodních olejů, které pracují s přirozenou barvou dřeva, a začala dřevo při výrobě hůlky barvit všemi barvami. Z její dílny tak vycházely hůlky červené, modré, žluté, zelené, fialové, nebo i různě barevně nakombinované. Ne jen proto, aby hůlky vypadaly zajímavěji, ale proto, že i barvy v sobě nesou magii.

Jaká škoda, že nebyl prostor na to, aby můj převlek mohla madam Giddelie ocenit.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár