Zadání domácího úkolu

Napište povídku, kde se objeví téma vydání knihy nebo darované květiny. Minimálně 5 palců.

Vypracování

Darované květiny

 

„Jak někoho pošlu do háje pomocí květin?“

Noel sebou leknutím škubl a hlavou vrazil do police. Se zaskučením si protřel bolavé místo a soukal se z regálu. Tolik k úklidu.  Otočil se k pultu a nechápavě pohlédl na zákazníka, který se – jak se zdálo – zjevil odnikud. Noel ještě pohlédl ke dveřím, ale cedulka, že je zavřeno se tam stále houpala, a očividně ji vůbec nezajímalo, že někoho pustila dovnitř.

„Máme zavřeno?“ dostal ze sebe nakonec zmateně.

Muž na druhé straně pultu vypadal vlastně celkem zoufale, pohublý, s kruhy pod očima, v tenké bundě, která jej jistě nemohla uchránit před tím nečasem venku. Pod Noelovým pohledem přešlápl na místě a jednou rukou si promnul krk.

„Promiňte, nechtěl jsem zdržovat, jen jsem viděl, že svítíte a tohle je naléhavé, takže…“

„Takže jste zvolil květinářskou pohotovost?“ pousmál se Noel a pobaveně se rozhlédl po krámě. „Jakže to bylo? Jak někoho poslat…“

„…do háje!“ vyhrkl zákazník, pak se zarazil a opatrněji dodal. „Nebo něco na ten způsob.“

„Jak moc hlasitá zpráva by to měla být? Nejjednodušší by byly kopřivy, ale někomu to může přijít neomalené. Nebo chcete něco nenápadnějšího?“ pokračoval Noel s úsměvem na tváři, přičemž už v hlavě procházel sortiment, a jak by takovou kytici sestavil.

„Raději nenápadně. Ještě bych tchýni nemusel přežít.“

Noel nasadil soucitný výraz a souhlasně pokýval hlavou, a hned obešel pult a vydal se uličkou dál do obchodu.

„Vlastně myslím, že mám něco přesně pro vás,“ zastavil se u červených květin.

„Lycoris radiata, symbolizují poslední sbohem. A přidal bych k nim tady Filipendulu ulmarii, což je zbytečnost, případně samotné oranžové lilie, ty mluví o nenávisti.“

Při posledních slovech se muž ušklíbl.

„Ano, dejte mi ty lilie. Oranžovou nesnáší. Kolik to dělá?“ začal šátrat v kapce lovíc zřejmě peněženku.

Noel vytáhl několik květů a potřásl hlavou.

„Říkal jsem přeci, že máme zavřeno. Berte to jako dar.“

„Ah, to přeci nejde,“ bránil se zákazník překvapeně.

„Jakby ne. Řekněme, že je to poplatek za pobavení prodavače,“ zazubil se Noel, přičemž květiny zručně balil do papíru a už je podával návštěvníkovi.

„Jen si je vezměte, a tchýni ve zdraví přežijte.“

Muž ještě chvíli nejistě postával, snad nevěříc, že opravdu může odejít bez placení, než také nabídl aspoň úsměv a vyrazil opět do večerního lijáku. Noel za ním zavřel dveře.

A pro jistotu je tentokrát i zamknul.

 

Charlie Ann Whitaker