Zadání domácího úkolu

Vyberte si:

1)     Napište vtipné (!) double drabble na téma „Žabí princ“.

2)     Nakreslete, kterak jste líbali žáby v hodině.

3)     Napište v délce minimálně 3 palců, co se honilo v hlavičce žábě, kterou jste si ulovili – od nahmatání v teráriu až po její vrácení tamtéž.

Vypracování

Varianta úkolu 3) :)

 

Žabka neměla jméno ve smyslu, jak ho známe my lidé, ale pokud bychom ho měli lidské mysli nějak přiblížit, znělo by asi jako Kvakomila. Poslední dobou navíc měla pocit, že více než jeden den v řadě „není její den“. Nejprve se pod ní propadl leknín, pak jen taktak unikla podlému útoku té zakvakolené štiky, co měla doupě pod břehem a ve finále ji nějaká lidská dvounohá obluda lapla do krabičky a odnesla ji na znepokojivě neznámé místo. Všude spousta podivných věcí….sice neznala, co to znamená kniha, lavice, baňky a křivule, košťata….ale i tak měla otevřenou tlamku do parametrů mladšího sumce a očka přecházela, div nezískala únikovou rychlost od hlavičky. Byla opatrně vypuštěna na podivný kousek země, která by se zdála kouskem lesa u tůně, nebýt neviditelných bariér okolo a lehkého přítmí. Kolem se hemžilo dalších pár žab a žabáků všech možných barev a velikostí, ale neměla kdy si nimi víc pokvábosit, jelikož za bariérou se už chvíli ozýval podivný sbor hlasů a hluk (obojí nepříjemně nekvákolivé) a podivná opona před bariérou zmizela a Kvakomila opět spatřila ten podivný prostor s hromadou tajemných předmětů. A teď navíc plného dvounožců. Ti se hlavně teď všichni kvalupem přibližovali a než se rozkoukala, počali její kolegové a kolegyně mizet ve spárech těch hlučících oblud a ani se nestačila začít bát, už se také v jedné z pracek vznášela vzhůru.  Prolétlo jí hlavou, jestli to není to, čemu se „v jejím oboru“ kváká …lidsky by se to dalo přeložit asi jako „čápův výtah“ nebo „rackova luftreise“, ale jelikož nenásledovalo hbité potulení v zobáku, trochu se uklidnila. Zdálo se, že lidský tvor na ni hledí stejně kysele a přemýšlivě, jako ona na něj. Snad jen tu nadílku do dlaně dodala navíc jen ona…ale kdo ví. Slyšela jak vrchní lidská žába (netušila, proč ji to napadlo) něco po lidsku kváká, očividně si jakýmsi nástrojem snad brousí tesáky, přiblíží nebohého žabáka a….dotkne se ho tlamkou….žádná střeva, krev, samostatně pochodující dolní půlka těla…to bylo povzbudivé…pak následoval mžik….a místo žabky lidská vrchní žába svírala…lidožabáka?! To se jí chystají provést! Nějakým zvráceným způsobem z ní udělat stejnou obludnost jako jsou oni sami! Upřít jí lov much při sluníčku a komárů při měsíčku! Válení se na leknínu v jakoukoli dobu! Kvákání na lesy div jí nezaskočí a škodolibé radůstky, jako když se datel pokusil prubnout kůru vrby Mlátičky…néééééékvááááá! Cítila, jak se nese výš a výš,

už jí záda ovanul nezvykle teplý proud vzduchu, následovalo jakoby nesmělé zaváhání a pak rychlý pocuk a než se nadála, nechutně suchá dvounožcova tlamka se jí dotkla a zas zmizela jako blesk. Trnula, skoro cítila, jak se jí začínají prodlužovat a zarovnávat zadní nožky, přední protahovat, hlava se počíná stopkovat od těla, kůže nechutně blednout a vysušovat….zamrkala..nic…zavalila jí nekonečná úleva. Uchem zachytila klokotavý zvuk vrchní lidské žáby a lidožabáka a viděla je odcházet průchodem ve zdi, když byla vracena mezi čtyři průhledné bariéry. Znělo to nějakým způsobem stejně, jako když viděla dotyčného datla skotačit s vrbnou a pokvákala si na celé kolo, i když úplně nechápala proč. Celá ta zakvákolená věc ji vrtala hlavou pěknou dobu…pak došla k trochu děsivému poznání, že dvounožci vědí něco, co žáby asi ne…tedy, že mezi žábami se skrývají dvounozí vetřelci s podezřelými záměry a odhalit je lze zřejmě pouze dotykem tlamky…dozrávalo v ní pevné rozhodnutí a přesvědčení, když byla poměrně nečekaně opět uvržena do krabičky a po chvíli se překvapená ocitla u své tůně….od těch dob se dost žab těm místům vyhýbalo…Fanatická líbající žába, která pronásleduje obojživelníky v dohledu, stíhá je do vyčerpání a kvákající něco o dvounohé verbeži, není něco, co by vám zpříjemnilo den.