Zadání semináře

Budete mít na výběr z možností.

 

1. Pro pisálky: 

Ve výkladu jsem mluvila o zradě Heleny a o tom, co své matce provedla. Zajímalo by mě však, co by se stalo, kdyby se Helena rozhodla vrátit a vše napravit. Povyprávějte mi o tom. Můžete formou vyprávění nebo úvahy. Nicméně ať to nemá méně než 3,5 palce.

 

2. Pro malíře:

Nakreslete mi Helenu z Havraspáru. A ať nechybí podpis a datum prosím. 

 

3. Pro básníky

Zabásněte mi na téma Ztracený diadém. Vtipu se nebráním, ale ať to nemá méně než 16 veršů 

 

4. Pro hádankáře

 

VYMYSLETE, ano skutečně sami vymyslete 6 hádanek  pro Havraspárské klepadlo. Chci Vaše nápady a ne něco z těch mudlovských internetů. 

Vypracování

Vážená paní profesorko Liddle,

pro zpracování domácího úkolu jsem si zvolila zadání 1.

 

Helenino prozření

Žena stále utíkala před oním baronem a stále mu odmítala odpovědět, kde diadém je. Její matka si přece už tu slávu nezaslouží! Je čas na ní a jejích vrstevnících, aby se spolu dělili o slávu. Nemůže být přeci až do své smrti pouze dcera jedné ze zakladatelek. A přesně proto ten diadém potřebuje ono, ale... Jestli je její matka opravdu tak nemocná, jak jí baron prve řekl, mohla by jej přeci vrátit. Ale co když už je pozdě? Helena se zastavila. Baron ji nedoběhl, zpomalil a opatrně se k ní začal přibližovat. A snad díky noční obloze za ním, našla Helena cestu ze scestí.

„Kde je?“ vykřikla na barona, který v tu chvíli byl jen pár kroků od ní. Nemělo smysl utíkat před svým osudem. Na chvíli bude odvážná a postaví se mu čelem. Snad to bude stačit. Baron zamručel a podal jí ruku. Helena se na ni dlouze zadívala, připravila se na pocit přemisťování a pevně uchopila baronovu ruku. Nenechala ho však aby je přemístil on. Sama se ujala inciativy a přemístila je před jistý dutý strom. Přešla k němu a vytáhla diadém z jeho vnitřku. Neodolala a znovu si jej nasadila na hlavu. Když se otočila znovu na barona, stál na stejném místě a stále jí nabízel ruku. Usmála se a přijala ji. Tentokrát nechala na něm, aby je přemístil k její matce.

Nepřemístil je však až k jejímu lůžku, nýbrž pouze před malý domek na vysočině. Helena znovu popadla svou sukni a rozběhla se k domu. Uvnitř byla malá komůrka, s dohořívajícím krbem, stolem se židlí a hned pod oknem byla postavena postel, ve které ležela její matka. Helena k ní se slzami v očích přiběhla a vložila jí diadém do jejích zesláblých rukou.

„Odpusť mi to,“ zalykala se Helena. Rowena jí však jen věnovala jeden ze svých vševědoucích úsměvů a diadém položila Heleně na hlavu. Diadém již nebyl její. Je na její dceři, aby se jej naučila používat.

Baron to vše ze dveří pozoroval a přemýšlel, jak by to vše dopadlo, kdyby Helena nezastavila. Už byl skoro u ní, jeho ruka mu sklouzla k noži, který měl v opasku... Přece by ji nezabil? Něco takového by nepřežil... Leda by se pak usmrtil sám. Prolil by tolik krve. Jistě by mu legendy říkaly Krvavý baron a byl by v nich strašlivý násilník.

 

S pozdravem

Theresa Meyers