Zadání domácího úkolu

Napište povídku, kde budou hrát významnou (klidně tu nejvýznamnější!) roli lektvary.

Pokud budete odevzdávat prostý text, délka by měla být minimálně 9 palců. Pokud budete povídku ilustrovat vlastními kresbami, stačí palců 5.
Vězte, že dávám přednost kvalitě před kvantitou.

Vypracování

Hezký den, madam Barb,

 

posílám esej,

 

Freya

 

Povídka o alchymistickém učni a jednom nedokončitelném lektvaru

 

Jmenuji se Barnabáš a již pátým rokem se učím u jednoho významného a moudrého alchymisty řemeslo. Lektvary a alchymie jsou vskutku náročná věda, ale za tu dobu, co tu jsem, jsem se dokázal naučit spoustu věcí. Jak je zvykem po pěti letech služby přichází pro každého učně jedna zkouška, se kterou se musí vypořádat. Můj mistr nechává tuto zkoušku vždy na náhodě, a tak když nyní stojím před ním, tahám si z váčku malý pergamen, na kterém je napsán obsah toho, co musím udělat.

Uvař lektvar, který nelze dokončit hlásá ten malý pergamen v mých rukách. To je vtip? Nebo snad mistr nechce, abych u něj zkoušku složil? Jak lze dokončit něco, co dokončit nejde? Mistr však vzápětí spustí dlouhý monolog.

„Náročná zkouška, jen co je pravda…“ odmlčí se, „strávil jsem celý život hledáním dokonalé formule, až jsem objevil jeden prastarý svitek, který popisoval Elixír všeho. Tento lektvar měl být vším. Měl dokázat léčit, ničit, dávat věčný život nebo odemykat neomezenou moc podle přání svého uživatele. Recept je však neúplný. Svým bádáním jsem zjistil, že chybí jedna klíčová ingredience. To je tvým úkol Barnabáši. Hodně štěstí.“

Po těchto slovech mi podá malou knihu s receptem a z místnosti beze slova odejde. Byl jsem zmatený, protože lektvar se tvářil dokončeně, alespoň tedy na papíře. Neváhám tedy a pokusím se hned lektvar uvařit. Čím více se blížím k dokončení lektvaru, tím víc je lektvar nevyzpytatelnější. Najednou se recept na papíře mění jako odraz ve studánce, když zčeříte vodu. Další ingredience, kterou mám do lektvaru dát, tam předtím rozhodně nebyla. Přijde mi to zvláštní. Poslechnu však recept, přesně jak mě to mistr učil, a přidám okvětní plátek růže do lektvaru. Cítím, jak se v mé mysli něco změnilo, cítím se šťastný. Recept opět požaduje další ingredienci, která tam dříve nebyla. Co přesně znamená, vložte svou nejšťastnější vzpomínku? Zvláštní. Najednou se mi v mysli objevuje vzpomínka na mou matku, kterou jsem před pěti lety opustil, abych se vyučil u mistra. Pohladila mě po tváři a vlepila mateřský polibek na tvář. Řekla mi, že mě miluje jako matka syna, a že je na mě pyšná. Ať se vrátím, až přijde čas. Po tváři mi, při té vzpomínce, steče slza a dopadne přímo doprostřed kotlíku. Čas se zastaví a má vzpomínka v mysli zmizí do temnoty. Ještě hodnou chvíli tam stojím a přemýšlím, na co jsem před chvíli myslel, když se opět recept na stránce změní. Ingredience, které elixír potřebuje, začínají být čím dál tím víc zvláštnější. Během mého vaření se spouští nečekané události. Už dvakrát se nad námi snesla bouře, oheň se dvakrát uhasil nebo na mě zaútočil temný stín. Lektvar se snažím uvařit už pět dní, ale nejsem blíže o nic víc, než předtím.

Začínám být zoufalý. Mistr někam zmizel, takže se nemůžu jít poradit a popravdě ani nevím, jestli je to dovoleno. Přemýšlel jsem, že recept zničím, ale bojím se. Jsem zoufalý, a vůbec tomu nepomůže, když mi pergamen zjeví, že další ingrediencí by měla být část mé duše. Přejede mi mráz po zádech, když se zjeví ta poslední slova na pergamenu… vlož část své duše nebo obětuj život toho, koho miluješ na světě nejvíc. Srdce mi spadne až do kalhot. Tohle by jistě mistr nechtěl, ale mám snad na vybranou? Jsem vůbec schopen obětovat toho, koho miluji? Jsem schopen obětovat sám sebe? Úzkost se mi dere až do krku a tam se usadí jako velký knedlík, který nedokážu spolknout. Chtěl jsem být vždy velkým alchymistou, pomáhat lidem a vykonat velké věci, ale chci to za každou cenu? Znechuceně odejdu.

Nemůžu. To. Udělat.

Během té doby, kdy jsem se lektvaru nevěnoval, se děly zvláštní věci. Lektvar chce být dokončený. Přivolal jsem na naši zemi zmar a bídu. Úroda je zničená, magie se vytratila z našich životů. Co je to za lektvar, když už při jeho přípravě lidstvo platí takovou daň? A co se stane, až jej dokončím? Pokud tedy to lze. Rozhodnu se. Vejdu opatrně do místnosti a stoupnu si ke kotlíku. Ta slova vypálená na pergamenu tam stále jsou. … Vlož část své duše nebo obětuj život toho, koho miluješ na světě nejvíc. Polknu. Tohle mě mistr neučil. Alchymie má pomáhat. Já mám být ten, kdo pomáhá. Alchymie nemá ubližovat ani mně a ani mým blízkým… žádný lektvar nesmí chtít život někoho druhého. Uvědomím si, že tento lektvar je nedokončitelný. Otočím se ke dveřím, protože uslyším kroky. V nich stojí mistr a usmívá se.

„Správně Barnabáši, cílem nebylo tento lektvar dokončit. Smyslem této zkoušky tedy nebylo stvoření onoho elixíru všeho. Byla to zkouška pro toho, kdo tento lektvar připravuje. Rozhodl ses pro dobro a čistotu, čímž jsi dokázal, že jsi hoden stát se právoplatným alchymistou.“

Ani jsem si neuvědomil, že jsem ta slova vyřkl nahlas, ale jakmile jsem pochopil mistrova slova, na tváři se mi objevil široký úsměv.