Zadání domácího úkolu
Nečekala jsem, že se toho společně dočkáme. Už je to tady! Zadání závěrečné eseje. Uteklo to jako voda.
Zadání závěrečné eseje nebude na vypracování nijak těžké, ale zároveň to nebude úplně procházka růžovým sadem. Zadání se skládá z několika částí a upozorňuji, že pro kladné hodnocení je nutné splnit každou část!
Kdybyste si s čímkoliv nevěděli rady, můj sovinec či kabinet, jsou kdykoliv otevřeny.
1) Představte si, že jste kryptozoolog, který se vydal do míst Severní Ameriky hledat v této oblasti kryptidy. Sepište mi jakýsi deník, kde se dočtu, za jakými tvory jste se vydali a jak průzkum probíhá, co používáte k lokaci tvorů atd.
2) Samozřejmě potřebujete sbírat i různé vzorky a data. Vytvořte/vyrobte si tedy důkazní materiál, který výskyt vybraného či vybraných kryptidů v oblasti potvrzuje. Očekávám fotografie 3 různých důkazů.
3) Finále vašeho výzkumu! Kryptida/y jste skutečně viděli! Nakreslete mi, co jste viděli!
Textová část v rozsahu 6-10 palců.
Vypracování
Kryptozoologie
Závěrečná ročníková práce
Den 1, 14. března, 6:40, číslo záznamu 1, lokace: Bennington, Vermont
Název expedice: TOP – Tvorové appalačského pohoří
Posádka: Josh Price, Steven Woods, Evan Stone, Ernie Lloyd – kryptozoologický tým, Billy Baxter (průvodce) + pes
Výzkumné vybavení: lotroskop, medailony detekující energii kouzelných tvorů, sada lektvarů pro rozbor nálezů, fotoaparát
Cíl expedice: odhalit přítomnost níže uvedených kryptidů
Přízračný los – enormně velký los bílé barvy, který je podle všeho nezranitelný, je považován za ducha hor, ale jeví se jako fyzická bytost
Agropelter – vzhledem připomíná bezocasou opici s protáhlým čumákem, je však bez srsti. Žije v dutinách stromů a na lidi útočí především větvemi, které shazuje ze stromů. Agresivní!
Kiwakwa – mainská specialitka, něco mezi bigfootem a wendigem. Mělo by jít o tvora, který má bílou srst jako bigfoot, ale nesdílí jeho fyziologickou strukturu – je vysoký, štíhlý, podle některých výpovědí s jelení hlavou, jindy s hlavou vlka. Je ovšem agresivní s kanibalistickými sklony. Podle všeho by se mohlo jednat o člověka zakletého černou magií.
Po zvážení všech faktorů jsme se rozhodli postupovat po mudlovsky. Magie appalčských hor je velmi nestálá, takže přemisťování nebo cestování pomocí přenášedla není bezpečné. Kdoví, kde bychom taky mohli skončit. Před námi je teď stoupání na Glastenbury Mountain. Medailony nasazeny, spouštíme i jednoduchou bariéru detekující magický pohyb v našem okolí.
Den 5 - číslo záznamu 9
Vstupujeme na území Zelených hor, Billy říká, že z téhle oblasti zmizelo pár turistů. Podle všech dostupných svědectví se jedná o wampuse, i když tady mu říkají Čerokíjská kočka smrti, o níž si myslí, že je lesní démon. Wampus nás nezajímá. Po losovi ani stopy. Potkali jsme poměrně početnou kolonii blikačů, které bych ve zdejších podmínkách nečekal.
Den 13 - číslo záznamu 20
Překračujeme hranice New Hampshire, v Glencliffu jsme potkali mudly turistky, kteří mají podivně moc informací o magii. Ptali se nás na tvora, který dle jejich popisů až moc připomíná hastrmance a pak právě na wendiga, kterého prý už léta studují a na stezce jsou i kvůli němu. Jejich přítomnost mě znepokojuje.
Den 19 - číslo záznamu 31
První nález výpravy! Viděli jsme Agropeltera! Po vstupu do Bílých hor jsme se ocitli na stezce klikatící se mezi stromy, všude bylo ticho a klid, docela hezké počasí. Byli jsme na míle sami, proto nás překvapilo, když Evan zničehonic dostal klackem do hlavy. Medail ani nestihl reagovat. A pak na nás začaly pršet třísky o délce předloktí. Ne všichni jsme měli úplné štěstí, Stevense jsme museli ošetřit, když se do něj jedna zabodla.
Den 23 - číslo záznamu 37
Zůstali jsme v táboře poblíž prvního setkání s Agropelterem, nicméně jsme ho už nezahlídli. Žádný další útok se nekonal, možná nemá rád přesilu. Našli jsme pouze dráp a tak pokračujeme v cestě.
Den 27 - číslo záznamu 41
Vstoupili jsme na území Maine, dnešním cílem je přechod rezervace Bigelow Mountain. Podle svědectví z mudlovských novinových článků bychom mohli konečně narazit na kiwakwa! Počasí máme krásné, náladu taky, tak vzhůru na to.
Den 28 - číslo záznamu 43
Ztratili jsme Evana. Stalo se to tak náhle, že tomu ještě pořád nemůžu uvěřit. Během hodiny se počasí proměnilo v běsnící hrůzu. Zima, vítr, nebylo vidět na krok, hromy tak ohlušující, že jsme neslyšeli ani vlastní hlas. Navíc jsme se nacházeli na hřebeni obtížně schůdné části stezky. Tři hodiny nás počasí drželo v šachu. Když se to konečně uklidnilo, byl Evan pryč. Pokoušeli jsme se ho hledat, ale našli jsme jen čepici a jednu hůlku. Spadl ze srázu? Zatoulal se snad někde dál? Pokusili jsme se za ním vydat patrona, ale ten se tvářil zmateně. Působí na něj tak zdejší hory nebo je Evan už po smrti? Dohadovali jsme se, jestli pokračovat, ale nemůžeme si dovolit tu zůstat. Nemáme takové zásoby. Navíc je možné, že zpanikařil a pokusil se přemístit.
Den 34 - číslo záznamu 48
Dostali jsme se na území Nahmakanta, což je ve své podstatě mudlovská divočina. Chtěli jsme se na chvíli schovat před počasím, které s námi momentálně několik dní bojuje. Slunečné hodinky se střídají s bouří. A je jen dobře, že jsme slezli z cesty. Našli jsme jeskyni, které dle naší analýzy obsahovaly ohlodané lidské kosti. Pro nepřítomnost dalších důkazů o přítomnosti medvěda, pumy nebo wampuse, usuzujeme, že jde o důkaz přítomnosti Kiwakwa. Jeskyni jsme opatřili monitorovacími kouzly, které detekují pohyb. Pokud se něco hne, budeme o tom vědět.
Den 36 - číslo záznamu 57
Začalo sněžit. Viditelnost se výrazně snížila a krajinu pokrylo podivné ticho. Mám neodbytný pocit, že slyším vysoký zvonivý zvuk, ovšem když jsem se o tom zmínil, koukali na mě jakože jsem se zbláznil. U jeskyně žádná změna. Asi vyrazíme dál…
Den 37 – číslo záznamu 58
Naše tempo výrazně zpomalilo. Stezka se nám ztrácí pod vrstvou sněhu. Navíc selhávají ohřívací kouzla. Nevím, co je to s tou magií tady.
Den 38 - číslo záznamu 59
Průvodce nás opustil. Během včerejší noci zmizel pes, Steven slyšel v noci štěkot, ale než se vymotal ze stanu bylo ticho. Obešel sice tábor, ale nic zvláštního neviděl. Sněžilo. Ráno jsme neviděli už ani stopy. Billy trval na tom, že ho půjde hledat. Nevím, jak by ho chtěl v tomhle počasí vystopovat, ale působil velmi nevrle a nikdo se s ním nechtěl hádat. Máme mapu, a jdeme už nějakou dobu, takže věřím, že to zvládneme i bez něj. Vytyčil nám orientační body a odešel. Navíc to k Mount Katahdin už není daleko, snad pět dní cesty.
Den 41 - číslo záznamu 65
Vítr se prohání mezi skalami a jsme pořádně promrznutí. Steven se pokusil o přemístění, ale selhalo. Málem se rozštípil, přitom neposkočil ani o dva metry. Myslím, že celé území je chráněno nějakou starou magií, kterou zatím nechápeme. Medailon zachycující magickou energii bez přestání vibruje. Myslím, že tohle je ideální místo, kde se mohou tvorové skrývat. Příroda jim zde poskytuje přirozenou ochranu, navíc v těchto podmínkách mají od mudlů klid.
Den 44 - číslo záznamu 71
Záchytný bod jsme nenašli. Myslím, že jsme se někde otočili v kruhu, ale navigační kouzlo nám každému ukazuje jiný směr. Přemýšlíme, jak moc velká chyba by byla se rozdělit. Rozhodli jsme se sestoupit níže, kde snad narazíme opět na stezku a budeme pokračovat. Medailony i lotroskop piští, ale nic jsme neodhalily kouzly ani jsme nic neviděli.
Den 47
Dostalo to Ernieho! Snažili jsme se rozdělat oheň. Ernie od nás udělal snad deset kroků ke křoví a ozval se jekot. Stačilo třicet sekund. Steven vypálil jen jedno omračovací kouzlo, které minulo a bylo ticho. Jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. Po Erniem toho moc nezbylo. Odtáhl ho sebou? A kam?
Spletl jsem se. Nelovíme kiwakwa. Myslím, že on loví nás....
*************
Záznam z vyšetřování Odboru záhad
Dne 15.srpna byly v oblasti Barren Mountain nalezen opuštěný tábor nesoucí známky magického podpisu odpovídající kouzelníkům Joshe Price a Stevena Woodse, kteří byli součástí pětičlenné expedice TOP, pohřešované od dubna tohoto roku. Po řádném vyšetřování a shromáždění všech důkazů, jsme nuceni uzavřít případ jako nevysvětlené zmizení.
*************
Důkazy:
dráp agropeltra, srst kiwakwy, to co zbylo z Ernieho, fotografie agropeltra
Charlie Ann Whitaker
