Zadání domácího úkolu

Vítejte u zadání ročníkové eseje, kterou je třeba odevzdat, pokud chcete zdárně ukončit první ročník Symboliky kolem nás. Ročníková esej se skládá ze tří částí, vypracovat musíte každou z nich.

1. Tajemné dveře do světa magických symbolů

Určitě jste si jich už všimli. V zadním koutě naší učebny byly po celou dobu, nenápadné, jen trochu pootevřené, tajemné… Vaším úkolem v této části je jedno z níže uvedeného:

a) Popište, zbásněte nebo nakreslete, jak dveře do říše magických symbolů vypadají. Prý jsou plné ornamentů a reliéfů, mají na sobě prazvláštní klepadlo a kliku, ale každý je vidí trochu jinak.
b) Napište, zbásněte nebo nakreslete, co jste spatřili a zažili, když jste těmi dveřmi prošli.

2. Vlastní Ex commentāriīs

Slyšeli jste už někdy o tzv. Ex libris? Jedná se o grafickou značku, symbol, který určitým způsobem charakterizuje majitele knihy, je jeho osobitým obrázkovým podpisem. Vaším úkolem je stvořit Ex commentāriīs, grafický podpis do vašeho zápisníku, při jehož tvorbě použijete rostlinnou a zvířecí symboliku (chcete-li, nemusíte se omezovat letos probranými symboly, můžete si nastudovat i jiné). Co přesně vás vystihuje, jaké zvíře, jaká rostlina? Vyberte si jedno z níže upřesněných zadání a to zpracujte:

a) Vlastní obrázek + krátký komentář ke zvoleným symbolům
b) Grafická koláž symbolů + krátký komentář ke zvoleným symbolům

3. Vlastní symbol

Všechny symboly nějak vznikly, někdo je vymyslel, nakreslil, přiřadil jim význam. Vy si právě to vyzkoušíte ve třetí části ročníkové eseje. Vymyslete, nakreslete a popište význam vámi stvořeného symbolu. Nemusíte se držet letos probíraných témat, fantazii se taktéž meze nekladou.

Vaše ročníková esej by neměla být kratší než 10 palců. Jeden poctivý obrázek vydá za 2,5 palce textu, věřím, že tři čáry či šmouhy na papíře mi nepošle nikdo z vás.

Přeji mnoho sil a tvořivé inspirace!

Vypracování

Dobrý den, paní profesorko,

 

dovoluji si představit moji ročníkovou esej.

 

Předem chci poděkovat za velmi zajímavou náplň našeho předmětu. Jsem rád, že můžu čerpat z nově nabitých znalostí.

Do učebny chodím rád, i když je tam vždy strašný tma. Chvilku trvá, než si člověk zvykne. Těch pár svíček moc nepomáhá, takže dostat nějaký ten náhodný kopanec není takový problém.

Ještě že tam máme ten projektor. To se pak ty symboly vždycky rozzáří.

Dveří jsem si všiml, ale nikdy mi nepřišlo, že mají až takový význam. Trošku mě zaráží, že jsou při každé hodině jiné. Podle mě musí být nějak očarované.

S ostatníma jsem se o tom ještě nebavil, aby mě to neovlivnilo, ale zeptám se. V té tmě se na nich rýsuje buď slunce nebo srpek měsíce, který je každou hodinu větší, takže asi dorůstá.

Slunce mělo vždy zásadní význam u spousty kultur a obvykle byl spojován s životem. O srpku měsíce vím, že pokud dorůstá, je symbolem naděje a energie směřující před, takže předpokládám, že nás vede k úspěšnému zakončení roku.

Zároveň je to i symbol pravdy, která je zčásti skrytá, tak by to asi mohlo souviset s tím, co je za dveřmi. Snad se tam někdy dostanu.

...

Tak jsem se tam konečně dostal. Třikrát zaklepat a zatlačit, a ono to funguje! Vlezl jsem tam jen se svíčkou a rozzářenou hůlkou, ale stejně jsem nedohlédl na konec dlouhatánské chodby. Jako bych byl v knihovně a muzeu zároveň. Za tento rok jsem už poznal symbolů dost, ale to, co je tady, mě fakt ohromilo. Mohl bych se z toho učit do konce života. Snad se mi to nějakým kouzlem podaří dostat do hlavy.

- rozhlíží se s přivřenýma očima -

Tyjo! Na začátku jsou už hotové úkoly studentů z minulého ročníku.

- nahodile vybírá jeden sešit -

Hmm, veděl jsem, že si každý může zvolit svou značku, takový grafický podpis, ale tahle je fakt zajímavá. Vypadá to na nějakou dívku, která se při hvězdičkách houpá na hopačce a vedle ní vyje vlk na měsíc. Docela strašidelné.

- zavírá sešit -

Kdybych si mohl vybrat svoji značku, zvolil bych si tuto:

 

Je to uzavřený kruh z listů a rozkvetlá lilie. Květinu mám již tak nějak ve jménu, skoro by se dalo říct omen nomen, ale to až později. Vybral jsem květinu, která symbolizuje čistotu a znovuzrození. Je jedna z prvních květin vykvétajících na jaře. Ve středověké Evropě byla lilie často spojována s královskou rodinou a vládou. Francouzská "fleur-de-lis" (květ lilie) je ikonickým symbolem francouzské monarchie a představuje vznešenost, čest a moc. Byla taky zmíněna v románu Dana Browna.

 

Jednou bych tady chtěl mít taky svůj deník. Být součástí něčeho většího, kde každý malý list a větvička tvoří velký silný strom. Kdybych si mohl vybrat nějaký svůj vlastní symbol, byl by to tento:

Je to žalud ohraničený ve spleti větviček a kořenů. Žalud má symbolizovat životaschopnost. Z malého semínka může vyrůst velký silný jedinec, který chrání menší a slabší a dokážet přežít i velmi těžké časy. Žalud byl posvátný symbol druidů, kteří jej vnímali jako klíč k moudrosti a spojení s přírodou. Větve a kořeny pak soudržnost a sílu.

 

Asi se teď budu muset vrátit na kolej a všechno si to napsat.

 

Ještě jednou děkuji za vše. Mějte krásný den! Lenoa Flos v. r.

 

PS: vím, že to není úplně esej, ale snad nevadí tento můj uhnutý pohled :)