Zadání domácího úkolu

Gratuluji všem, kteří se dostali až sem! Je úžasné pozorovat, kolik nadějných hůlkovědců v těchto lavicích vykvétá. Ale k věci, na výběr máte tři možnosti:

A) Chce se po vás návrh hůlky pro osobu, kterou vážně nemáte rádi (jméno nemusíte říkat), ať už v mudlovském či kouzelnickém životě.  

• chápu, že je váš pohled celkem zastřen, ale pokuste se na osobě najít jak negativní, tak i pozitivní charakteristiky. Jakou má morálku? Je introvertní nebo spíš extrovertní? Do jaké věkové kategorie patří? Víte o nějakých jejích alergiích nebo zlozvycích? Co má či nemá ráda? Jaká je její role v životě (matka, profesorka, prodává mudlům boty nebo pracuje u Gringottů…)? Co vám provedla, že ji nemáte rádi? Zkuste to brát z pohledu, že jste opravdový hůlkovědec a tato osoba vám přijde do krámu a vy, ať už z jakýchkoli pohnutek, máte za úkol jí vytvořit hůlku. Pokuste se být profesionální, nenechte si zastřít zrak nenávistí!

B) Chce se po vás návrh hůlky pro naprosto náhodnou osobu, kterou si vygenerujete. 

• S generátorem to máte jednodušší, protože vám vyhodí detailní popis osoby, takže nemusíte tápat, jaký má osoba charakter. To by se mělo odrazit na vašem úsudku ohledně výběru správné hůlky.

C) Chce se po vás návrh hůlky pro vaše já minimálně dva, maximálně 5 let zpátky. 

• Jestli je vám tedy teď 18, je jasné, že od vašich 16 se mnohé změnilo a nemusíte jít tak daleko, pakliže je vám 35, je dost možné, že budete muset jít hloubš a zavzpomínat. A třeba si naopak myslíte, že jste stále ta samá osobnost a vůbec jste se nezměnili!
• Ve vypracování bych ráda viděla vaše pozitivní a negativní charakteristiky, jaké máte zlozvyky, jak jste tyto vlastnosti promítly do designu, jádra, hůlkového dřeva? Jak by vám hůlka sedla/nesedla nyní?

 

Váš návrh musí obsahovat:

— kompletní design hůlky provedený na papír, kus pergamenu nebo v grafickém démonkovi

— kompletní popis hůlky, tj. z jakého dřeva je vyrobena (a proč), jaké jádro obsahuje (a proč)

 

Váš návrh nemusí být reálně vytvořeným modelem, tedy spíše mudlovskou atrapou, zkrátka jakýmsi nekouzelnickým pokusem o hůlku (ale tato atrapa je ceněna bonusovými body!).

 

Druhá povinná část: Ve zkratce mi shrňte vaši stáž. 

 

Vzhledem k náročnosti první části nepožaduji minimum dané školním řádem.

Vypracování

Hůlka pro… C) Mé mladší já!

 

Když mi bylo třicet, všechno se zdálo být dokonalé. Měla jsem stabilní vztah, byli jsme spolu roky a plánovali společnou budoucnost, měla jsem práci, ve které jsem se cítila dobře jako doma a netušila jsem, že existuje bradavický hrad (když nevíte, že něco existuje, nemůže vám to chybět). Brzy na to se ale věci změnily.

S přítelem rozešli a já si dodnes myslím, že to nebylo od vesmíru fér. Měl totiž autonehodu, po které mu zůstaly trvalé následky a návrat do běžného života pro něj byl psychicky mnohem těžší, než očekával. Všechno mu neustále připomínalo, co kvůli nehodě ztratil. Nakonec došel k závěru, že bude nejlepší udělat tlustou čáru za předchozím životem, ukončit veškeré kontakty, odstěhovat se kamsi daleko a začít úplně znovu.

Nevyčítám mu to a ani tehdy jsem se na něj za nic z toho nezlobila, ale asi není překvapením, že to pro mě bylo náročné období. Vždycky jsem byla introvert a už jako dítě jsem problémy řešila povídáním si se zvířaty, rostlinami či hračkami, jen ne s lidmi, takže jsem se stáhla do sebe a nechtěla o ničem s nikým mluvit. Mně vyhovovalo izolovat se od ostatních a vyřešit si to všechno sama v sobě, ale zvědavým kolegyním v kanceláři vadilo, že s nimi nechci mluvit. Bylo jim jasné, že mám nějaké osobní problémy a nechápaly, proč to s nimi nechci rozebírat. Následovalo několik nepříjemných rozhovorů, kdy jsem jim řekla, že do mého soukromí jim nic není. Vzaly to velice osobně a vzájemné vztahy v kanceláři se od toho bodu už nikdy nezlepšily.

O pár měsíců později jsem se sama potýkala se zdravotními problémy – uklouzla jsem na náledí a takříkajíc si hnula se zády. Všechno dobře dopadlo, jsem zdravá a bez jakýchkoliv omezení, doslova jako před úrazem, ale léčba byla dlouhá a užila jsem si hodně bolestí, než se všechno vrátilo, na své místo a zahojilo, jak mělo.

Smůla se na mě lepila i dál, i když už ne v takové míře, tohle byly jakési highlighty, na které se moje o pět let mladší já mohlo „těšit“. Moje dnešní já je s tím vším srovnané, špatné věci se prostě dějí a ruku na srdce, všechno to mohlo být i mnohem horší. Ale právě tyhle věci beru jako něco, co musím při výběru hůlky pro své mladší já zvážit.

A pak je tu samozřejmě mé seznámení se s kouzelnickým světem. To vnímám jako veskrze pozitivní změnu v mém životě a něco, na co se mé mladší já má doopravdy proč těšit. To je také asi ten nejrozumnější důvod, proč vyrábět hůlku. Bez ní se přece žádný kouzelník neobejde.

Dřevo – Lípa

 

Základem hůlky je samozřejmě dřevo. Na mé mladší já čekalo jen opravdu málo pozitivních věcí, takže jsem začala hledat mezi dřevinami s ochrannými vlastnostmi. To by mohlo pomoci od trochy té smůly a posílit mě při zvládání toho, čemu se vyhnout nedalo. Vybrala jsem si lipové dřevo.

Lípa je totiž považována za jeden z nejsilnějších ochranných stromů, navíc je vnímána jako strom nesmrtelnosti a pomáhá nám překonávat potíže s láskou. Navíc v tomhle ohledu nám lípa pomáhá chápat pocity našeho protějšku, rozumět jeho pohledu na věc, což se mi pro mé mladší já zdá mnohem užitečnější, než léčba zlomeného srdce, harmonizace rozhádaného vztahu nebo hledání lásky, což jsou jiné běžné účinky dřevin, které s láskou spojujeme. Nesmrtelnost je zase něco, co by mi mohlo pomoci překonat zdravotní problémy rychleji.

Kromě toho je lípa velmi společenským stromem a její dřevo nám pomáhá naladit se na lidi kolem. Je to skvělá pomoc pro samotáře, introverty a lidi, kteří mají z nějakého důvodu problém zapadnout či se zapojit do skupiny. Myslím, že s lipovou hůlkou bych tak problémy s kolegyněmi vyřešila mnohem lépe a nejspíš bych jim dokázala vysvětlit, že o svém soukromí nechci mluvit tak, aby se neurazily. To by mi do budoucna ušetřilo mraky problémů.

Lípa navíc pomáhá dosáhnout svého cíle. Ne, že by z člověka dělala ambiciózní stvůru, která jde přes mrtvoly, ale usnadňuje nám stanovit si, co vlastně chceme, jaký tedy náš cíl je a rozeznávat, co nám pomáhá ho dosáhnout a co nás jen rozptyluje. Lípa je také laskavým stromem, který nám poskytuje útěchu a té není v náročných časech nikdy dost.

Aby těch výhod lípy nebylo málo, musím zmínit i to, že je lípa známá i svými magickými vlastnostmi. Je to strom, který nám pomáhá se na magii naladit a naši pradávní předkové byli přesvědčeni, že pomocí lípy dokáže magickou energii ucítit i ten nejméně vnímavý člověk (čtěme mudla). Takže kouzelničtí učni se s magií seznamovali právě prostřednictvím laskavé, ochraňující lípy, než nasbírali dost zkušeností, aby to mohli podnikat sami, bez její pomoci a vedení. Za mě zkrátka perfektní dřevo na hůlku pro nastávající kouzelnici, jakou mé mladší já bylo.

I z praktického hlediska je lípa sama o sobě skvělá volba proto, že má měkké dřevo, které se velmi dobře opracovává. I mudlovští řezbáři lípu milují. Během stáží i madam Giddelie jsem si toho zkusila hodně, ale necítím se ještě tak zručná a zkušená, abych se pustila do opracovávání nějakého náročnějšího dřeva, třeba dubu, a očekávala absolutní úspěch a dokonalou hůlku. Teorie je jedna věc, ale manuální zručnost vyžaduje spoustu praxe a tu ani kouzelník nezíská přes noc.

Magické jádro – Kůže skokanky duhové a obsidián

 

Všichni víme, že ačkoliv je dřevo důležité, bez magického jádra se z něj kouzelnická hůlka nestane. Výběr jádra se mi obecně zdá mnohem náročnější než výběr dřeva, protože možností pro jádro je mnohem víc a ještě se dají docela snadno kombinovat, respektive u mnohých jader je možnost například vytvoření tekuté verze či doplnění třeba o drahý kámen.

Jelikož jsem se u dřeva zaměřila na vlastnosti, které mému mladšímu já pomohou ustát nepříjemnosti, které na něj čekají, u jádra mi přišlo vhodné zaměřit se čistě na kouzelnickou stránku věci. Lípa je pro začátečníky a nové studenty školy čar a kouzel skvělá, ale já chci, aby tahle hůlka byla užitečná i později, až s kouzlením nasbírám nějaké ty zkušenosti.

Rozhodla jsem se proto pro kůži ze skokanky duhové. Tato kouzelná žába se dá nejsnáze najít v lese poblíž potůčků a tůní, zde kterých můžeme brát nejlepší vodu na výrobu lektvarů a v jejichž blízkosti se rovněž nejčastěji vyskytují víly a bludičky. Žába sama o sobě není z kouzelnického hlediska příliš zajímavá, protože nemá žádné strhující schopnosti. S oblibou se před mudly a většími tvory, kteří by ji mohli zhltnout, zneviditelňuje, ale žádný vědecko-kouzelnický výzkum neobjevil možnost, jak tuto její dovednost využít třeba při přípravě lektvaru neviditelnosti. Její duhová kůže je překrásná, ale kouzelnické chovatele žab od jejího chovu obvykle odrazuje, že se skokanka často zneviditelňuje i před svým majitelem. Hůlkověda je tak asi jedinou kouzelnickou disciplínou, kde se s touto žabičkou, respektive její kůží, setkáváme jinak než jen jako se zajímavostí.

Tato kůže propůjčuje hůlce zvláštní sílu při manipulativní magii. To, jak všichni víme, znamená sesílání kouzel, která pohybují věcmi či živými osobami, či je fyzicky pozměňují. Jinými slovy, celá řada kouzelných formulí nebo léčitelských kouzel. Léčení mě vždycky přitahovalo, i když si zatím pořád ještě nejsem jistá, jestli by mě lákalo léčit lidi, nebo raději kouzelné tvory. A co se „hýbacích“ formulí týče, sem spadají všechna uklízecí podobně užitečná kouzla, jako je Accio nebo kouzlo, které mi zabalí zavazadlo.

Do hrotu hůlky bych ráda vložila malý obsidián, který je skvělým pomocníkem při věštění. Věštění je další kouzelnická disciplína, která mě přitahuje, a které se ráda věnuji, takže proč si v tomto ohledu trochu neposílit hůlku?

Design hůlky

 

Možnosti vzhledu hůlky jsou v podstatě nekonečné, jak jsme měli během školní roku možnost se sami přesvědčit. Já sama jsem v tomhle ohledu silně rozpolcená. Líbí se mi opravdu umělecké kousky, u kterých se nestačím divit, jak dotyčný hůlkotvůrce na takový desgin vůbec přišel, nemluvě o zručnosti, s jakou byla hůlka vyrobena, a vedle toho mám slabost pro hůlky, řekněme, přírodního rázu. Na hůlkách, jsou svým tvarem věrné přírodní linii dřeva, ze kterého jsou zhotovené a zdobené jsou jen minimalisticky, je něco impozantního. Působí na mě dojmem dřeva, které je samo o sobě tak mocné, že žádných větších zásahů nebylo třeba. Samozřejmě vím, že skutečnou sílu má v sobě kouzelník a hůlka je jen nástroj, který ji pomáhá usměrnit, ale stejně… Kouzelník s očividně silně opracovanou hůlkou, ze které přímo dýchá design, móda a styl, na mě působí méně mocně či potenciálně nebezpečně, než kouzelník s hůlkou, která jako by byla jen trošku ošetřený proutek.

Pro sebe jsem se rozhodla navrhnout hůlku, která bude vypadat přírodně. Obroušením chci hůlku začistit a ohladit, ale současně zachovat přirozené křivky dřeva. Ze stejného důvodu hůlku natřu jen ochranným lakem, který po zaschnutí ani není vidět. Žádné barevné odstíny a podobně, ať vynikne přírodní barva dřeva.

Považuji za důležitou rukojeť, která dobře padne do ruky a nebude mít tendenci klouzat ani během horkého letní ho dne, nebo za velmi vypjaté situace, kdy se ruka potí. Stejně tak bych nerada hůlku, která by v zimě studila. Nemám v plánu stát se soubojovou přebornicí, ani bystrozorkou, která by šla z jedné super náročné akce do druhé, ale přesto nechci, aby se mi hůlka mohla při sesílání kouzla v ruce smekala. Navíc ráda nosím delší nehty, takže potřebuji hůlku, která se mi bude dobře držet bez toho, abych si nehty zarývala do dlaně. Rukojeť prostě musí být doslova dělaný pro mou ruku. Během stáží jsem si v tomhle směru oblíbila ovíjení rukojeti proužky testrálí kůže. Ta dobře absorbuje tekutinu, takže hůlka nezačne prokluzovat ani při kouzelní v silném dešti a zabrání tomu, aby mě hůlka studila, i kdyby byl mráz. Současně se používáním velmi rychle tvaruje podle ruky.

Vlastní tělo hůlky chci nechat z větší části bez ozdob nebo dalších úprav. Pouze za rukojetí přidám pár jednoduchých ozdobných řezeb. Runy nebo nějaké magické symboly jsem zavrhla proto, že by se tím hůlka svými schopnostmi víc navázala na to, jaká jsem před nástupem do Bradavic byla. To samo o sobě není problém, ale jak jsem už uvedla, já chci hůlku, která mi bude sloužit delší dobu a musí proto být univerzálnější.

Co se týče délky, preferuji delší hůlky. Z nějakého důvodu mám pocit, že čím je hůlka kratší, tím těžší je pro mě udržet při sesílání kouzel přesnost. Vzhledem k tomu, že mě zajímá lékouzelnictví a léčitelství, je docela důležité sesílat kouzla tam, kam patří – takové kouzlo na zacelení rány seslané hned vedle místa, kam se člověk řízl, prostě nepomůže. Ale přesnou délku pro ideální hůlku stanovenou nemám. Zvažovala jsem, že bych se poradila s věšteckými kostkami, kyvadlem či numerologickými tabulkami, ale nakonec jsem od toho upustila. Začnu zkrátka lipové dřevo opracovávat podle plánu a nechám se překvapit, k jaké délce během výroby nakonec dojdu. V tomhle směru věřím, že náhoda mě dovede k ideální délce nejspolehlivěji.

Výsledný nákres tedy vypadá takto:

Model

Myslím si, že nejlepší je, když máme možnost vyzkoušet si výrobu hůlky na nečisto na modelu. Je to ideální způsob, jak zjistit, která fáze výroby pro nás bude nejnáročnější, na co se tak budeme muset zvlášť soustředit, a obvykle tak také objevíme, jakých chyb se dá snadno dopustit, aby naše hůlka nebyla taková, jakou jsme ji zamýšleli.

Zde je model mé hůlky:

Stáž

Stáž u madam Giddelie byla velmi přínosná. Když dám pomslyně stranou všemožné maličkosti a zvláštnosti, které mě tam čekaly, jako byl třeba Ignác, praxe mimo prostory hradu má něco do sebe a to zvlášť u tak praktického oboru, jakým je hůlkověda. Ano, v učebně bychom mohli mít dílnu a vyzkoušet si tam výrobu hůlek na vlastní kůži, ale až opustíme hrad, tam venku to bude jiné. Tam nebudeme mít za zády profesorku, která nás včas upozorní na případnou chybu, ani nebudeme pracovat se zdánlivě nekonečnými školními zásobami, budou tam skuteční zákazníci a nebude tam bezpečná a klidná atmosféra našeho hradu.

Další výhodu vidím v tom, že jsme tam s madam byly víceméně samy, tedy jistě, husy, zákazníci atd. byli na každodenním programu, ale když přišlo na výrobu hůlek, byla jsem tam já, jedna studentka a madam Giddelie. Ve třídě je nás mnohem víc a to dělá velký rozdíl. Občas se v nějakém tom historickém románu a podobně objeví zmínka o tom, že šlechtic plynně mluví několika různými jazyky, hraje na několik hudebních nástrojů, ovládá boj s rozličnými zbraněmi, vyzná se s peozii… Myslím si, že to není tím, že by lidé v minulosti byli o tolik chytřejší než my dnes, ale mohli si dovolit mít domácí učitele. Jeden učitel, jeden žák, hodinka každý den, to se pak učí jedna báseň. Stáž v tomhle směru fungovala podobně.

Také vidím plus v tom, že jsme se učili o hůlkách od více lidí. Myslím si, že lidé mají obecně tendence učit se jakýmsi kopírováním toho, co jim vyučující říká / mají v učebnici, a když pak přijdou někam, kde se věci dělají trochu jinak, mají někteří z nás problém popasovat se s rozdíly. Přitom je logické, že dva různí kouzelníci budou mít k nějaké věci různý přístup, vlastní metody atd. Tím, že jsme se od začátku probírali výrobu hůlek s vámi a paralelně s madam Giddelií jsme se hezky naučili, že na věci neexistuje jen jeden jediný způsob.

A taky musím ocenit, jak přinejmenším mě práce s madam Giddelií zocelila. Je dobré nezapomínat, že si v životě své kolegy moc často vybírat nemůžeme, zákazníky je taky lépe nepřebírat moc vybíravě a je proto užitečné umět vycházet i s někým, kdo má náročnější povahu. Přece jen pár hodin denně bychom měli umět vydržet i v přítomnosti někoho, s kým se vychází obtížně, nebo má nějaký nepříjemný zlozvyk.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár