Zadání domácího úkolu

Vypracování

Tákže, úkol je to těžký. Vy totiž nejste normální (no, pardon… ale popřít to nemůžete :D) a víte, že by musela být užita zakázaná kletba, aby Vás někdo přinutil v tématu kterému se věnujete něco vynechat. Najít něco, co ve výkladu nezaznělo, prakticky nejde. Počítám, že i to co mě napadlo tam někde bylo a já to jen přehlédl. Ale snad ne. Všechno jsem vybral schválně tak, aby šlo o věci dokonale rozporuplné, o věci z jednoho pohledu negativní, z druhého pozitivní. O takových se píše nejlépe, alespoň mě, a je to psaní zajímavé. (Ne, prostě sem půl dne kousal zoufalstvím do stolu a k večeru vypadly tři nápady, na které tu rozporuplnost narvu i kdyby tam nebyla).

Šedá mračna

Pro většinu lidí jde samozřejmě na první pohled o výjev naprosto negativní. Je to snad přímo synonymum pro špatnou náladu, pro smutek či depresi. Šedivá mračna jsou ponurá, tíživá, vrhají na svět nepříjemnou temnotu. Aby toho nebylo málo, jsou často předzvěstí deště, bouřky. Zkazí i sebelepší náladu, po ránu zničí veškerou radost z nového dne. Nevěstí nic dobrého a kdyby je člověk na obloze nikdy nespatřil, vůbec by si nestěžoval.

Já bych si tedy stěžoval a to hodně. Copak dobrá nálada znamená jen radost a veselí? Věčně veselé lidi označujeme za blázny nebo opilce (nebo obojí dohromady). Stalo se snad někdy, že by se po bouřce dýchalo hůře než před ní? Ve všech svých významech je přeci bouře nakonec pozitivní událost, byť není příjemná, když probíhá. Téma “Krása deště“ vynechám, jistě chápete, že by to bylo na dlouho. Já si zkrátka šedivá mračna, navzdory barvě, s ničím negativním nespojím. Jak stojí ve výkladu, šedá je barva neutrální. Pozitivně ji tak může vnímat ten, kdo vnímá pozitivně právě onu neutralitu. Najdou se však lidé, kteří vnímají pozitivně barvu samotnou.

Jistě, šedé mraky opravdu nejsou zrovna veselé. Jak však již bylo řečeno, spokojenost má mnoho podob, nálady a duševní rozpoložení mají mnoho poloh a veselí je jen jednou z nich. To možná mračna zaženou (i když taky nemusí) ale neumí zahnat klid, ve výkladu též zmíněný. Pro mě samotného znamená pošmourná, šedivá obloha, jakousi zvláštní volnost. Svět pod šedými mračny se úplně otevírá, neruší jej ostré slunce, není rozdělen stíny které slunce vrhá. Není těžký a nestravitelný kvůli horkému vzduchu. Je v něm víc místa, není plný lidí co se vyhrnou na slunce jako pomatení, hlavně aby na ně trochu zasvítilo. Dokonce má hezčí zvuk, ta šeď mu dává takovou zvláštní v nejlepším slova smyslu prázdnotu, ve které jsou zvuky lepší. Svět je nejhezčí ráno, když ještě slunce nemá sílu, a v podvečer, kdy ji už zase nemá. A šedá mračna umožňují takový stav po celý den. No řekněte, co je na vší té kráse šedivě negativního.

Šedá mračna, ač symbol výrazně negativní, mohou náladu naopak zlepšit. Mohou být stejně ošklivá jako nádherná a umí být stejně nudná, jako velkolepá a dech beroucí.

Černý humor

(Všímáte si, jak pomalu měním vážnost tématu? :D ale tohle bude ještě opravdu docela vážná věc).

Na první pohled případ na vlas stejný. Už název nesnese námitek, je to zkrátka negativní a zlé. Téměř vždy nevhodné, často urážlivé, nedůstojné. Leckdy i nemorální, odporné – častěji z toho morální hlediska, ale i z estetického.

Ve skutečnosti je to všechno tajnou zbraní a největším pozitivem černého humoru. Černý humor je svou zdánlivou černotou a nevhodností obrovským ukazatelem pozitivních věcí, leckdy bych se jej nebál označit i kouzlem. Ta prostá schopnost zasmát (nebo nezasmát) se mu je neuvěřitelnou směsí povahy, životních zkušeností, intelektu a názorů každého člověka. Už humor sám je důležitý – v mnoha věcech dělí normální lidi od fanatiků, lidi s nadhledem od lidí omezených, moudré od hloupých, lidské a citlivé od nelidského a necitlivého. Zbarvený do černa je tím samým, jen v důležitějších, vážnějších a krajnějších situacích. Často v těch nejkrajnějších. Hraje obrovskou roli ve smiřování, lidé se jím smiřují s osudem, nemocí i smrtí. Smrti jím mohou i předcházet, zahání jím strach a nejistotu, což je leckdy přínosné přímo fyzicky. Dokáže otupit hroty lecčeho, a že existují věci, které je mají pořádně ostré. Dovoluje nad věcmi uvažovat objektivněji, většinou mu holdují lidé skeptičtí a skepse je základem kritičnosti (ne té mojí žluté, té skutečné :D). Není pravda, že je necitlivý. Naopak, smích je velice citlivá věc, snaha rozesmát je velkým projevem citu a jen černý humor je ho schopen v těch nejhorších případech a tématech, kdy je cit nejvíce potřeba. Dále pak odkrývá co by bez něj bylo potlačeno, schováno a tedy nikdy nevyřešeno. Jistě by se dalo pokračovat.

Černý humor, ta strašná, černá a negativní věc, je ve skutečnosti možná to nejpozitivnější, co na světě máme.

Bílá čokoláda

(Ano, nejvážnější téma jsem zvolil na konec).

Je to nevídaná zrůdnost, ale skutečně se mezi námi najdou lidé, dosud nijak nepotrestaní, kteří považují bílou čokoládu za věc zavrženíhodnou, negativní a někteří z nich si dokonce troufají veřejně prohlašovat, že bílá ani skutečnou čokoládou není. Jde o nechutné a nepochopitelné projevy nejhrubšího rasizmu a měly by být zahrnuty v trestním zákoníku. Svět zkrátka musí pochopit, že v tomto případě významy barev nehrají roli. Bílá je zde nanejvýš pozitivní, stejně jako barva černá. Vzdělaný a rozumný člověk mezi nimi nemůže činit rozdílu. Chápu, proč v očích skeptiků nabývá bílá barva v případě čokolády negativních významů, proč není kvůli bílé barvě za čokoládu považována. Nechápu ovšem, proč je jim dopřáno volného pohybu a práva na svobodné vyjádření názoru.

Ano, v bílé čokoládě není kakao. To každý ví. Copak je ale nějaká příměs tím hlavním kritériem, tím co dělá čokoládu čokoládou? Není. Tím jediným nejdůležitějším je chuť. Přemíra kakaa může naopak chuť zkazit, čokoláda je kvůli němu příliš hořká a příliš zdravá. Hořkostí čokolády jsou posedlí jen pseudolabužníci, rádobymlsní lidé, kteří nepoznají správnou chuť čokolády ani kdyby jim dupla na nohu. Pravý znalec je oddán čokoládě příjemně sladké, návykové, bříško vkusně kulatící. Hledí u ní na kalorie jako zlatník na karáty. A patřičně si každou tabulku vyčítá, to je součást rituálu, a co by to mělo být za výčitky, kdyby si člověk říkal “To je hrůza, dneska jsem snědl zase tolik hořčíku… a jak málo cukru!“

Na některé lidi působí bílá barva v souvislosti s čokoládou negativně. Nejsou normální a není to pravda. Bílá čokoláda je čokoládou skrz na skrz, zde není sporu. Negativně na věc sice nahlížet můžeme, ale pravda je jen jedna. Bílá je barvou pozitivní i v případě oblíbené pochoutky.

Na závěr… radši snad nic, opravdu to nebyl lehký úkol :D