Zadání semináře

Budete mít na výběr z možností.

 

1. Pro pisálky: 

Ve výkladu jsem mluvila o zradě Heleny a o tom, co své matce provedla. Zajímalo by mě však, co by se stalo, kdyby se Helena rozhodla vrátit a vše napravit. Povyprávějte mi o tom. Můžete formou vyprávění nebo úvahy. Nicméně ať to nemá méně než 3,5 palce.

 

2. Pro malíře:

Nakreslete mi Helenu z Havraspáru. A ať nechybí podpis a datum prosím. 

 

3. Pro básníky

Zabásněte mi na téma Ztracený diadém. Vtipu se nebráním, ale ať to nemá méně než 16 veršů 

 

4. Pro hádankáře

 

VYMYSLETE, ano skutečně sami vymyslete 6 hádanek  pro Havraspárské klepadlo. Chci Vaše nápady a ne něco z těch mudlovských internetů. 

Vypracování

Dobrý den,

zvolila jsem první zadání.

Zrada a odpuštění

Kde to vůbec jsem? Jak dlouho tady ještě budu moct být? Co budu po celý zbytek života dělat? Kolik času tady hodlám ještě promrhat? Kdo mi na tomhle světě vůbec zbyl?

To byla jen část otázek, jež se mi honily hlavou, zatímco jsem bloudila neznámým lesem. Už dlouho mě zužovaly temné myšlenky, strach, beznaděj, pocit viny. Neměla jsem to dělat, neměla jsem ten hloupý diadém vůbec krást. Teď byl nenávratně ztracen a ani já už nevěděla, kam jsem ho vlastně ukryla. Prý že mi přinese moudrost, to určitě. Vůbec mě nezbavil pocitu, že ve mně není ani špetka rozumu. S povzdychnutím jsem se natáhla na mechovou přikrývku a pozorovala hvězdy na noční obloze prosvítající skrze koruny stromů...

Nevím, jak dlouho jsem takhle ležela, patrně se mi podařilo usnout. Probrala jsem se se silným trhnutím, když jsem ucítila dotek na mém rameni. Instinktivně jsem sáhla po hůlce a namířila ji proti neznámému útočníkovi, než jsem na něj stačila zamžourat. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem spatřila rysy člověka, kterého moc dobře znám. Až jsem trochu vyjekla.

Tvrdil, že je má matka nemocná a že se musím vrátit, jinak budu hořce litovat, že umírala sama. Obviňovala jsem ho, že lže, že je to jen past, kterou mne on chce získat zpátky. Že mu na tyhle fóry nenaletím. Trval si na svém, byl naprosto neodbytný, ukázal mi i dopis, v němž jsem poznala matčino písmo. Nevím, jak dlouho mě musel přesvědčovat, v jednu chvíli to ve mně ale začalo hlodat. Měla bych se vážně vypravit zpátky do Anglie a napravit, co jsem pokazila? Mám šanci získat matčino odpuštění? A tak jsem nakonec na jeho naléhání přistoupila. Neměla jsem však onen diadém, bez kterého by nemělo cenu se vůbec vracet. Ještě, že ale existují kouzla, díky nimž mi mladík, co měl oči jen pro mě, mohl pomoci ho vypátrat. A tak jsem se s ním vrátila.

Matka opravdu vypadala přesně tak příšerně, jak muž popisoval. Pohled na ni mě zabolel: bylo jasné, že jí už mnoho dní nezbývá.

„Matko, já...“ vyhrkla jsem, aniž bych vlastně věděla, jak pokračovat. Ona však zvedla prst ke svým ústům na znamení, že nemám říkat nic. V jejích očích a mírném úsměvu jsem vyčetla, že je snad všechno odpuštěno.

Strávila jsem u jejího lůžka ještě několik dní, než tento svět opustila navždy. Bolelo mě to jako čert, byla jsem však vděčná, že jsem se s ní mohla takto důstojně rozloučit. Diadém byl pohřben spolu s ní a mě jeho moc už nikdy nemusela lákat. A ten muž, který mě k ní přivedl? Tomu jsem po letech dala šanci a rozhodla se život strávit s ním. Nejstarší dceru jsme pojmenovali po matce: Rowena.

 

~

 

K otázce z hodiny: Onen muž byl samozřejmě Krvavý Baron.

 

Sapphire Firewheel

1. ročník

Havraspár