Zadání semináře
Na výběr máte ze tří zadání. Zvolte si prosím jedno, které vám nejvíce vyhovuje:
0. Opište stokrát: Už nikdy nebudu krmit kachny pečivem. Nechte podepsat všemi členy vaší koleje.
1. Zajděte nakrmit vaše lokální vodní ptactvo – a pozor, správně! Požaduji alespoň jednu fotku z procesu krmení, kde bude vidět jak krmivo, tak nějaký hodující pták. Jako identifikátor mi postačí klidně prst, nemusíte s sebou tahat jmenovku.
- Pokud neseženete kachny, můžete krmit i jiné opeřence, které potkáte na své místní vodní ploše. Krmítka za okny tentokrát neuznávám.
- Uznávám rovněž krmení v zoologické zahradě, pokud (!!!) vaše lokální zoo takovou možnost nabízí. V Zoo Lešná například můžete zakoupit v automatech speciální granule a nakrmit si kachny a plameňáky, to je zcela v pořádku.
2. Zkuste sami napsat novinářskou kachnu. Vytvořte skandální a záručně pravdivý článek o nějaké hradní události či osobě, nezapomeňte na chytlavý název. Prosím však v mezích slušnosti, i když fabulace a humor jsou žádoucí! Minimální délka 3.5 palce.
3. Zmínila jsem, že kačeři oblékají v období páření svatební šat. Co ale chudinky kachny?! Nějak se přece musí vymódit i samičky. Nakreslete (či namalujte) mi tedy kachnu vymóděnou tak, jako by se právě chystala vdávat. Bude mít kytičku, korunku nebo snad závoj? To nechám na vás! Nezapomeňte prosím na podpis a datum.
Vypracování
Dobrý den madam,
rozhodl jsem se vypracovat v rámci semináře novinářskou kachnu.
Výsledný článek v DV přikládám jako přílohu. Pokud by pro vás byl obrázek příliš malý a špatně čitelný, můžete si ho prohlédnout ve velkém rozlišení zde.
Také sem vkládám text článku, pokud byste si potřebovala zkontrolovat, zda splňuje minimální zadaný rozsah.
S pozdravem a přáním pohodového dne,
Darwin Whitecrow
===========================
Text článku pro kontrolu:
Skandální odhalení!
Z čeho vaří skřítci v hradní kuchyni?
Školní kuchyně. Místo, odkud se bere všechno to výborné jídlo, které se odjakživa s železnou pravidelností objevuje na stolech ve Velké síni. Pestré snídaně, nutričně bohaté obědy a zdravě vypadající vyvážené večeře. To všechno nám skřítci ve své anonymitě s pečlivostí a láskou připravují, abychom se my, studenti a zaměstnanci hradu, měli dobře.
Je až neuvěřitelné, že nikoho doposud nenapadlo položit si tuto jednoduchou otázku: „Odkud pocházejí suroviny pro jednotlivé pokrmy? Co vlastně jíme a kdo jsou ti kuchaři, kteří pro nás každý den vaří?“
Vydal jsem se v přestrojení za nového potenciálního dodavatele přímo ke zdroji toho všeho. Musím přiznat, že školní kuchyně, místo, kde se to všechno odehrává, působí na první pohled velice čistě a nevinně. Pečlivě naleštěné přípravné plochy, všechny nástroje, mističky, talířky a naběračky jsou pěkně na svém místě. Po použití končí obvykle ve dřezu, kde je za pomoci kouzel skřítkové myjí a ihned poté ukládají zpět do polic, poliček a šuplíků. Jeden by si řekl: „Tady je všechno v pořádku, hurá!“ Jenže já jsem se rozhodl, že se nenechám opít tímhle falešným pozlátkem, a vrátil jsem se tam znovu, tentokrát už pod rouškou tmy, která, jak se zdá, doposud dobře skrývala to, co možná mělo zůstat nezjištěno.
Kolem čtvrté ráno, kdy už do kuchyně nezabloudí ani ten nejposlednější ponocující student, mě v mém úkrytu mezi hrnci probudil pravidelný pískající zvuk pohybujícího se zásobovacího vozíku, který pod přehozem z pytloviny, skrze který prosakovaly červené, krvavé skvrny, skrýval šokující tajemství. Chvíli jsem ještě vyčkával ve svém úkrytu, ale když v dálce dozněly poslední kroky, dodal jsem si odvahy, přiskočil k vozíku, odhodil z něj plachtu a oněměl hrůzou a zděšením. Přede mnou se totiž objevily kusy těl příšer, které jsem moc dobře poznával z hradního sklepení. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, jak je asi odtamtud odklízejí a co se s nimi pak děje. Teď už mám svou odpověď. Dobrou chuť, pokud právě obědváte!
