Zadání domácího úkolu
Napište příběh o šamanovi, který se vypravuje do astrálu, aby získal nějaké informace.
Vypracování
Dobrý den,
chtěla jsem to pojmout nějak netradičně, tak doufám, že to může být takhle :)
Ophelie Lamora
Ranní slunce bylo neúprosné. Vykreslovalo vrásky na obličejích lidí, které míjel a na jeho obličeji nepochybně taky. Když otevřel dveře Firmy, rohovku mu prakticky vypálil parsek ověřující jeho totožnost. Mávnul na ženu za recepcí, která mu pozdrav neopětovala, dobře věděl, že nemůže; žádné společenské interakce se ve Firmě netolerovaly.
Jeho kóje byla ve třiatřicátém patře, na výtah musel čekat čtvrt hodiny, to mu jistě odečtou z platu, ale pořád to bylo lepší, než cokoliv jiného. On byl šaman. Slýchával o tom, že šamani bydleli v přírodě, ale nedokázal si představit, jak to dělali. Vždyť lesy byly maličké ohraničené okrsky, sotva pár mil na šířku, kam se pořádaly výlety škol. Alespoň to si myslel, než zjistil, že může vstoupit do astrálního světa. Trocha bubnu, trocha drog a jeho malá bílá kóje. Vešel dovnitř, zul se a usadil se na zem na malý polštářek. Na stole hořela vonná tyčinka s vůní pačuli, které fasovali každé pondělí, a nad hlavou mu blikala kamera, která kontrolovala každý jeho pohyb. Vzduch byl těžký, nasycený pachem potu, kávy a levného kadidla.
Na obrazovce naproti dveřím se mihotavě skvěl cíl jeho mise: Bioenergetická laboratoř v Azueru, laboratoř č.3. Nebyl problém se tam v tranzu dostat, ale musel se dostat do hlav vědců, pochopit náznaky a indicie. Ostatní si samozřejmě této možnosti byli vědomi a tak prováděli vlastní bezpečnostní opatření. Najímali si vlastní šamany, vědci procházeli speciálním výcvikem. Zejména vědci z Azueru.
Na zkřížené nohy si položil buben, uhodil do něj plochou dlaně a ponořil se do transu. Otevřel se před ním celý nový svět. Svět emocí lidí, jejichž aury prosakovaly do astrálního světa. Zárodků přání a zhmotnělých obav. Staré myšlenky, sny i vzpomínky. A informace.
Vznesl se nad město a pozoroval zářivý obraz, neonová světla, šedé budovy a v nich jako malé plamínky svíček lidské mysli. Vyhledal mysl vědce. Plamínek o něco větší než ostatní, na okrajích obrouben modrou aurou. Na tomhle pracoval už deset dní. Pomalu klouzal vrstvami vědomí, vnímal každou nuanci vědcových emocí.
Neuroimplantát. Regenerace tkání. A… ovládání lidí. Přesně to hledal. Tohle Firma chtěla vědět. Ale bylo tam ještě něco. Vědec se vzbouřil. Chtěl ten vynález zničit, zneškodnit a věděl jak.
Vyklouzl z jeho mysli. Měl by se vrátit, měl by… ale nechtěl. Něco se v něm vzepřelo. Nedonesl informace Firmě, ale lidem, kteří mohli něco změnit. Odboji. Vyklouzl z astrálu a pohledem zavadil o kameru. Vše se zdálo v pořádku. Vstal a protáhl si ztuhlé tělo a šel si pro kávu. Dnes možná změnil svět. Možná ho vyhodí, protože nemá výsledky. Ale poprvé za dlouhou dobu měl pocit, že je zase šamanem, ne jen firemním nástrojem.
Když se vrátil domů, už na něj čekali.
