Zadání domácího úkolu
Vypracování
Dobrý den, madam Larrie,
rozhodla jsem se téma ČERVENÁ = ŽIVOT pojednat trochu se zamyšlením, trochu vizuálně. A při práci jsem se dopovala, jak jinak, hudbou. :) Pokud chcete, nabízím k poslechu, opravdu mi přišla pro téma „Život“ vhodná. [link]
1. Vnitřní síla
Život je často velký boj. Čím jsme starší, tím víc jizev a zkušeností si v sobě neseme, to vše tvoří jakýsi obranný štít vnitřní síly, složený z kousků zkušeností, vzpomínek, strachů a obav, pout, která jsme navázali se svým okolím, hradeb, které jsme si před okolím vystavěli. To vše dáno dohromady tvoří zvláštní mozaiku života, která je u každého z nás jedinečná.A jen na nás je, zda bude víc děravá nebo celistvá.
2. Opora
Říká se, že člověk je tvor společenský a k životu potřebuje druhé lidi. Jsou chvíle, kdy potřebujeme, aby nám někdo do srdce vlil novou sílu, aby nám pomohl vstát, když jsme upadli, aby naši duši a srdce takřka sesbíral a znovu z těch kousíčků poslepoval, aby opět drželo pohromadě. Nikdy to není jen tak, musíme si toho někoho prvně dobrovolně pustit až k nejhlubšímu nitru, kde takový člověk, přítel, člen rodiny atp., zanechá svůj jedinečný otisk, prohlubovaný s každým skutkem, kterým se našeho srdce dotkl. V podstatě bych mohla říct, že život je také o tom, kolik stop na naší duši druzí zanechají, protože tak hnětou a ovlivňují naši osobnost a pohled na svět.
3. Patologická krása života
Celé generace vědců se snažily objevit tajemství života, které dalo hmotě ten zázračný rozměr navíc, ale přesto nelze najít to, co život dělá životem, v pouhém zkoumání těl, žil a životodárné krve. Stejně tak ani vrahové a násilné povahy vraždami druhých nezískají sílu života pro sebe. Život je trochu jako Duše z příběhu Hostitel, nedá se uchvátit, nedá se rozpitvat, protože tím vyprchá a zmizí. Krásu života lze ale cítit v hmotě, ve světě, v kterém žijeme, jako jemnou záři, která vší hmotou prostupuje a je její součástí, i když ji očima přímo nevidíme.
4. Mágovo chlupaté srdce
Předchozí obrázek mi připomněl jednu z bajek Barda Beedleho, Mágovo chlupaté srdce. Položila jsem si otázku, jak asi by takové mágovo chlupaté srdce mohlo vypadat, ve vší své vnitřní prázdnotě, s pokřivenou osobností a hněvem, který mágovy city zmrazil ledovým zápalem nenávisti. Nu, a výsledek jste právě spatřila. Nějak takto si ono chlupaté, osamělé a zlé srdce představuji, opravdový život v něm dávno vyprchal a zůstala jen skořápka pokřivených tužeb a chladné nenávisti.
