Zadání semináře
Vyberte si jedno z následujících zadání:
Vypracování
Dobrý den pane,
vybrala jsem si zadání číslo tři a napsala jsem o všech těch úžasných věcech, které jsem v knihovně viděla.
Jakmile jsem vstoupila do knihovny, to místo mi vyrazilo dech. Regály plné knih se táhly do nekonečna! Ani jsem se nestačila podívat na všechny směry, když mou pozornost upoutaly letící knihy. Instinktivně jsem se otočila, abych zjistila odkud se vzaly, a můj pohled padl na pult, u kterého jedna čarodějka právě vracela knihy. Knihovnice je označila jako vrácené a ony se samy rozletěly na své místo. Fascinovaně jsem to pozorovala. Dolehly ke mně útržky jejich rozhovoru, čarodějka nahlásila knihy, které by si chtěla půjčit, knihovnice je zapsala do speciální knihy, a ony samy přiletěly z regálů! Ještě chvilku jsem to celé pozorovala, ale pak jsem si uvědomila, že čas strávený v této knihovně je omezený, a že se tady skrývá určitě plno dalších věcí.
Moji spolužáci se mezitím rozutekli na všechny strany, a já se náhodně vydala doprava. Neměla jsem v plánu nic konkrétního, chtěla jsem prostě vidět všechno. Téměř vzápětí mi pohled padl na rostliny pnoucí se po regálech a visící ze skleněného stropu. Botanická sekce. Náhodně jsem vytáhla jednu knížku, obsahovala tipy jak pěstovat chilli papričky, zběžně jsem ji prolistovala a vrátila na své místo. V tom jsem si všimla, že všechny listy a výhonky rostlin se linou tak, aby nepoškodily knihy. Botanická sekce se táhla dál a dál a já jsem se rozběhla opět doprava.
Mou pozornost upoutal obrovský šálek na čaj, který stepoval na lehce otlučeném stole, vzápětí se z něj stal zahradní trpaslík, který pár vteřin pokračoval ve stepování než naštvaně dupl a překřížil ruce, chvilku se mračil na celý svět a hned na to se z něj stala skleněná váza, která se třpytila na všechny strany. Sekce přeměňování. A tak to pokračovalo dál.
Každá sekce se vyznačovala něčím tématickým. Ze sekce o lektvarech se linulo tiché bublání a občas nějaký ten barevný obláček kouře. Knihy ze sekce o zvířatech vydaly zvuk toho zvířete, když je člověk vzal do ruky. Knihy o famfrpálu samy nepatrně poletoval sem a tam. Občas nějaká kniha nabyla dojmu, že je potlouk a náhodně se proti někomu rozletěla. Sekci o jídle jsem jenom tak rychle proběhla, ze všech těch vůní jsem začala dostávat hlad.
Už ani nevím kde přesně jsem narazila na dva kostlivce strážící vstup do sekce. Pokusila jsem se kolem nich proklouznout, ale zadržely mě s tím, že se chystám vstoupit do sekce o černé magii a potřebuji patřičné oprávnění. To jsem samozřejmě neměla, a tak jsem jenom zvědavě nakoukla za ně. Mezi regály se válela podivná černá mlha, pár regálů bylo z kostí, na jiných se válely lebky nebo sklenice s odpudivým obsahem. Otřásla jsem se, ale i tak jsem stále toužila podívat se dovnitř.
Při tom pohybu jsem zahlédla čas na hodinkách. Za pět minut jsme měli odcházet a já ani netušila kde jsem! Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe, ale žádnou ceduli, která by mě navigovala směrem k východu jsem neviděla. A jak se teď dostanu ven? řekla jsem si potichu sama pro sebe. Vtom se přede mnou objevila šipka. Vykročila jsem tím směrem a šipka se vydala se mnou a ukazovala mi cestu. Když jsem dorazila k východu, zjistila jsem, že ani zdaleka nejsem poslední. Nepřekvapilo mě to. Člověk by se tady mohl ztratit na dny, týdny nebo snad i měsíce a pořád by bylo co objevovat.
Kathryn Rosewood
