Zadání soutěže
Dobrý den
Stala se mi taková věc. Šla jsem si okolo jezera a co jsem neviděla! No vlastně...pořádně nevím, co jsem viděla! Ale obrázek se mi povedlo zachytit - jenže mi ho maguár potrhal.
Budete mít jeden hlavní úkol a pak více dobrovolných.
HLAVNÍM úkolem bude poskládat zpět fotku, co jsem zvěčnila a napsat mi, kdo by tam mohl být - tato část je POVINNÁ. Bez ní se nehnete dál.
Druhý úkol - dobrovolný: Napište mi drabble (útvar o 100 slovech) o tom, co se děje na obrázku
Třetí úkol - dobrovolný: Napište mi drabble nebo doubledrabble (přesně 200 slov) o tom, co se bude nebo co by se dělo dál - vy už si podle obrázku vyvodíte :)
Zaslat mi můžete jen puzzle nebo klidně všechno. Vypracování bez puzzle hodnotím NULOU.
Za puzzle nabízím 12 srpců/bodů
Za drabble 10 srpců/bodů
Za doubledrabble 15 srpců/bodů
Za vše splněné nabízím 37 bodů nebo srpců
Obrázek i nápad pochází od studentky Enselis Ismenia
Vypracování
Dobrý den, slečno!
Zdá se, že jste vyfotila mořskou vílu Ariel, kterak pozoruje náš Hrad.
2)
Jakmile už dívka nemohla dále plavat, vylezla na nejbližší skalku, aby se rozhlédla, kam se vlastně dostala. V první moment se lekla, že vlastně vůbec nikam, že je zpět tam, kde byla a odkud zoufale chtěla pryč. Ale po chvíli pozorování si uvědomila, že se vlastně kouká na jiný zámek, na hrad. Navrátila se jí zvědavost, vystrčila hlavu o něco více a její vlasy vytvářely svým ohnivým dojmem až kouzelný kontrast s vodou; to si však ještě Ariel neuvědomovala, že právě kouzlům je tento hrad domovem. Rozhodla se, že to stojí za prozkoumání a že se určitě musí dozvědět více.
3)
Ariel moc dlouho neváhala, než se spustila zpět do vody, aby mohla připlavat blíže. Byla obezřetná, zároveň ji však něco naplňovalo vnitřním klidem; volalo ji to k sobě a napovídalo, že tady už by se mohla cítit aspoň trochu jako součást, ne jako něco nepatřičného. Zároveň už na ni nedoléhal tlak stereotypu jako dříve doma v podmořském království. Zanedlouho již dorazila ke břehu a nad ní se tyčil hrad, takto zblízka se jevil ještě majestátněji než předtím.
Ihned si všimla dvojice chlapců v jakýchsi dlouhých látkách uprostřed živého rozhovoru: „...říkám ti, že na zápase ty zatracené havrany rozdrtíme! Nebo orly, nebo co to vlastně jsou...“
Chtěla se schovat, ale skupinka si jí stihla všimnout dříve. „Hele, viděls to taky?“
„No... Jo?“
„Ale co to je?“
„Zdálo se mi, jako by se na té vodě míhaly plamínky. Jdem to radši prověřit,“ vytáhl hůlku a začal se pohybovat směrem k Ariel.
„Hele, mimo hodiny hůlky používat nemáme! Nevím, jestli chci něco riskovat.“
„No nevím jak ty, já radši budu riskovat školní trest než svůj život.“
„Jo...“ přikývl mu druhý a zhluboka se nadechl, než se vydal stejným směrem.
Ariel chvíli uvažovala, jestli by neměla zmizet, ale zvědavost ji přemohla. A tak počkala.
Přeji Vám příjemné opravování! :)
Aimée L.
