Zadání soutěže
Dobrý den
Stala se mi taková věc. Šla jsem si okolo jezera a co jsem neviděla! No vlastně...pořádně nevím, co jsem viděla! Ale obrázek se mi povedlo zachytit - jenže mi ho maguár potrhal.
Budete mít jeden hlavní úkol a pak více dobrovolných.
HLAVNÍM úkolem bude poskládat zpět fotku, co jsem zvěčnila a napsat mi, kdo by tam mohl být - tato část je POVINNÁ. Bez ní se nehnete dál.
Druhý úkol - dobrovolný: Napište mi drabble (útvar o 100 slovech) o tom, co se děje na obrázku
Třetí úkol - dobrovolný: Napište mi drabble nebo doubledrabble (přesně 200 slov) o tom, co se bude nebo co by se dělo dál - vy už si podle obrázku vyvodíte :)
Zaslat mi můžete jen puzzle nebo klidně všechno. Vypracování bez puzzle hodnotím NULOU.
Za puzzle nabízím 12 srpců/bodů
Za drabble 10 srpců/bodů
Za doubledrabble 15 srpců/bodů
Za vše splněné nabízím 37 bodů nebo srpců
Obrázek i nápad pochází od studentky Enselis Ismenia
Vypracování
Krásný den,
posílám vypracovanou soutěž.
1. Puzzle — na obrázku je Malá mořská víla — Ariel
2. Drabble — co se děje na obrázku
Ariel seděla schovaná za hranou skály a zasněně se dívala do dálky. Vzadu se majestátně tyčil hrad. Hrad je to opravdu obrovský, rozsáhlý a tyčí se na něm několik věži. Ariel svůj zrak upínala právě na jednu z nich doufajíc, že v okně uvidí toho, pro kterého její srdce bije. ,,Ach, kdy jen se zase budeme moci vidět,” povzdechla si Ariel a sklopila oči směrem k vodě, kde se odrážela silueta hradu. Slunce již začalo zapadat, nebe bylo nádherně červánkové. Nicméně ten, na kterého čekala, se stále neukazoval. Ariel začala pomalu ztrácet naději. Bude tu na něj čekat celou věčnost?
3. Doubledrabble — Co se bude dít dál
Obloha pomalu tmavla, slunce již téměř zašlo a měsíc svítím čím dál tím více. Začalo být i trochu chladno, foukal večerní, jemný, letní vánek. To ale Ariel vůbec nevadilo, protože oceán byl chladný dost a navíc ji hřál vnitřní pocit lásky. V jejích očích ale bylo vidět zklamání. Vždyť ji přeci slíbil, že se ještě večer setkají. ,,Miluje mě vůbec? Chce se mnou být? Však jsem jenom mořská panna!” posteskla si Ariel a začala o sobě trochu pochybovat. V jejím hlase bylo slyšet mírné i naštvání a také pěstí udeřila do kusu skály.
Když tu něco zahlédla v okně jedné z věží. Trochu více se narovnala a zaostřila na okno, aby si lépe mohla prohlédnout postavu. Nakrčila čelo a velmi se podivila. Vidí snad dobře? Nelokla si něčeho omylem? V okně tam a zase zpět zběsile pochodovala postava starce. Měl dlouhý bílý vous a na nose mu seděly malé brejličky. Na hlavě měl špičatou vínovou čepici a na těle stejné barvy dlouhý hábit. Ariel se nestačila divit, ,,a co to má v ruce? To je hůlka?!” Ariel bušilo srdce jako o závod. Ještě jednou si prohlédla celý hrad. ,,Pane bože!” vytřeštila oči. Tohle není hrad prince Erika, tohle jsou BRADAVICE!
Na shledanou
Brianag Mac Coileáin
