Zadání semináře

Na výběr máte ze tří zadání. Zvolte si prosím jedno, které vám nejvíce vyhovuje:

 

0. Opište stokrát: Už nikdy nebudu krmit kachny pečivem. Nechte podepsat všemi členy vaší koleje.

 

1. Zajděte nakrmit vaše lokální vodní ptactvo – a pozor, správně! Požaduji alespoň jednu fotku z procesu krmení, kde bude vidět jak krmivo, tak nějaký hodující pták. Jako identifikátor mi postačí klidně prst, nemusíte s sebou tahat jmenovku.

• Pokud neseženete kachny, můžete krmit i jiné opeřence, které potkáte na své místní vodní ploše. Krmítka za okny tentokrát neuznávám.
• Uznávám rovněž krmení v zoologické zahradě, pokud (!!!) vaše lokální zoo takovou možnost nabízí. V Zoo Lešná například můžete zakoupit v automatech speciální granule a nakrmit si kachny a plameňáky, to je zcela v pořádku.

 

2. Zkuste sami napsat novinářskou kachnu. Vytvořte skandální a záručně pravdivý článek o nějaké hradní události či osobě, nezapomeňte na chytlavý název. Prosím však v mezích slušnosti, i když fabulace a humor jsou žádoucí! Minimální délka 3.5 palce.

 

3. Zmínila jsem, že kačeři oblékají v období páření svatební šat. Co ale chudinky kachny?! Nějak se přece musí vymódit i samičky. Nakreslete (či namalujte) mi tedy kachnu vymóděnou tak, jako by se právě chystala vdávat. Bude mít kytičku, korunku nebo snad závoj? To nechám na vás! Nezapomeňte prosím na podpis a datum.

Vypracování

Dobrý den paní profesorko,
pro vypracování úkolu jsem si vybrala zadání číslo dvě.

JE ZTRACENÁ STUDENTKA STÁLE ZA ZDMI HRADU?

Letos uplyne přesně 20 let od zmizení jedné ze studentek této školy. Kam se ztratila? Kdo měl zájem na jejím zmizení? Došlo snad ke zločinu? Kde je pravda?

Na pátrání po této záhadě náš tým přivedla fotografie, anonymně zaslaná erární sovou z Bradavické školy Hogwarts ČR (viz. příloha)
Kdo je nebo byla Moly Argo Sicková?
Pravda, nebo legenda?
Moly Argo Sicková patřila v roce 2004 mezi první studenty Bradavické školy u nás. Nastoupila sem hned po jejím otevření. Z důvěryhodných zdrojů (které jsme slíbili neuvádět), jsme se dozvěděli, že sice nastoupila do prvního ročníku mezi jedenáctileté studenty Havraspárské koleje, ale ve skutečnosti jí bylo již třináct let. Přišla na Hogwarts z Všeobecného Bosorského učilišča na Hané, kde (z blíže nezjištěných důvodů) opakovala první ročník hned dvakrát.
Co víme o její minulosti. Rodiče zemřeli za záhadných okolností a dívku vychovávala babička, která bohužel již také zemřela, a tudíž nám nemůže naše informace doplnit.
Dívka nastoupila na Hogwarts v době, kdy ještě nebyla zřízena hradní ošetřovna. Toho využila, a začala nabízet ostatním studentům za štědrou úplatu své služby. Tvrdila o sobě, že dokáže vyléčit všechny choroby a neduhy, protože ji to naučila její babička. Zkontaktovali jsme tehdejší profesorku bylinkářství, která se v současné době léčí u Svatého Munga s blíže neupřesněnou poruchou kognitivních funkcí spojenou s věkem, (nemáme svolení uvést její jméno), nicméně potvrdila, že slečna Moly Argo byla neobyčejně nadaná na práci s léčivými rostlinami. Skvěle si prý vedla i na hodinách obrany proti černé magii a vyhrála letní mistrovství v povolených kletbách.
Tehdejšímu vedení školy se nelíbilo, že obyvatelé hradu chodí se svými neduhy za nedostudovanou nezletilou žačkou. Navíc v době, kdy se objevil obávaný slimáčí mor. Ale ani po slavnostním otevření oficiální ošetřovny v březnu 2005, někteří nemocní nepřestali slečnu Moly Argo vyhledávat. Byli to prý hlavně ti, jejichž neduhy odmítla léčit oficiální ošetřovatelka madam Gipsy von Marllet, a které označila jako – cituji: „hypochondry“. Několik profesorů obvinilo slečnu Moly, že příznaky spolužáků neléčí, ale naopak je posiluje, aby se studenti dostali na ošetřovnu a nemuseli plnit domácí úlohy.
Situace se vyhrotila tak, že Havraspárské koleji bylo odečteno celkem 500 bodů! Bezvýsledně.
Osudový zlom nastal, když jednomu ze studentů narostl přes noc roh, který se nepodařilo odstranit ani v nemocnici U svatého Munga. Ministerstvo si předvolalo slečnu Moly Argo Sickovou před komisi, a ačkoliv se nepodařilo jednoznačně prokázat její vinu, byla propuštěna ze školy s okamžitou platností. Moly bylo povoleno pouze vyzvednout si ze svého pokoje své věci a svého žabáka (jméno mazlíčka se nepodařilo našemu vyšetřovacímu týmu zjistit).
Zde ovšem veškeré stopy slečny Moly Argo Sickové končí a mizí. Z hradu ji nikdo neviděl odcházet a nikdo jiný ji od té doby neviděl.
Mezi studenty kolují pouze neověřené historky o tom, že slečna Moly stále žije na hradě na nějakém skrytém místě a poskytuje léčitelské služby svým věrným, kteří se (snad) schovávají pod rouškou nějakého školního klubu. Oslovili jsme jednu z nejstarších studentek této školy z 24. ročníku rozšiřujícího studia slečnu Elbereth Gilthoniel. Řekla nám k tomu: „Ano, škola skrývá mnoho takových tajemství. Zažila jsem tu již leccos. Já osobně jsem slečnu Moly nikdy nevyhledala, ale nepochybuji o tom, že zde někde je. Občas je, jakoby ze zdí, slyšet tlumené žabí kvákání…“
Oslovili jsme současnou ředitelku Havraspárské koleje madam Arietty Liella Minette a zeptali se jí na její názor. Jednoznačně odmítla možnost, že by kdy Havraspár přijal do svých řad výjimečně inteligentních a nadaných studentů někoho, kdo dvakrát propadnul a opakoval první ročník. Staré třídní knihy nám odmítla dát k nahlédnutí. Prý je nemá a jsou uloženy v hlavním archivu školy.
Oslovili jsme ředitele školy RNDMr. Nimrandira Elénére, NhHn., ten nám sice staré archivní záznamy poskytl, ale zároveň velmi důrazně odmítl, že by kdy o takovém incidentu slyšel. Prošli jsme velmi podrobně seznamy studentů z let 2004 až 2005, a skutečně jsme na nikoho s takovým jménem nenarazili, ale mezi jmény pod písmenem „M“ je na pergamenu podezřelá skvrna od nějaké tekutiny a místo vypadá poškozené škrábáním. Ukázali jsme řediteli jako důkaz zaslanou fotografii, ale snažil se její existenci zlehčit s tím, že na zeď v dívčích toaletách si píše každou chvíli kdo chce a co chce. Tato poznámka nám ukázala další směr pátrání. Nejmladší kolegyně z týmu, naše fotografka, se vydala prozkoumat dívčí umývárnu podrobně. Po dvou hodinách jsme ji našli sedící na břehu jezera mezi kachnami, v promočených šatech, a s totálně zničeným fotoaparátem a účesem. Celá se klepala a blábolila cosi o nějaké Uršule a tobogánu.
Jako poslední jsme oslovili magický Moudrý klobouk s nadějí, že si všechny studenty této školy pamatuje. Bohužel Moudrý klobouk odmítl jakoukoliv komunikaci, dokud si ho někdo z našeho týmu nenasadí na hlavu. Nakonec se uvolil náš mudlovský plešatý řidič, který se jediný nebál, že si zničí účes. Nicméně, ani toto nezabralo. Klobouk prý mumlal pouze cosi, co znělo jako: „Ano, ano, v hlavě to máš. Ať je to tedy Mrzimor!“ Marně mu řidič vysvětloval, že on už do školy nechce, že je mu padesát a že je vyučený automechanik.
Tím naše vyšetřování pro tentokrát skončilo, ale slibuji, že v něm budeme pokračovat, jen co doplním náš tým. Fotografka je totiž stále v péči lékouzelníků a řidič se připravuje k přijímací zkoušce na následující semestr Hogwarts.

Jsme tu s vámi a pro vás.
-VARDA- (Vyšetříme A Rozkryjeme - Důvěrné Anonymně)

 

Přeji krásný den,
Varda Elisabeth Rývorová