Zadání domácího úkolu

Vypracování

Zdravím! :)

1. část
Kudleyští kanonýři jsou famfrpálový tým z Velké Británie, konkrétně z anglického městečka Chudley. Tým byl založen roku 1753 a mistry ligy se stali jedenadvacetkrát, naposledy ovšem v roce 1892 a od té doby jejich výkony nejsou příliš dobré. Snad proto mnozí tvrdí, že dny jejich slávy už dávno minuly. To si ovšem rozhodně nemyslí jejich fanklub, mezi jehož členy patří třeba i Ron Weasley, čemuž také odpovídala výzdoba jeho pokoje.
Motto klubu bylo "Zvítězíme!", dokud nebylo v roce 1972 změněno na něco jako "Držme si všichni palce a doufejme, že to dobře dopadne!", což nejspíš plně vystihuje současný stav týmu – co jsem se tak dívala na jejich výsledky v devadesátých letech, většinou se skutečně umisťovali v žebříčku ligy jako poslední.
Zajímavé je, že v roce 1931 Kanonýři vyhráli Cenu Josefa Wronského za excelentní výkony na hřišti, a to i přesto, že v zápasech tým často provází smůla.
Mezi známé osobnosti týmu patří například jejich manažer Ragmar Dorkins, který v září 1999 omdlel ze šoku, který mu byl způsoben výhrou Kanonýrů nad Falmouthskými sokoly. Neblaze proslul chytač Galvin Gudgeon, o moc líp na tom není Dragomir Gorgovitch, střelec, který drží rekord za nejvíce upuštěných camrálů v sezoně.


2. část
Tak předně, navzrody nepříliš dobrým výsledkům vnímám tým Kudleyských kanonýrů jako velice optimistický. Důvodem může být ta změna motta – nevím, jestli jsem prostě divná, nebo co, ale celkově mi to heslo přijde, jakoby si snad tým dělal svým způsobem legraci ze sebe sama. Krom toho mi přijde, že i přes své neúspěchy má tým stále relativně funkční a dobrý tým fanoušků. Ačkoli mě britsko-irská famfrpálová liga příliš nezajímá (- polkla poznámku o pěkných švédských odrážečích -), dovoluji si usuzovat, že se Kanonýři v posledních letech specializují spíše na jakousi show, zábavu, osobně je vnímám spíš jako tým, který si z neúspěchů asi nic moc nedělá – protože podle mnohých by možná bylo lepší tým zrušit.
To je podle mě hlavní důvod, proč zvolili hlavně oranžovou. Protože oranžová je přesně barva takové té radosti, odhaduju, že hráče Kanonýrů zápasy baví, a ačkoli se skutečně pohybují spíše na nižších příčkách tabulky, odhaduju, že to zase bude vykoupeno dobrými sociálními vazbami, že hráči budou relativně veselá kopa, kde jsou všichni kamarádi. Zkrátka a dobře, řekla bych, že táhnou všichni za jeden provaz a nejspíš z neúspěchu neviní jednotlivce, nýbrž nesou vinu na prohře jako celek. V té oranžové vidím snad jaksi optimismus, naději na zlepšení a víru v lepší zítřky. Jelikož je oranžová vhodná na potlačení depresí a pesimismu, troufám si říct, že tady tuto svou úlohu plní v logu Kudleyských kanonýrů na výbornou – alespoň oni se až tak nespokojení a vynervovaní nezdají.
Jenže ono je to logo oranžové prostě až moc. Krom slabého použití oranžové a žluté, což nám v závěru stejně může dát tu oranžovou, tu máme jenom hnědé okraje a logo v závěru působí strašně řezavě a je do očí bijící. Domnívám se, že oranžové je tam až moc, a protože podporuje sebevědomí, bojím se, jestli se z Kanonýrů nestali takoví machýrci, kteří jsou ve svých očích stále úžasní a skvělí, a to ačkoli skoro všechno projedou. Pokud totiž platí vše, co jsem řekla výše, je určitě super, že Kanonýři jsou takový ten "fan-friendly team", že nevyhazují po každém zápase polovinu hráčů a neosočují se navzájem v tisku, ale... Vážně by s tím chtělo začít něco dělat. Koneckonců, dneska je jejich sláva pouze "zašlá", ale jak to bude za několik dalších desítek let? Kde mají tu jistotu, že se udrží v lize a nebudou vyhozeni nějakými schopnějšími nováčky? Pokud nechtějí být vnímání jako šašci, kteří jsou neustále poslední a všechno prohrají (a já věřím, že se to později zlomí v každém a za nějakou dobu to nejspíš začně vadit i samotným hráčům) a chtějí se famfrpálu věnovat na skutečně profesionální úrovni, měli by to, dle mého názoru, zvážit.
Proto je třeba brát ohled i na negativní podobu oranžové. Vidím tam totiž právě ono zmiňované požitkářství a lenivost. Ono je fajn brát určitě nějakou výplatu za působení v profesionálním týmu, mít fanoušky a fanynky a být zván na nejrůznější slavnosti. Ale působí to až lehce pohodlně – koneckonců, jakožto profesionální hráči by si členi týmu měli neustále stanovovat nové cíle a zlepšovat se, měli by plánovat nové taktiky, být inovativní a snažit se někam posunout. Tenhle tým to nejspíš nedělá. A pokud ano, tak je to bohužel kontraproduktivní.
Celkově se nějak nemůžu zbavit smutného dojmu, že tým (neříkám, že celý, možná jen nějaké vedení, kapitán, možná jen část týmu, které ale strhává ten zbytek) žije v tom svém zaslepení oranžovou. Žijí si svým dneškem, optimisticky a poklidně, nic je netrápí. Neřeší mizerné výsledky, stále pokračují v lize, trochu pohodlně setrvávají na konci tabulky, a to i přesto, že by se určitě zlepšit mohli.

Na logu tedy dále vidíme červenou a žlutou, ovšem ve velice malém množství.
Žluté hlavně kanonů (nejspíš) bohužel ještě umocňují onu spokojenost a bezstarostnost, o které jsem se zmínila výše. Opravdu si myslím, že Kanonýři se na hru dívají pozitivně a dá se předpokládat, že ji berou jako zábavu a uvolnění, snad vytržení z jinak nudného života. Ale domnívám se, že pokud by došlo k nějakému přetvoření týmu, bylo by určitě super ty kanony v logu ponechat žluté – koneckonců, mohou také znamenat logiku a kreativitu, motivaci a rozvoj.
A pak je tu ta červená. Právě v ní vidím možné projevy případné touhy po zlepšení. Koneckonců, červená je hybná síla, dynamičnost, revoluce a podnikavost, touha jít si za svým cílem, výkon a činorodost. Za sebe se domnívám, že právě ty rudé okraje naznačují divokost a dynamiku (která týmu bohužel posledních cca 100 let chybí). Nejsem si ovšem jistá, jak mám tuto barvu vzpoury vnímat, ne ve spojení s Kanonýri a s oranžovou barvou – na jednu stranu to může naznačovat, že Kanonýři chtějí být lepší než ostatní, že přece jen chtějí ovládat přední příčky tabulky, že chtějí vytrvat a zvítězit. Obávám se však, aby se tým nestal výrazným protiproudem právě tím svým posledňáčkovstvím, aby se Kanonýrům nezalíbilo odlišovat se od ostatních profesionálních týmů právě jakousi svou stagnací a leností...

Jinak si ještě dovolím dodat, že v minulosti, kdy tým ještě vyhrával, mohlo logo svou agresivní a výraznou, až řvavou barvou působit na zastrašení nepřítele. Svým způsobem ta oranžová dává najevo svou sílu a vitalitu, energii. Působí velice rozhodně, snad až dravě, což je ještě umocněno těmi červenými "křídly" ostrého tvaru. Domnívám se proto, že kdysi dávno tak mohlo logo působit na ostatní jako výstražná cedule, a možná protihráče podvědomě rozptylovat či rozrušovat. Dneska je to už samozřejmě trochu mimo, a i kdyby někoho ta oranžová zděsila, nejspíš mu stačí, aby si vybavil posledmí zápas Kanonýrů, a bude po strachu.
A živě vidím fanoušky Kanonýrů – masu lidí na tribunách v oranžových pláštích, s oranžovými klobouky anebo na oranžovo nabarvenými vlasy, mávající oranžovými vlajkami.
Děsivé.