Zadání semináře

Úkol má více možností vypracování, vyberte si prosím jeden!

1. Vytvořte tašku ze starého trika. Budu chtít tři fotky, všechny opatřené jmenovkou a datem, jednu s potřebami a trikem, druhou z průběhu tvoření a poslední a hotovou taškou.

 

2. Nakreslete mi alespoň tři tašky vedle sebe, které budou nazdobené (na papír či v grafickém programu), opět nezapomeňte na jmenovku a datum

 

3. Napište příběh v délce alespoň 4 palců o tom, jak jste si po vytvoření tašky tvořili dál a dál, až jste si otevřeli taškový obchod a jak se vám v něm vedlo… Fantazii se meze nekladou.

 

Budu se těšit na Vaše vypravování a třeba někdy příště v knihovně či u jiného semináře!

Vypracování

Krásný den, sl. Suzzy,

 

posílám vypracovaný seminář. Doufám, že se vám ve fialové líbí a užíváte si to. Já jsem si dnes vybrala variantu č. 3.

 

TAŠKOVÉ PODNIKÁNÍ

 

Když jsem si na závěr semináře zdobila svoji tašku, tak už to byl jenom příjemný konec, protože samotné tvoření bylo jako masakr. Ale hodně mě to bavilo. Zjistila jsem, že nejsem až tak marná a taška je vlastně moc fajn. Hned jsem si tam vložila všechny své věci a šla jsem směrem do Velké síně za ostatními. Už jenom po cestě jsem dostala pár komplimentů, že je taška pěkná a líbí se jim. To mi dalo brouka do hlavy. Na Příčné nejsou k dostání, ale zároveň mají na hradě celkem úspěch. Co kdybych jich udělala víc a pak si z toho udělala vlastní small business. No jasně, ještě jsme v Kariérní přípravce teďka měli téma podnikání. To by mohlo jít.

Hned jsem šla do svého pokoje a hledala, jestli tam mám nějaká starší trička, trička, co nenosím. Připravila jsem si je na hromádku. Přesně z těchto triček budou tašky. Dokud si to pamatuji, jak se to dělá, tak se na to musím vrhnout.

Začala jsem vyrábět tašky ze všech sil. 

Ani jsem se nenadála a už jsem měla hotové další dvě tašky s ozdobením a dala jsem je kamarádkám, které jsou z nich nadšené a já tím pádem taky. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem pokračovala o sto šest, ale najednou jsem usnula ve své posteli. Vůbec nevím, jak se to stalo. Vždyť jsem měla tolik energie a moc mě to bavilo. No nevadí, pokračovat se může příště. Už ani nevím, z jakého obchodu, jsem si objednala hromadu triček různých velikostí, motivů, barev připravených na to, abych z nich udělala krásné taštičky.

Po pár dnech přiletěla sova, popravdě víc sov s veškerou objednávkou. Merlinudík to ještě nedošlo do bodu, že bych kvůli taškám zatahávala školu, ale každou volnou chvíli jsem vyráběla. Zjistila jsem, že mi to jde rychleji a rychleji. Ani jsem nevěděla jak. Po pár dnech jsem si uvědomila, že začínám usínat v blbých chvílích a jednou jsem usnula v naší společenské místnosti. Když jsem se probudila, byly asi tři hodiny ráno. Na první dobrou jsem si myslela, že mě šálí zrak, když jsem viděla to, co jsem viděla. Kolejní místnost už byla prázdná a všichni byli ve svých pokojích, jenom já ne a viděla jsem nevídané. Na stole bylo víc tašek, než kolik si pamatuju, že jsem vyrobila. Měla jsem z toho hrozně divný pocit. Byla jsem ráda, že jsou hotové, ale kdo je udělal. Najednou jsem uslyšela nějaký divný zvuk. Lekla jsem se. Ve výsledku nebyl důvod, ale v danou chvíli by se ve mně krve nedořezal.

Na zemi u stolečku jsem uviděla dvě skřítky, které zrovna dodělávaly tašky z posledních dvou triček, co jsem měla připravené. Usmála jsem se na ně a vřele poděkovala. Skřítky se usmály na mně a vesele pracovaly na taškách. Pochopila jsem, proč ty tašky byly vždycky tak rychle hotové. Měla jsem svoje malé pomocnice.

Začala jsem mít docela dobré zisky a začala jsem přemýšlet o tom, že si hodím inzerát do Denního věštce a pronajmu si malinký krámek v Prasinkách. Inzerát ve Věštci se rozjel celkem rychle a měla jsem dovoleno chodit do Prasinek častěji a posílat přes jejich sovy svoje objednávky pro skvělé zákazníky.

Během následující doby jsem si zvládla i dobře našetřit a opravdu si otevřít fyzický krámek. Nabídku na to, stát se prvními „zaměstnanci“ přijaly právě dvě skřítky, které mi pomohly v začátcích. Stále měly své povinnosti na hradě, takže tohle byl takový jejich vedlejšák spíš proto, že je to bavilo. Skřítky vyráběly, prodávaly a všechno vypadalo slibně, aby tohle mohlo být krásně výnosné a mohlo by mě to uživit. Později jsem přijala opravdové zaměstnance, kteří si se skřítkami rozuměli.

Všechno šlo jako po másle a moje podnikání se jenom rozrůstalo. Už jsem si dokonce pronajala rozkošný obchůdek na Příčné ulici. Rozjelo se to takovým způsobem, že já už jenom kontroluji, co se v obchůdcích děje, přispěji novými nápady, ale jinak nemusím dělat nic. Mám tak spolehlivé zaměstnance, kteří jsou se mnou na jedné notě a ví, co bych si přála, takže já to mám fakt úplně bez práce.

Nedokázala bych si to lépe představit. Začala jsem přemýšlet, že bych expandovala dál, ale to je zatím jenom ve fázi přemýšlení. Jestli se to povede, to se musím nechat překvapit. Mám v hlavě ale to, že kdo chce víc, nemá nic a já jsem teď vážně spokojená a šťastná. Takže uvidím. Je to jako takové To be continued….

 

 

S pozdravem,

Emma Anet Laufey