Zadání domácího úkolu

1)     Napište mi, kterou magickou rostlinu jsme na počátku hodiny „odšťavňovali“ pomocí syrové magie? Ve 2 palcích mi o ní napište vše důležité

2)     Pouvažujte, jak je takové vycítění objektu nebo osoby využitelné v praxi, v životě. Můžete to spojit s konkrétní kariérou nebo situací (na 3 palce)

Vypracování

Dobrý den, madam Belatris,
omlouvám se, že nebylo v mých silách dodržet Vámi vyžadovanou délku. Někdy má člověk potíže s nápadem, jindy zase potíž velký nápad a postřehy vměstnat do co nejmenšího obsahu. :)

1.
Houževnatka
Houževnatka je magická rostlina, která se velmi podobá strukturou palmám, až na rozmístění listů, které netvoří korunovitý vějíř, ale rostou po celé délce pokrouceného, větvovitého kmínku rostliny. Jak jsme viděli na hodině, houževnatky vypadají jako seschlé pahýly, jsou opravdu dost dřevité a tvrdé, listy působí dužinatě a pevně, podobně jako už zmíněné palmové listy, jen jsou v průměru tlustší a zavalitějšího tvaru.
Houževnatka prý pochází z území Austrálie, kde je obecně přístup k vodě nedostatečný a probíhá spíš v návalech, kdy sprchnou proudy vody, aby následovalo několik měsíců sucha a neuvěřitelného žáru. V tamních končinách většinou roste ve stínu skalisek nebo na okrajích jeskynních komplexů, kde se drží po většinu dne stín.
Její koncentrovaná míza (temně růžová šťáva) se používá v lékouzelnictví jako podpůrný prostředek, když dojde ke kouzelnickým tragédiím všeho druhu. Potlačuje strach a roztěkanost, uklidňuje, ale nezbavuje člověka bystrého a pružného úsudku. Neuspává jako většina sedativ. Dále se dá použít v situacích, kdy je potřeba, aby byl dotyčný čaroděj odvážný a soustředěný, například při akcích bystrozorů či při praktických testech nových kouzel. Známí častým používáním extraktu z houževnatky jsou také zaměstnanci Odboru záhad.

2.
Vyciťování objektů či osob bych rozdělila na více podskupin:
● instinkt
● smyslové vyciťování
● syromagické vyciťování

Instinkt (intuice, „šestý“ smysl)
Instinkt považuji za něco, s čím se v podstatě rodíme, co možná máme někde „zakódované“ ve svých genech, v tom, co nás tvoří, co si přenášíme po generacích našich předků. Jednou z definic pojmu instinkt je:
„Instinkt je schopnost tušit věci, které nejsou smysly poznatelné.“
Zařadila bych sem např. tyto situace:
- cítíme, že jsme pozorováni někým, koho nevidíme, nečicháme, neslyšíme, často s náhlým fyzickým projevem (husí kůže, zježené chloupky na krku, zježené vlasy…)
- nutkavě nám vyvstává v mysli, že něco není „správně“, že se chystá něco špatného, nebezpečného (například máme pocit, že tamtudy bychom neměli jít, protože tam číhá nebezpečí)
Instinkt, intuice či „šestý smysl“ je tak pro mě schopností vycítit „cosi“, co by nám mohlo uškodit, ublížit, jakýsi základní „ochranný mechanismus“, který si v sobě neseme.

Smyslové vyciťování
Existuje i vyciťování objektů a osob pomocí smyslů a jejich vytrénování. Oproti instinktu, který lze možná rozvíjet, ale jen do určité míry, lze zostřovat smysly o trochu lépe, myslím. Všichni možná známe tu chvíli, kdy je ve vzduchu cítit změna počasí, kdy vnímáme, že se blíží déšť nebo naopak že se sbírá energie k bouřce. Jako příklad bych tu uvedla třeba:
- vyciťování skrytých zdrojů vody australskými domorodci, na kterém jsou v oblastech extrémního sucha životně závislí a musí se to naučit i děti
- cítění bariér, překážek a prostoru kolem nevidomými osobami, kdy je v podstatě „slyší“ podobně jako někteří tvorové, pomocí odrazu jemných zvukových vln a dalších smyslů

Syromagické vyciťování
Zde bych řekla, že syromagické vyciťování osob a objektů je vlastně vyciťování určité energie, která danou věc či osobu obklopuje, a určitého náboje oné energie. Takto například objevil Albus Brumbál skrytý řetěz loďky a taky samotný vstup do Voldemortovy tajné jeskyně, cítil tu magickou energii starých kouzel a také jejich černomagický náboj. V podstatě to trochu rozvíjí ty předchozí způsoby, protože díky syromagickému (energetickému) vyciťování máme třeba něco jako „čuch na lidi“ a „čuch na místa“, kdy někam vejdeme a vysloveně cítíme, že tenhle člověk je v určitém rozpoložení nebo že v určitém prostoru „nejsme sami“, nebo že je určitá místnost nabitá nějakou „náladou“, kladnou nebo zápornou. V začátcích, když se člověk učí používat svoji magii k vyciťování svého okolí, určitě pomáhá mít zostřené i běžné smysly, hlavně hmat a cit chladu, tepla, kdy dokážeme na určitou vzdálenost cítit buď teplo či chlad objektů, nebo také to, jak se od nich námi vyslaný… hm, asi náboj, nebo jak to správně popsat, vrací zpět.

Jsem si jistá, že všechny způsoby vyciťování, u kouzelníků zvláště to syromagické, jsou přímo nutné pro bystrozory, kteří se tak dokáží na akcích pohybovat bezpečně, neslyšně a neztratí hlavu, když by je někdo oslepil zatemňujícím kouzlem nebo když by byli zavřeni někde ve tmě. Dokáží si prostor zmapovat tímto jiným způsobem. Dále je to nezbytná schopnost i pro odeklínače a hledače pokladů ve starých pyramidách a dalších podobných objektech, kde rozpoznání nastražené magické pasti může zachránit život nejen jednotlivci, ale celé hledačské výpravě. Určitě se tato schopnost neztratí ani u magizoologů, kteří tak mohou lépe posoudit, k čemu se kouzelný tvor chystá, nebo například může syromagické vyciťování pomoci i v oblasti boje proti černé magii, v rozvoji kouzel a nových čarodějných postupů, objevů… Je toho opravdu hodně, kde může být tato schopnost prospěšná.