Zadání domácího úkolu

Nezapomeňte na úkol z hodiny, vysvětlení stačí opravdu krátké, pár slovy.

Zadání č. 1 – pro viktoriánské dámy a džentlmeny

Vymyslete příběh, v kterém budou květiny, byliny a jejich symbolika tajemným prostředkem komunikace mezi kouzelníky. (alespoň 3 palce)

Zadání č. 2 – pro dekoratéry

Navrhněte nějaký pěkný květinový vzor, který by symbolizoval spletitost symboliky květů a rostlin. Můžete kreslit, malovat nebo pracovat v grafickém programu, popř. si zvolit jiný postup.

Zadání č. 3 – pro floristy

Podle informací z výkladu mi navrhněte:
a) Kombinaci květin, kterými bych druhému řekla, že jsem jeho věrný přítel, že mám upřímné myšlenky a budu při něm stát i ve zlých časech, že se na mě může vždy spolehnout a že mu přeji jen to dobré.
b) Obsah škapulíře, který by měl ochraňovat přítele před špatným počasím a temnou magií na cestách a přinést mu štěstí, bohatství, sílu a klid.

Vyberte si jen jedno z toho, buď květiny, nebo škapulíř. Svou volbu složení odůvodněte. (alespoň 3 palce)

Vypracování

Dobrý den madam. 

Nejprve pár informací k domácímu úkolu. POTPOURRI neboli "shnilý hrnec". Ačkoliv to zní nevábně, opak je pravdou. Jde o nádobu se směsí  bylin či koření, které uvolňují svoji vůni do prostoru. Takový osvěžovač vzduchu. 

 

Každá kouzelnická škola má svá pravidla a podmínky. Moje babička se s dědečkem potkala právě na studiích jedné, z dnes již neexistujících, škol. Její výuka se převážně vázala k bylinám, stromům a květinám. Dívky měly svou oblast v léčitelství. Chlapci pak v osvojení si přípravy lektvarů a  dalším oborem byla pak výroba hůlek. Jejich jádrem však byly výhradně kořeny, rozdrcené sušené lístky bylin či kůry vzácných stromů. Hůlky tak splňovaly neskutečně velikou škálu pro potřeby všech kouzelníků a to podle jejich darů a schopností pro využití.

Byla to prý škola  ukončena závěrečnou zkouškou na úrovni zasvěcení. Studenti procházeli cestou rostlin, bylin a díky znalostem získaným během celého studia se jim otevíral plán kudy a kam se vydat, aby došli do svého cíle. Každá cesta byla vytvořena speciálně na každého mladého kouzelníka. Byli na své cestě odkázáni pouze sami na sebe. Jediným dohlížejícím byl jejich profesor, který ovšem vše sledoval ze své učebny přes strom Vědění. Jeho plody z nerostů byly ve tvaru pomerančů v nejrůznějších barvách a odstínech. Každý plod dozrál v den studentových zkoušek a stal se jakousi křišťálovou koulí, která ukazovala průběh kouzelníkova zasvěcení.

Babička  Mary se do mého dědečka Huga zamilovala okamžitě na první pohled. Hugo byl posedlý studiem hůlek. Znal vše o stromech a keřích. Mary byla krásná dívka, ale Hugo byl plachý a nedovolil si projevit ji svou náklonost. Všichni je ovšem vnímali jako pár. Úhlavním sokem Huga byl studenty obávaný Don. Žárlil a po celou dobu studií se snažil Hugovi znepříjemnit každý jeho den.

V den Hugovy zkoušky Don zosnoval plán. Kouzlem ,,zapomeň,, očaroval Hugovu hůlku a tím ji vyřadil z možné pomoci si v nesnázích. Hůlka se stala obyčejným klacíkem. Než se vydal na cestu, Mary k němu přistoupila a připevnila svojí stuhou z vlasů k hůlce drobnou kytičku z rozmarýnu, jetele, mečíku a ostálky. "Budou tě chránit a skrze ně si rozpomeneš na sílu rostlin. Ty tě povedou." Řekla Mary a Hugo se vydal přes louku  k močálům.  Cestou si měl vytvořit pevnou půdu pod nohama. Jakmile se začal blížit, použil naučené kouzlo, ale hůlka byla doslova zmražená. Profesor v učebně se podivil, proč kouzlo nezabírá, ale ponechal Hugovi možnost se s tím vypořádat. Když přešel přes hranici, kde byla cesta bezpečná, nechal profesor po stranách mizející cesty v bahně vyrůst keře rododendronů. Hugo okamžitě věděl, že mu květomluva připomíná nebezpečí a potřebu se vrátit. Ztratí tak potřebný čas pro limit zkoušky, ale květomluvě důvěřoval nadevše. Otočil se a vydal se zpět až k rozcestí. Odbočil druhou stranou, kde se v trávě krčila saturejka. Probudilo to Hugův zájem a on rázně vykročil na onu novou cestu. Prošel bezpečně až k lesu. Byl temný a děsivý. Hugo chvilku zvažoval, zda se nedá les obejít, ale najednou ucítil vůni tymiánu. Ta mu dodala takovou odvahu a vnitřní sílu, že vstoupil jistým krokem dovnitř. Les ho po pár krocích obklopil neprodyšnou clonou mlhy. Jediné, co uviděl, byla begonie. Bylo to zvláštní varování uprostřed lesa. Cítil, že je pod mocnou silou kontroly svého profesora, který ze své učebny tvořil jednu rostlinu za druhou. Hugo díky kytičce vzpomínce a myšlenek na nepřítomné přátele mohl snadno v hlavě najít veškerá potřebná slova a témata rostlin zjevujících se u jeho nohou.  Když míjel dub, byl už v naprosté síle. Vnímal oporu snad všech studentů i profesorů. Utrhl si větvičku kopru a vložil ji do kapsy. V ten moment se rozplynula šedavá mlha a jeho hůlka se navrátila z hlubokého kouzla zapomnění. Hugo tak tehdy došel ke svému cíli. Prošel tou nejtěžší zkouškou sebe sama. Don byl vyloučen a Mary s Hugem se po studiích vzali. Jejich láska trvá dodnes. 

Kdykoliv  vejdu k nim domů, voní to jehličím, bylinkami a ve váze jsou roztodivné rostliny. Je z nich cítit bezpečí a klid domova.

 

Sára Wolf