Zadání domácího úkolu
Vyrazte do terénu a nějaké pěkné stopy s určením jejich majitele nafoťte. (Stopa Pepy Vomáčky z Horní Dolní mě nezajímá, jen zvířátka!)
Vypracování
Dobrý den madam,
Během dvou týdnů potřebných k vyhotovení mimořádného domácího úkolu jsem měla bohužel pouze jednu jedinou příležitost dostat se z betonové klece velkoměsta. Jako na potvoru jsem zastihla les a louky v okolí obce Koclířov na Svitavsku v okamžiku, kdy byla půda natolik suchá, že veškeré stopy nebylo možné zachytit ostře tak, jak je pro úkol potřeba. Z těch nejlepších jsem vybrala:
Stopa kopýtka – dle velikosti se jedná patrně o srnčí mládě.
Stopa koňského kopyta (patrně staršího data)
Stopa psa (doložena nohou autora). Já si myslím, že se jedná o Hafoně, ale moje mudlovská snacha, která se pyšní titulem Ing. v oboru zootechnik tvrdí, že je to pes.
A jelikož jsme se zde neshodly, jestli se jedná o běžného, nebo fantastického tvora, přikládám ještě stopu jehněte. (Ano, stopa je mizerná, ale jehně ťapkalo těsně přede mnou, takže není pochyb o identitě stopy.)
A teď už k fantastickým zvířatům ze Svitavska.
První stopu jsme našli blízko jezírka, kde bylo extrémně málo vody. Stopa naznačuje cosi, jako „chodidlo“ a prsty. Jedná se o tvora s humanoidním typem těla. Po poradě s místními obyvateli se kloním k názoru, že se jedná o tvora známého jako „Jožin“ (latinský název se mi nepodařilo dohledat) Je to tvor podobný opici, žijící v bažinách a mokřadech. Vzhledem k dlouhodobému nedostatku vody patrně bloudí po okolí a hledá si nový domov.
Druhá stopa je celkem jasná, jedná se o divokého maguára, jehož siluetu a svítící zelené oči jsme dokonce zahlédli v šeru nízkého porostu.
Třetí stopa je ovšem záhadou. Hádala bych na nějakého velkého ptáka, patrně hrabavého, ale mate mě ta podivná rýha v místě pravého „prstu“. Buď pták ve stoje nějakým způsobem kroužil pravým drápem, nebo (názor mého syna) je část spáru umělá – nahrazena nějakým dutým komponentem či opatřena nástavcem. Prostudovala jsem obrázky tvorů, které by mohly přicházet v úvahu a nakonec jsem se rozhodla přiřadit tuto stopu baziliškovi (pochopitelně myslím opravdového baziliška s tělem kohouta a dračím ocasem) nikoliv hada, kterým se kolegyně J.K.R. pokusila zmást mudly.
Víc použitelných stop jsem bohužel nenašla. Potřebný déšť dorazil, až večer, když jsem cestovala zpět na Hog.
Přeji krásný den
Varda Elisabeth Rývorová
