Zadání soutěže
Dobrý den!
Máte rádi čtenářské výzvy? Výborně, protože tu pro vás jednu mám!
Každý měsíc bude vycházet soutěž ke čtenářské výzvě od března 2025 do února 2026. Vaším úkolem je podívat se na témata, vybrat knihu, které jednomu z nich odpovídá, přečíst ji, vyfotit, napsat recenzi a poslat mi ji do soutěže. Každý měsíc přitom musíte vybrat jinou knihu a jiné téma.
Témat je celkem 15, můžete tedy vynechat ta, která vám nesednou. Konkrétně je to:
Ve vypracování tedy bude:
1. Název knihy a jméno autora (1 jednotka)
2. Zařazení do kategorie – vybírejte podle obrázku výše (1 jednotka)
3. Jedna fotografie knihy – může být jak fotky knihy fyzické, tak ze čtečky. Pět jednotek za fotografii, pokud se vám ji podaří vyfotit s nějakým uměleckým záměrem, až 8 jednotek. Nezapomeňte na jmenovku a datum!
4. Recenze – nezajímá mě ani tak děj, jako váš názor na knihu. Co vás bavilo? Co ne? Doporučili byste knihu někomu dalšímu? Max. 3 palce, až 6 jednotek. Běda vám, jak bude recenze vygenerovaná AI!
Všechny části jsou povinné! Celkem si můžete přijít až na 16 jednotek.
Těším se na vaše příspěvky!
Vypracování
Quo vadis - Henryk Sienkiewicz
Kniha od autora, který získal Nobelovu cenu za literaturu
Kniha pojednává o počátcích křesťanství a pronásledování jeho věřících za vlády císaře Nerona. Příběh je psán z pohledu křesťana a tento pohled na věc je dost znát i ve vykreslování jednotlivých postav (nekřesťané postavy často postrádají hloubku).
Motivy autora chápu – Polsko v době vzniku románu neexistovalo jako samostatný stát a literatura byla jedním z mála způsobů, jak posilovat národní identitu. Není náhodou, že postavy jako Ursus či Lýgie pocházejí z polského území a jsou líčeny jako výjimečné osobnosti.
Myslím, že se autor při psaní císaře Nerona a Petronia dost inspiroval v tradičních historických pramenech, které ale často sloužily k vrhání špatného světla na opozici. Ačkoliv byl Nero jistě chybující vládce, vzhledem k omezeným zdrojům, které o něm máme, není plně jisté, že byl opravdu takový šílenec, osobně bych historkám od Suetonia moc nevěřila. Z Petroniova díla se toho také moc nedochovalo (v podstatě jen značně proškrtaný Satyrikon), takže těžko říct, jak moc zhýralý byl, osobně si ho představuju jako antického Oscara Wilda v zajetí poezie a hédonismu, což vlastně k Sienkiewiczově provedení sedí.
Hlavní postavou knihy je však Marcus Vinicius, který díky své lásce k Lýgii konvertuje ke křesťanství a v tomto procesu prochází i jistým vývojem, jako zřejmě jediná postava knihy. Dalo by se argumentovat, že konvertuje i Chilon, nicméně ten je celou knihu stejný, jen na konci zjistí, že je možná o něco lepší člověk, než si celou dobu myslel. Trochu pozdě.
Za slabou stránku považuji i neskutečně zdlouhavou pasáž o hořícím Římu, v této části jsem měla docela problémy číst dále. Osobně si ale myslím, že je dílo klasika, takže doporučit ostatním asi můžu. Na druhou stranu jsem hrdou vlastnicí jiné knihy odehrávající se ve stejné době, kterou mám raději, Není římského lidu. Asi ale není dobré tyto dvě knihy srovnávat, vzhledem k tomu, že nerozebírají stejná témata, takže tu si nechám na jindy.
Fotku jsem se snažila pojmout umělecky. Bílý šátek značí čistotu Lýgie, růženec pokapaný vínem vyjadřuje oběť (krev se čistí hůř a víno je navíc také důležitý symbol). Nakousnutý chléb a kostky vysypané z purpurového (drahé barvivo, které si jen tak někdo nemohl dovolit) značí "chléb a hry". Vyznačený symbol ryby byl využíván křesťany na rozpoznání svých druhů. Písmeno N ze sirek značí krutost a pomíjivost vlády tohoto císaře, šelmy blížící se k růženci a ichthys zase "nakousávají" pronásledování raných křesťanů.
https://postimg.cc/qzqDz3NR
