Zadání domácího úkolu

Napište mi příběh o tom, jak se ve skutečnosti vyprázdnila apatyka. Co když to vůbec nebylo v důsledku toho, že zásoby došly? Co myslíte, že se onehdy vlastně stalo? A proč k tomu vlastně došlo?

Vypracování

Kam zmizely léčivé lektvary a proč…

Na začátku letního semestru 2016 seděl skřítek Zdravotníček v otevřeném okně ošetřovny, nastavoval tvář sluníčku, pohupoval nohama a nudil se. Na ošetřovně ležel jen jeden student, ale s tím nebyla vůbec zábava. Ležel tu kvůli celkovému vyčerpání, takže pořád spal.

Vedle v apatyce klaply dveře. Zdravotníček seskočil z parapetu, přeběhl přes místnost a nakoukl do apatyky. Před policemi s lektvary stály dvě dívky, prohlížely si je a tiše se dohadovaly. Nemocně nevypadala ani jedna. Zdravotníček čekal, který lektvar si vyberou.

Po krátké poradě sáhly po fialové lahvičce s ropušníkovým lektvarem.

Zdravotníček se sám pro sebe škodolibě ušklíbl: Aha, takže pálivé odřeniny. Holky si určitě nepřečetly pokyny na dveřích, že mají napřed zkusit lektvar slimáčí moči. Jestli si vezmou jako první tenhle, je skoro jisté, že se jim vyrazí pazubnice. Spokojeně si zamnul ruce. S pazubnicí spát nepotřebují, aspoň bude na ošetřovně s kým hrát Řachavého Petra.

Dívky si však lahvičku neotevřely, jedna z nich si ji zastrčila do kapsy u hábitu a obě pokračovaly v prohlížení polic. Druhá studentka si vybrala oranžový lektvar proti vosím bodancům. Také si strčila do kapsy celou lahvičku, a potom obě z apatyky odešly.

Zdravotníček se zaraženě podrbal za uchem. Že by ty lektvary nesly nějakému nemocnému spolužákovi? Proč nepřišel sám? Jestli je na tom tak zle, že nemůže přijít sám, měl by ležet na ošetřovně v posteli. V každém případě není přípustné lahvičky z apatyky odnášet. Doplňovací kouzlo ztratí účinek. Lahviček tu sice ještě zbývá dost, ale kdyby to udělal každý… Zdravotníček se cítil odstrčený na druhou kolej. Na porušování předpisů a neplechy je tady přeci on…

Druhý den ráno vzbudilo Zdravotníčka šustění a mumlání. Vykoukl ze své postýlky vystlané bavlníkovými květy.

V pracovně vedle ošetřovny stála u velkého stolu školní lékouzelnice a třídila léčivé rostliny nasbírané studenty během včerejší noci v Zakázaném lese. Tvářila se nespokojeně a něco si pro sebe mumlala.

Oficiální školní lékouzelnicí se stala teprve před rokem, ale už si dokázala získat respekt a úctu všech obyvatel školy. Dokonce i nezbedného skřítka Zdravotníčka.

„Co vám zase přeletělo přes nos madam Oříško?“ zeptal se jí a seskočil na stůl.

Oresta McColin Vianueva k němu ani nezvedla oči a dál hypnotizovala rostlinky a pár houbiček ležících na stole.

„Je jich strašně málo,“ řekla nakonec. „Mám vařit léčivé lektvary a nemám z čeho. Studenti z posledních výprav nenosí skoro nic. Ptala jsem se, průvodkyně, jestli se neděje něco se Zakázaným lesem, ale prý ne. Také nechápe, v čem je problém. Normálně se studenti div nepřetrhnou, aby nasbírali co nejvíc, ale poslední týdny neodevzdávají skoro nic. Lektvarů z nějakých neznámých důvodů také ubývá víc něž jindy.“ Konečně se podívala na Zdravotníčka. „Poslyš, nemáš v tom náhodou prsty ty?“

„No dovolte madam…!“ ohradil se Zdravotníček, ale pak se zamyslel. „Poslyšte Oříško, když tu záhadu vyřeším, dáte mi sklenici toho ztuhlého pampeliškového sirupu z loňska?“

„Jestli ji vyřešíš a jestli v tom opravdu nejedeš, dám nejen sklenici sirupu, ale i malinové pastilky.“

„Platí,“ usmál se skřítek. „Já mám totiž plán…“

Madam Oresta odešla a skřítek se usadil v apatyce až na nejvyšší polici. Nečekal dlouho a objevil se nějaký student ze Zmijozelu. Na jednom oku měl pořádný fialový monokl. Nejspíš ho to pěkně bolelo, protože se šklebil a každou chvíli si na oko přikládal mokrý kapesník. Rozhlížel se zdravým okem po policích. Konečně našel tu správnou lahvičku. Nalil si trochu světlemodrého lektvaru na lžíci a strčil si ji do pusy. Chvíli se pozoroval v malém zrcadle visícím nad porcelánovým umyvadlem, pak si nalil ještě trochu. Lžíci odložil do samočistící sklenice a lahvičku s lektvarem postavil zase zpátky na své místo.
Ne, to nebyl ten, na koho Zdravotníček čekal.

Za dvě hodiny dorazila studentka z Nebelvíru. Nemocně nevypadala. Sáhla bez dlouhého přemítání po černé lahvičce, ve které šplouchal lektvar růžového nadýmání na léčbu otřesu mozku.

Rychle si lahvičku strčila do kapsy a vyběhla ven. Ani si nevšimla maličké postavičky skřítka utíkajícího za ní. Seběhla po dvou schodištích, prosmýkla se kolem kuchyně a dalším schodištěm seběhla k podzemní laboratoři. Tam už na ni čekaly dvě dívky, které Zdravotníček viděl včerejší den. Skřítek potichu vyšplhal na římsu a čekal, co se bude dít.

Dívky roztopily oheň pod kotlíkem. Na stůl si rozložily několik pěkně rozkvetlých bylin. Přesně takových, které potřebovala madam Oresta do lektvarů. Zdravotníček jasně poznal žlutý janovec, bílou bršlici a narůžovělý hadí kořen.
V kotlíku mezitím vařily něco, co vypadalo jako slimáčí sliz. Vroucí směs rozdělily do menších nádob a přilily do nich obsahy léčivých lektvarů. Každá nádoba se zabarvila jinak. Dívky začaly květiny namáčet do barevných průhledných směsí. Nechávaly je ztuhnout a omotávaly je drátky a koženými řemínky.

„Víte kolik na tom vyděláme galeonů?“ nadhodila jedna.
Druhá se zasmála. „Budeme nejbohatší studentky v historii školy. Tyhle kytky budou chtít všechny holky ve škole.“

„Podívejte, co mám,“ vytáhla třetí dívka lahvičku s černým lektvarem. „Víte, jak luxusně v tomhle bude vypadat bílý květ rulíku? To si od nás koupí i ředitel školy pro svoji mámu.“

To už skřítek nevydržel a ozval se: „Toho černého lektvaru máte málo.“

Dívky sebou trhly a začaly se rozhlížet.

Seskočil mezi ně.

„Proč myslíš?“ mračila se ta, co odnesla ropušníkový lektvar už včera.

„Černý lektvar je na otřes mozku a vy tři jste musely padnout na hlavu hodně zvostra. Nebude vám to stačit.“

„Nejsi nějaký drzý trpaslíku?“ mračila se dnešní lupička.

„Já? Snad vy. Kradete léčivé rostliny a lektvary, plácáte vzácný materiál na nějaké pitomé šmuky, a je vám jedno, že madam Oresta nebude mít čím léčit.“

„Nepoučuj skrčku, kdybys někdy vytáhl paty z té tvé zatuchlé ošetřovny, věděl bys, že je les kytek plný a na ošetřovně je lahviček víc než dost,“ odsekla jedna z děvčat a pokusila se skřítka chytit.

Zdravotníček jí proběhl pod rukou, popadl jednu, ještě teplou náušnici a s tichým cvaknutím se „přemístil“.

*

Lékouzelnice Oresta otáčela v ruce lesklou náušnici. Žlutý květ janovce vypadal, jako zakletý ve zkamenělé fialové slze…

„Řekni mi, kdo to dělá. Musím je potrestat,“ mračila se.

„Já jsem Zdravotníček, ne Bonzáček. Na to je tu jiná učebna,“ zašklebil se skřítek. „Nestačí potrestat tyhle tři. Ty květiny muselo zatajit mnohem víc studentů a dát jim je. Všichni ve škole by si měli uvědomit cenu a vzácnost léčivých bylinek a lektvarů. Musí to pocítit na vlastní kůži.“

„Co chceš dělat? Nechat zmizet všechny lektvary?“ zeptala se madam Oresta.

Skřítek zvedl palec nahoru. „Výborný nápad.“

„To nejde, plácla jsem to jen tak, nemůžu nechat celou školu bez léků!“ vyděsila se lékouzelnice.

„Vy ne madam, ale já klidně,“ skřítek si bojovně založil ruce na prsou. „Já vás znám Oříško. Vy jste moc hodná. Dala byste jim školní trest, ony by napsaly nějakou esej a myslely by si, jaké jsou frajerky. Nechte to na mně. A nebojte se,“ mrkl na ni. „Ty tři podnikatelky poznáte sama. Dostanou tu nejkomplikovanější nosobradavičnatost, jakou jste kdy viděla. Slibte mi, že je nenecháte schovat se na ošetřovně. Jen ať je každý vidí. A slibte mi, že je vyléčíte teprve až každá z nich nasbírá tolik léčivých bylin, kolik váží jejich černé svědomí…“

*

Další den byly všechny regály ve školní apatyce prázdné…

*

(Tak co madam? Uhodla jsem? 😉…)
Přeji krásný den
Varda Elisabeth Rývorová

P.S.
Minidomácí úkol z hodiny: Poranění, o kterém jste mluvila jsou pálivé odřeniny. Ty se dají léčit dvojím způsobem buď Lektvarem slimáčí moči, nebo Ropušníkovým lektvarem. Důležité je napřed vyzkoušet ten první lektvar. Pokud si vezmeme napřed Ropušníkový, nebo pokud si lektvary vezmeme těsně po sobě, hrozí nám velmi pravděpodobně pazubnice, což je ne příliš estetická nemoc, která nám navíc lehce zkomplikuje správnou artikulaci…