Zadání domácího úkolu

Jako správný sofista se pokuste totálně zpochybnit jednu z filosofických myšlenek, kterou jsme brali.

Vypracování

V dnešním úkolu bych se ráda zabývala myšlenkou spravedlnosti, které se jistě věnovali i myslitelé, které jsme probírali. Pro účely svého úkolu jsem si vzala na pomoc Platóna a jeho dialog Kritón, ačkoliv mezi probíranou látku nepatří, domnívám se, že se skepticismem měl mnoho společného.

Platón ve svém dialogu Kritón představuje rozhovor Sokrata a Kritóna po Sokratově odsouzení. Kritón se snaží Sokrata přesvědčit, aby před popravou utekl, přesvědčuje ho, ať se nebojí udavačů či nedostatku peněz, přesvědčuje ho, že zná lidi, kteří by ho mohli ukrýt mimo město. Kritón si samozřejmě uvědomuje, že u moudrého Sokrata neobstojí pouze s argumentem, aby pomohl sám sobě, říká tedy, že to není jen Sokratův zájem, aby utekl, nýbrž je jeho povinnost učit další a naplnit tak boj jeho přátel za něj, pro které by byla hanba, kdyby se nepokusili Sokrata zachránit, ačkoliv mohli. Sokratés však oponuje, že toto vše by byla pravda, kdyby Kritónovo jednání bylo založeno na správnosti (což ale neznamená, že Kritónovy pohnutky nebyly dobré, spíše nebyly správné z hlediska Sokratových dřívějších postojů). Zdůrazňuje, že je třeba všímat si mínění řádných, to znamená, mínění těch, kdo jsou rozumní. Není tedy důležité, co si myslí množství či většina, ale co si o dané věci myslí odborník. Pakliže se budu zabývat a chovat se podle mínění všech, zkazím poté to, co říká odborník, což není správné.

Dále se zabývá myšlenkou, že za nejcennější věc není pokládáno samotné žíti, ale „dobře žíti“. Z toho plyne otázka, zda je či není spravedlivé, aby Sokrates z vězení utekl. Nesmíme činit nespravedlivě, nesmíme oplácet zlé zlý, bezpráví splácet bezprávím.

Pokud by Sokrates vězení opustil i přes vůli obce, nejen, že by je porušil, on by je dokonce zničil. Zákonům nemůže vyčítat, že nejsou dobré, protože byl skrz ně vychován, popíral by tedy svoji výchovu, v podstatě svůj život. A pokud se je pokouší popřít, jedná proti nim nespravedlivě. Navíc, Sokrates mohl obec opustit, kdyby se mu zákony nelíbily, a on tak neučinil, takže není spravedlivé, aby je porušoval. Musí ctít obec a tedy i její zákony, protože k dodržování zákonů se zavázal dobrovolně

Ničemu se nemá dávat přednost před spravedlností. Navíc ani ostatní obce Sokrata pravděpodobně nebudou chtít přijmout, protože když porušuje zákony jedné obce, proč by nemohl porušovat zákony obce druhé.

V tomto dialogu se ukazuje poměr k mravnímu a právnímu řádku, který sjednocuje množství (tedy obec) a jehož výrazem jsou zákony. Zákony tu vystupují jak absolutní autorita nezávislá na lidech. Platón ukazuje, jak se filosof staví k zákonům obce. Ačkoliv je svobodný, nedává mu to důvod být vzorem k anarchii, ačkoliv se filosof od běžných lidí liší, musí jim být vzorem právě tím, že zákony poslouchá.

Při čtení tohoto dialogu mě napadla otázka, zda by Platón (potažmo Sokrates) považovali za správné uprchnout z vězení, kdyby byl někdo odsouzen proti zákonům obce.

Je-li někdo odsouzen proto, že je zákon, který porušil, z jeho pohledu špatný, není to podle Platóna důvod k porušení tohoto zákona, protože viník měl právo se k zákonu vyjádřit dříve, než ho porušil. Co kdyby se ale člověk proti zákonu nijak neprovinil, a přesto by byl odsouzen kvůli chybě soudce, popřípadě soudců, ačkoliv by neudělal nic, co by bylo proti zákonům? Situace, která sice nenastává často, ale nemůžeme ji úplně vyloučit, protože i odborník může udělat chybu a udělat nesprávné rozhodnutí.

Pakliže zákon stojí výše, než lidé, nebylo by povinností Sokrata z vězení utéci a snažit se tak ukázat, že byl potrestán neprávem? Pokud by tak ale učinil, stavěl by se proti zákonu, který je v dialogu zmiňován - a to tomu, že odsouzení má vždy platit. Jak by ale v takovém případě mohl zákon posvěcovat něco, co je proti zákonu?

Pokládáním těchto otázek jsme se dostali do kruhu, ale zkusme se na tento problém podívat očima Sokrata.

Pakliže by Kritón byl přesvědčen o Sokratově nevinně ne z hlediska mínění jeho přátel, nýbrž z hlediska samotného zákona, co by mohl Sokrates namítat. Nejednal by Kritón při přesvědčování Sokrata k útěku tak, aby mohl s klidným svědomím žít dobře? Nebylo by jeho povinností, jakožto občana obce, snažit se o dodržování zákonů této obce a tedy i o následné potlačování jejich nedodržování? Myslím, že v tomto případě by neobstál argument, že Sokrates mohl obec opustit, protože by se ve své podstatě nedopustil porušení zákonů. A jelikož se nedopustil porušení, znamená to, že tyto zákony respektoval a nepřipadaly mu špatné.

Jak ale vyřešit onen zákon o tom, že odsouzení musí být vždy platné? Podle mého pochopení tohoto celého dialogu by v takovémto případě bylo možné zákon porušit, protože k samotnému porušení by byl nucen Sokrates tím, že by byl jako občan obce nucen svým svědomím dokázat, že jeho obec dodržuje zákony, které stojí v podstatě nad ní. Nemá být vůlí obce, aby zákony byly dodržovány?

Je otázkou, zda by vyřešením této situace nebylo potrestání toho, kdo rozhodl o potrestání někoho nevinného. Podle mého by toto potrestání mělo být přirozeným krokem, protože odsouzení nevinného by se mělo trestat.

Na druhou stranu – může být odsouzení „nesprávné?“ Jestliže zákon praví, že „odsouzení musí být správné“ neznamená to, že musí být nutně správné – tedy - že je to tak trochu zákon nad zákony? Neznamená to, že soudce má právo veta? Že to, co řekne soudce je nutně správné a podle zákona?

To by ale pak dávalo soudci, popřípadě soudcům možnost nastolit absolutní libovůli. Ale zákony přeci mají libovůli zabraňovat. Na předchozí otázky tedy opět není snadné odpovědět.

Nechci hodnotit, jestli měl Sokrates Kritóna poslechnout nebo ne, snažila jsem se pouze najít situaci, kdy by mohl smrti uniknout. Myslela jsem si, že by to bylo v případě, kdy by byl potrestán proti zákonu, ale při hlubší úvaze a přemýšlení nad jednotlivými částmi dialogu se ukázalo, že ani tak by situace nebyla úplně jasná, a zdatný řečník by dokázal najít důvody, proč zůstat ve vězení i při protizákonném odsouzení.