Zadání semináře

Vyberte si jednu z variant:

1. Upečně duny z hodiny. Komu se nakonec povedou duny jako parádní písečné kopce (linecké kopečky), obdrží ode mě nějaké překvapení.
2. Vyberte si jednu omalovánku a tu mi zpracujte: ZDE a ZDE
3. Napište mi příběh odehrávající se v písečných dunách či poušti

Vypracování

Dobrý den,

 

ačkoliv pečené duny vypadají lákavě, Moudrý klobouk asi nemohl tušit, že doma budeme mít po Velikonocích sladkého víc, než dost, a tak upouštím od pečení a raději se vrhnu na příběh.

 

 

Seděla ve stínu jedné z několika málo palem, které rostly v okolí. Pozorovala matku, jak se snaží neuměle zabránit v kouzlení dvěma menším dětem, co jistě nedávno objevily své magické dovednosti. Sama věděla, jak je to těžké zvládnout něco tak neobyčejného, jako je samovolná magie. Jenže ona měla štěstí, že její rodiče si mohli dovolit zaplatit jí vzdálenou školu Čar a kouzel. Díky otci, který ji učil cizí jazyky a zvyky, mohla odcestovat a naučit se magii ovládat. V jejich malé kouzelné vesnici v poušti Atacama, odlehlé od mudlovské civilizace, byli jedna ze dvou rodin, která měla v kouzelnické oblasti nějaké vzdělání. Všichni ostatní pracovali s tím, co znali a věděli od svých předků - předávání znalostí generace po generaci. Jenže Samantha viděla, že je to málo. Žalostně málo.

 

Když dokončila studia, všichni profesoři se divili, že se touží vrátit zpět do pouště. Tam, kde nic není. Tam, kde ji nečeká žádná výzva, žádná budoucnost. Tolik talentovaná dívka, která by mohla dokázat mnohem víc, než hledat v poušti pomocí magie trošku vody k přežití. Ale ona měla své plány.

 

Odhodlaně vstala ze stínu a s posledním pohledem na ustaranou matku a dovádějící děti se zahalila do několika vrstev látky, chráníc tak svou kůži před žhavým sluncem. Vyrazila do pouště. Nikdo ji nezastavil. Putovala tak dlouho, dokud slunce nezačalo zapadat, pak si pomocí hůlky postavila přístřešek a zapálila magický oheň, aby ji hřál po celou chladnou noc. Ráno vyrazila hned za úsvitu. Šla pouští, v horkém písku nechávala stopy, které po chvíli vítr rozfoukal. V dlani držela malý magický artefakt, dědictví po prababičce. Vždy říkala, že je v něm dost magie na to, aby byl schopný zareagovat, když bude poblíž voda. To jim pomáhalo v těžkých časech. Jenže tentokrát Samantha nehledala drobný zdroj pro jejich malou vesnici. Měla mnohem větší cíle. Artefakt očarovala velmi mocným kouzlem a vložila do něj část své magie. Díky tomu mohla najít opravdu velký a silný zdroj vody. Což byl základ pro její plán.

 

Trvalo to skoro týden. Týden putování pouští, aby našla to, co hledala a co se ještě nikdy nikomu nepodařilo. Artefakt v rukou se rozvibroval a rozpálil tak, že šel sotva udržet. Vhodila jej do koženého sáčku a vytáhla hůlku. Soustředila se na zemi, na které stála, pomalu a krouživě točila hůlkou a tiše pronášela slova v cizím jazyce. Zem se začala chvět, ale nic se nedělo. Opakovala celý rituál znovu, tentokrát slova pronášela důrazněji a efekt se záhy dostavil. Brzy cítila, jak písek pod nohami těžkne a objevují se tmavé skvrny. Krátce na to cítila mokro v botách. Ustupovala stranou, rukou, ve které držela hůlku vytvářela pravidelné velké kruhy a kouzelnou formuli opakovala tak dlouho, až skoro křičela. Kolem ní začala vznikat ta nejúžasnější oáza, kterou kdy svět viděl.

 

Vyčerpaně se svezla do trávy a odpočívala ve stínu palem. Do nosu ji udeřila omamná vůně exotických rostlin a stačilo jen natáhnout ruku a osvěžit se chladnou, průzračnou vodou. Jako by se jí do těla dostala z několika doušků nová energie, znovu pozvedla hůlku, rozpřáhla ruce a zavřela oči. Stála, jemně kroužila zápěstím, takže se hůlka sotva hýbala a tiše mumlala další a další inkantace. Oáza začala měnit svůj vzhled. Palmy se rozestupovaly a kolem Samanthy postupně rostla kamenná zeď. A další. A ještě několik. Nevěděla, jak dlouho tam takto stála, ale když sklopila ruce a otevřela oči, stála uprostřed chrámu na malém nádvoří, přímo vedle elegantní fontány. Zdi ze světlého kamene odrážely západ slunce a Samantha s obdivem sledovala své dílo. Ačkoliv tato budova ani zdaleka nedosahovala velkoleposti hradu, kde ona sama studovala, připadala jí mnohem krásnější. Možná to bylo tím, že to bylo její dílo, její dítě, které si bude hýčkat, možná na ni dýchla takřka rodinná atmosféra. Už se ale nemohla dočkat, až přivede lidi z vesnice a naučí je, jak dokáže být magie užitečná, praktická a zábavná, když je správně uchopena.

 

A tak vznikla Oazia. První škola Magie na území jižní Ameriky. Přímo v srdci pouště Atacama. Její symbol - dva bojující štíři ve stínu rozkvetlého kaktusu odkazují na to, že pro přežití je třeba být někdy velmi houževnatý a nebezpečný, ale to neznamená, že se v nás neskrývá krása.

 

Hezký den

Enselis Ismenia