Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní: Příběh knihy. Jak téma pojmete a zpracujete, nechávám na vás.

Pokud budete psát, měla by vaše esej vyjít min. na 9 palců, u kreativnějších vypracování (obsahujících obrázky, básně, fotografie, fiktivní podcasty, …) může být textu méně. Důležité je to, aby svým rozsahem i kvalitou bylo vaše vypracování hodné označení "závěrečná práce".  

Vypracování

Zdravím madam Marylin,

 

posílám…

 

HORROROVÝ PŘÍBĚH KNIHY

Knižní oběť a šíleně rozzuřený čitatel

 

Vše začalo jednoho krásného letního dne v hlavě mladého spisovatele. Zhmotňoval své myšlenky, svůj svět na papír. Slovo po slově, až z toho byly odstavce a stránky. Občas se vracel zpátky, některé úseky přepsal, některé dopsal, některé nenávratně zmizely. Psal a psal, až kniha pomalu ožila a získala svůj charakter, svoji osobnost. Zrodila se jako detektivní příběh plných barvitých postav a neuvěřitelných zvratů. Byl to silný příběh, ale mělo pár slabších stránek, především na konci. Závěr by se dal považovat za nezdařilý, ale kdo je dokonalý, že? 

 

Kniha byla dokončená, cítila se v euforii. Nastal den, kdy byla odeslána do nakladatelství. Od chvíle, kdy se cítila kompletní, se dostala do mnoha rukou. Naplňovalo ji, jak ji četli, když ji decentně editovali, dělali jí korekturu. Cítila se opečovávaná. Pak přišel tisk, což bylo pro ni naprosto vzrušující, skoro víc než její samotný příběh. Po vázání začala získávat svou tvář. Dostala vskutku nádhernou obálku, aspoň si to myslela ona sama. Líbilo se jí, jak vypadá, jak jí sedne i když by se jí líbily víc ty pevné desky, věděla, že by to bylo moc drahé. I tak se cítila objemně a dostala dokonce i ořízku. Ta je prý v dnešní době moderní a žádaná!

 

Nejvíc se cítila jako celebrita, když jí fotili a dělali na ní reklamu všude možně. Dokonce i na knižních instagramech a i ve velkém formátu na reklamních plakátech! Její nejlepší den života nastal, když byla poprvé předána jako kompletně hotová kniha svému spisovateli. Na ten pocit nikdy nezapomene. Autogramiáda by se dala považovat za druhý nejlepší den. A ten třetí nejlepší den byl, když dostala svoje místo v knihkupectví spolu se svými kopiemi. Když jí popadl do ruky první zákazník, věděla to. Tohle bude můj čtenář! Cítila, že s ním určitě půjde domů už když si četl její anotaci. Dokonce si ji nechal podepsat spisovatelem, než si ji odnesl domů. Kniha byla šťastná. Těšila se, až naplní svůj účel. Až si ji čtenář přečte a ona mu ukáže svůj napínavý příběh o slavném detektivovi a zločincích. Čtenář jí byl sympatický.

 

Začetl se do ní hned první večer, kdy si ji přinesl domů. Měla z toho dobrý pocit. Převlékl se do pohodlného pyžama a uvařil si k tomu černý čaj. Četl ji dlouho do noci a párkrát měla pocit, že ji chce odložit, aby mohl jít spát. Jenže to vypadalo, že se od ní nemůže odtrhnout. Nakonec jí odložil až kolem třetí ráno. Následující večer taky. A třetí večer byl téměř totožný. Jediné, co se změnilo, byly jeho pocity. Zdálo se, že se mu něco nezdá, něco mu způsobovalo výkyvy nálad. Občas si dlouze povzdechl a kroutil hlavou. Nechápala, co se děje. Však měla skvělý příběh, co by se mu mohlo nelíbit? Určitě docení ty zvraty až se prokouše do poslední čtvrtiny knihy.

 

Čtvrtou noc měla kniha zlou předtuchu. Nelíbilo by se jí, jak jí hrubě popadl, aby jí otevřel a dočetl. Pak se najednou zarazil a chvíli bylo hrobové ticho. Pak se čitatel zasmál. Ale nebyl to potěšený smích. Ne, byl to výsměšný smích. Bylo to horší, než nechtěně vyzrazený spoiler. Zničehonic knihu odhodil přes celou místnost. Ta šokovaně narazila do zdi,  zkroutil se jí paperback a pár stránek. To ale neskončilo. Čtenář se k ní vrátil a začal číst potměšile nahlas závěr příběhu, který se mi zjevně vůbec nelíbil. A pak to udělal. Popadl posledních pár stránek a zuřivě trhnul. Utržené stránky mu zůstaly v ruce a on je zmačkal a zahodil. Kniha byla hrůzou bez sebe, měla pocit, že jí urval kus duše. “Co je tohle za brak? Taková slátanina! Horší konec nezvládl vymyslet nebo co? Teď jsi dobrá leda tak na podpal!” Čtenář zasyčel na nebohou knihu a trhal jí dál na kusy. To, co z ní zbylo, hodil do krbu. Kniha hořela hrůzou a bolestí, křičela, jen tam nebyl nikdo, kdo by jí mohl slyšet. Nad ránem po ní zbyla jen černá hromádka popela. Stala se z ní jen jedna z dalších obětí zvráceně nespokojeného čtenáře.

 

~Nessie Naiadés