Zadání soutěže

[link]

Tento obrázek je z karetní sady zvané Symbolon.

Po Vás chci, abyste k němu napsali příběh, pohádku nebo i jakoukoli úvahu, jak na Vás působí, co podle Vás karta znamená. Hodně štěstí :-)

Délka neomezena, max. však mohu dát 60 jednotek.

Vypracování

Pamatujete na krále?,
Ten co zákeřnou nemoc chytil,
Měl život skoro na mále,
A úsměvem se třpytil.

Ten samý král,
Už vládne zase,
Kdo by se bál,
Smrt je na čase.

Vědci předpovídají,
Královu smrt,
Hvězdy odpovídají,
Rozdělí ho na čvrt.

Pýchu předchází pád,
To každý zná a ví,
Že toho se má král bát,
Kdežto on jen sní.

Má hlavu v oblacích,
Vidí velké království,
A doby čekacích,
Bláznovství…

Však král na to doplatil,
Pošetilý prostě byl,
Život se z něho vytratil,
Nikomu se nelíbil.

Zkroušený výraz ve tváři,
Kulaté slzy tečou,
Nenadávali mu „lháři“
A přesto ho někam vlečou.

Kráčel ke svému trůnu,
Však zakopl o koberec,
Řval: „stůňu, stůňu!“
Byl lepší než herec.

Lidé mu vůbec nevěřili,
Domnívali se, že zase lže,
Zasloužil by se o medaili,
Herecký výkon podal perfektně.

Král však nelhal,
Měl zlomenou nohu,
Takže selhal,
A co já s tím zmohu?

Naříkal, křičel,
Nic nebylo platné,
Skoro se ukřičel,
Noha mu prý upadne!

Lidé se smáli,
Ale nepomohli,
Děkujeme králi,
Který se tu válí.

Škodolibý kašpar vytáhl zrcátko,
Přiložil ho králi k obličeji,
Král zděsil se zakrátko,
Ležel stále strnuleji.

Zrcadlo dávno zahodil,
Děs mu nahánělo,
S tím by zde nepochodil,
Něčím to zavánělo.

Naverboval snad někdo,
Lid proti němu?
Udělal by to kdekdo,
Třeba na sněmu.

Král se hrůzou otřásl,
Pak zase posmutněl,
Koho by nespásl,
Ten by zmohutněl.

Koruna se mu svezla do čela,
Semkl rty pevně k sobě,
Cítil se jako otravná včela,
Děkoval té lidu, zlobě.

Byl krásný den,
Stvořený pro radost,
Král smutněl jen,
A hledal ctižádost.

Nikdo mu nepomohl,
Sám už s nezvedl,
Byl starý axolotl,
Nikdy však nepodvedl.

Lidé byli jiného názoru,
Král něco provedl,
Nepomohli mu nahoru,
K trůnu nedovedl.


Tak krásný den,
Před králem proletěl ptáček,
Král by se díval jen,
Na ten obláček.

Chtěl žít bezstarostně,
Chtěl žít normálně,
Ne jako král, ctnostně,
Vypadat reálně.

Podíval se na lva zlatého,
A dokázal se vzchopit,
Při pohledu na něho,
Dokázal to pochopit.

Namáhavě vstal,
Přestal se litovat,
Natáhl si sval,
Svědomí zpytovat?

Konečně uviděl,
Královské křeslo,
Lid ho nenáviděl,
Nedal mu žezlo.

A tak král nebyl králem,
Zbavili ho moci,
Utopil se málem,
Snad nebyli cvoci.

Chtěl navrátit se zpět,
Ke svému lidu,
Chtěl povolení smět,
Vládnout tomu lidu.

Už měl klid,
Žil jako stařec,
Měl lepší vid,
Navštěvoval už lékaře.

Vše v pořádku se zdálo,
Avšak to byl jen klam,
Dítě černokněžníka se bálo,
Co já dělat mám?

Krále zpět povolali,
Hrdě se hlásil do služby,
A už mu trůn nechali,
Měl jisté výslužby.