Zadání domácího úkolu
Jak už asi tušíte, v úkolu se budete věnovat knihomilským tentononcům. Vybírat si můžete z následujících možností:
- Popište mi váš vztah ke knihomilským tentononcům. Jaké knihomilské tentononcy vlastníte a používáte? Jsou nějaké knihomilské tentononcy, po kterých toužíte? Vlastníte nějaké záložky nebo často saháte po méně tradičních řešeních?
- Váš vysněný knihomilský tentononc (záložku/tričko/hrníček/tašku/...) vytvořte nebo nakreslete.
- Pokuste se vysvětlit fenomén věčně chybějících záložek (zda půjde o vysvětlení čistě mudlovské nebo kouzelnické je na vás).
Zájemci o bonusové body mohou vymyslet originální nápis, který by se na některém z knihomilských tentononců mohl nacházet.
A jelikož se jedná o poslední hodinu, budu ráda, když se podělíte i o svoje postřehy a pocity – nakolik se vám předmět líbil, jestli je něco, co vám chybělo/co byste změnili, a zda byste případně měli zájem o druhý ročník předmětu (a pokud ano, zda je něco, co byste v druhém ročníku rádi probírali a přivítali).
4 palce min. (neplatí pro variantu č. 2)
Vypracování
Dobrý den madam,
Posílám domácí úkol.
Každý čtenář to zná. Otevřete rozečtenou knihu, sáhnete po záložce, kterou jste do ní včera zastrčili a nic. Záložka je pryč. Znovu prolistujete stránky. Zkontrolujete stůl, podlahu, zásuvku, mezi polštáři, pod postelí. Jako by se po ní slehla zem. Možná si řeknete, že je to maličkost, jen záložka. Ale přesto to v nás zanechá zvláštní pocit: jak to, že se taková drobnost mohla tak záhadně ztratit? A proč se to děje pořád?
Ztráta záložky se může jevit jako bezvýznamná událost, ale jakmile se nad tím zamyslíme, zjistíme, že je to vlastně docela zajímavý jev. Je to drobnost, která v sobě nese mnohem víc, než bychom čekali od každodenní nepořádnosti přes lidskou zapomnětlivost až po možná… něco magického?
Záložka je jednoduchý předmět. Většinou kousek papíru, někdy magnetická, jindy látková nebo ručně vyráběná. Má jediný úkol označit místo, kde jsme skončili ve čtení. A přesto právě záložky často mizí, jako by měly vlastní vůli. Člověk jich má doma třeba deset, ale když začne číst novou knihu, jako by se všechny najednou rozhodly vzít si dovolenou.
V takových chvílích si uvědomím, jak moc nás drobnosti ovlivňují. Taková malá věc, a přitom dokáže vyvolat frustraci, zastavit tok čtení nebo dokonce narušit pohodu, kterou kniha přináší. Najednou lovím účtenky, vizitky, kousky papíru nebo si zoufale říkám, že si snad budu muset zapamatovat číslo stránky. Ale kdo má v hlavě prostor i na tohle?
Jako racionální člověk si samozřejmě dokážu vysvětlit, proč se záložky ztrácejí. Jsou lehké, malé, snadno vklouznou mezi listy jiné knihy, spadnou za nábytek, někdo je nechtěně odloží jinam. A protože náš mozek si víc pamatuje, co nefunguje, než co funguje, máme dojem, že záložky mizí neustále. Možná se nám jen vracejí tiše zpět na místo, ale nevšimneme si toho, protože to není „zajímavé“.
Jenže… i když se na to dívám logicky, stejně mi to někdy nestačí. Zvlášť když vím, že jsem si záložku opravdu připravila, položila ji vedle knihy, a přesto tam druhý den není. Ani na stole. Ani nikde jinde. A to už mi pak připadá, že racionální vysvětlení trochu pokulhává.
Možná v tom tedy přece jen nějaká magie je?
Říká se, že existují tvorové zvaní záložkožrouti – malí, neviditelní tvorové, kteří se živí výhradně záložkami. Prý milují především ty ručně dělané nebo voňavé, protože „v sobě nesou myšlenky čtenáře“. Možná by se dali přirovnat k domácím skřítkům, kteří vám občas schovají ponožku nebo klíče. Není vyloučeno, že existuje celá podkategorie těchto záhadných bytostí, která se specializuje výhradně na čtenářské pomůcky.
A co když nejde o tvory, ale o samotné knihy? Někdy mám pocit, že kniha ví, jak moc se jí věnuji. Když jsem ponořená do příběhu a čtu s nadšením, záložka zůstává na místě. Ale když knihu odkládám častěji, čtu roztržitě nebo si u ní kontroluji telefon, najednou záložka mizí. Jako by mi kniha chtěla říct: „Buď se mi věnuj naplno, nebo si mě nezasloužíš.“
Možná to zní přehnaně, ale knihy mají duši alespoň pro ty, kdo je opravdu milují.
Přemýšlení o mizejících záložkách je možná úsměvné, ale zároveň mi připomíná, jak snadno přehlížíme význam maličkostí. V každodenním životě se honíme za velkými cíli, plánujeme, zařizujeme, snažíme se být výkonní. A přitom nás rozhodí ztráta něčeho tak malého, jako je záložka. Není to paradox?
Možná nám právě takové drobné události připomínají, že život není jen o velkých věcech, ale i o detailech, které mu dávají barvu. Ať už věříme na záložkožrouty, kouzelné knihy, nebo jen vlastní nepořádnost, jedno je jisté tyhle drobnosti k životu prostě patří. A možná právě díky nim je svět o něco zajímavější.
Originální nápis:
„Jedna stránka před spaním. (Ha. Ha. Ha.)“
„Knihy nelžou. Lžou jen obálky.“
„Přečteno duší, zapsáno v srdci.“
Váš předmět se mi opravdu moc líbil a splnil má očekávání nadmíru a pokud bude otevřený druhý ročník v dalším roce, tak mě tam uvidíte. :)
P.S omlouvám se za dlouhý úkol jako kdyby to byla esej. :D
Přeji krásný den,
Naima Maximoff
