Zadání soutěže
Dobrý den!
Máte rádi čtenářské výzvy? Výborně, protože tu pro vás jednu mám!
Každý měsíc bude vycházet soutěž ke čtenářské výzvě od března 2025 do února 2026. Vaším úkolem je podívat se na témata, vybrat knihu, které jednomu z nich odpovídá, přečíst ji, vyfotit, napsat recenzi a poslat mi ji do soutěže. Každý měsíc přitom musíte vybrat jinou knihu a jiné téma.
Témat je celkem 15, můžete tedy vynechat ta, která vám nesednou. Konkrétně je to:
Ve vypracování tedy bude:
1. Název knihy a jméno autora (1 jednotka)
2. Zařazení do kategorie – vybírejte podle obrázku výše (1 jednotka)
3. Jedna fotografie knihy – může být jak fotky knihy fyzické, tak ze čtečky. Pět jednotek za fotografii, pokud se vám ji podaří vyfotit s nějakým uměleckým záměrem, až 8 jednotek. Nezapomeňte na jmenovku a datum!
4. Recenze – nezajímá mě ani tak děj, jako váš názor na knihu. Co vás bavilo? Co ne? Doporučili byste knihu někomu dalšímu? Max. 3 palce, až 6 jednotek. Běda vám, jak bude recenze vygenerovaná AI!
Všechny části jsou povinné! Celkem si můžete přijít až na 16 jednotek.
Těším se na vaše příspěvky!
Vypracování
Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde
Kniha, která byla prvně vydána před více než 50 lety
Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje.
Veškeré umění je zcela neužitečné.
Takto končí předmluva knihy, která je oslavou umění. Knihy, která byla pro mě bránou do světa absolutního umění. Knihy, která mi přináší intenzivní pocity pokaždé, když ji otevřu. Knihy, která ve mně zanechává touhu stát se umělkyní. Knihy, která mi změnila život i jeho chápání.
Byla to nejpodivnější kniha, jakou kdy četl. Zdálo se mu,
že v nádherném odění a za jemného zvuku fléten defilují před ním
v němé přehlídce všechny hříchy světa. To, o čem nejasně sníval,
bylo pro něho náhle skutečné. To, o čem se mu nikdy ani nesnilo,
se mu teď postupně zjevovalo.
Obraz Doriana Graye jsem poprvé držela v ruce před skoro osmi lety - je hrozné, jak ten čas letí! Zbývá jen povzdechnout: "Kdybych tak já mohla zůstat vždycky mladá! Dala bych za to svou vlastní duši..." Knihu jsem si tenkrát půjčila z knihovny, byla v pořadí sedmá, kterou jsem si vybrala k maturitní četbě. Nevím, jaký rozmar mě k ní tenkrát navedl, jestli nějaká písnička, Strašidlo cantervillské, nebo šťastná náhoda. Možná to byl Wildeův inteligentní humor, možná vábení Adonisovy krásy...
V díle jsem se již od první kapitoly naprosto ztratila, z fantastického snu mě nevyvedly ani chvílemi zdlouhavé popisné pasáže, jelikož dokonale poetický jazyk, jímž byly psány, tak nadzemsky krásný, se jevil křehký jako květy růží - stačilo se chvíli nesoustředit a kouzlo se mohlo navždy vytratit, což by mi jistě zlomilo srdce.
Mé zamilování nezmizelo ani po těchto osmi letech, ba právě naopak. Má duše stále touží po nepolapitelném umění, jaké Oscar Wilde byl schopen popsat. Knihu nemůžu nedoporučit.
https://postimg.cc/gallery/HctF9yc
https://postimg.cc/gallery/CxB47Vq
PS: Omlouvám se za délku, ale vzhledem k množství výňatků z knihy se text trochu natáhl. Na fotce jsem se snažila se přeměnit v Sibylu Vaneovou, mladou herečku, do níž se Dorian zamiloval a jejíž náhlé úmrtí bylo jedním z hnacích momentů tragédie. Jakoby pláčem rozmazaná líčidla a pokus o posmrtný výraz poukazují právě na tyto osudné momenty. Použité obrázky jsem kreslila před asi šesti až sedmi lety a znázorňují spisovatele Oscara Wildea, herečku Sibylu Vaneovou, obraz Doriana Graye, lorda Henryho Wottona a malíře Basila Hallwarda.
