Zadání domácího úkolu

V rámci eseje dostanete naprosto jedinečnou příležitost ukázat, co ve vás je!

 

V průběhu celého roku si zapisujte ty nejšťavnatější bonzy na hradní obyvatelstvo. Nenechte se nachytat! V eseji mi formou deníkových zápisů popíšete, jak se vám úkolu povedlo zhostit. Očekávám zároveň, že součástí vypracování budou alespoň 3 kvalitní bonzy na 3 různé hradní obyvatele. Pokud chcete, můžete si esej zkrátit připojením obrázku; za jeden připojený obrázek můžete zkrátit esej o 3 palce. Text ale ani po tomto zkrácení nebude kratší než 6 palců! Zkrácení formou básně můžete taktéž využít, za 6 veršů lze zkrátit o 1 palec textu.

 

Pokud se rozhodnete zůstat věrní pouze textové formě, esej bude mít nejméně 9 palců.

Vypracování

Vážená paní profesorko,

zasílám vypracování mé ročníkové eseje. Přeji příjemné a šťavnaté počteníčko.
Vaše,
FuFlo.

Ročníková esej z Bonzologie

Deníkové zápisky mladého bonzologa

11. 5. 2025, 16:11 - Velká síň, Bradavický hrad

Dnes jsem učinila objev, který naprosto otřásl mým vnitřním kompasem morálky a zároveň jsem se utvrdila v tom, že profesní dráha bonzologa není jen práce. Je to poslání. 
Vstoupila jsem do Velké síně a čekala jsem, že mě přivítá poklidná atmosféra odpoledního šumu a aroma dýňové šťávy se zbytky od oběda - svíčková se šesti. Místo toho mě zasáhla realita jako políček. Madam Oresta McCollin Vianueva, profesorské ztělesnění důstojnosti, moudrosti a životních zkušeností - stála při profesorském stole a místo zdravice s vážností předčítala z pergamenu něco, co znělo takto: 
"Dobrý den, S pozdravem, Oresta."
Ano. Předčítala šablony svých dopisů. Nahlas. Uprostřed síně. Všichni jsme se tvářili, že se nic neděje. Ale dělo se. A hodně. 
Jejího (očividně politováníhodného) stavu zřejmě zneužil spolužák James Denny Freedom, který madam Orestě naprosto bezostyšně a zcela veřejně uprostřed Velké síně prodal lektvar mládí.
Takže si to shrňme: Madam Oresta nakupuje lektvary od neověřených zdrojů, podporuje černý trh a navíc zcela bez uzardění podporuje dětskou práci. Úplný skandál. Jaká hanebnost. Ještě včera měla kázání o etice a morálce.
Nicméně, nemůžeme ji to mít úplně za zlé. Domnívám se, že její schopnost posuzovat situace zdravým, ehm, rozumem je.. pravděpodobně již dávno otupělá a hraničí se senilitou. A tak asi proto zoufale sahá po čemkoli, co by mohlo zakrýt skutečnost, že občas neví, kde je a co předvádí za kousky.
Ale nebojte. Já si to bezpečně poznamenala. Pro blaho naší školy.


16. 5. 2025, 16:57 - Herna U Tří lvíčat, Godrikův důl

Ach, ta naše slečna Varda Elisabeth Rývorová. Ještě donedávna jsem žila v přesvědčení, že naše Mrzimorská kolej je plná spořádaných duší, která ctí hygienu. Alespoň v minimálních společensky přijatelných mezích a mají ahnung o existenci mýdla. Ale dnes.. dnes jsem byla z tohoto naivně romantického snu nemilosrdně probuzena.
Dnes jsem šla náhodou navštívit profesora Olivera McCollina (kvůli konzultaci, pochopitelně), do jeho skromného, avšak voňavého příbytku v Godrikově dole. Uprostřed akademické debaty se rozlehlo domem šplouchání. Dost neobvyklý zvuk, pokud byste se mě zeptali. Nejednalo se však o lektvar, jak jsem se původně domnívala. Byl to živý, vlhký a velice lidský šplouch.
Pootevřenými dveřmi jsem zahlédla slečnu Vardu v profesorově osobní koupelně ve vaně, jak se cachtá jako nějaká nestoudná mořská panna z fantasy románu a s úsměvem pronesla:
"Jen s dovolením se ošplouchnu. Jsem se nekoupala asi měsíc."
Profesor McCollin, očividně otřesen touto zprávou jen mírně, odvětil: "Tak to se vykoupejte! Chudáci jezevci s Vámi v jedné noře."
A Varda? S naprostým klidem a pěnovou čepičkou na hlavě dodala: "Proto máme podobné pruhy jako tchoři."
Vzhledem k tomu, že pocházím ze stejné koleje, beru tuto poznámku jako osobní útok na mou osobu. Nejen, že se pravidelně koupu, alespoň jedenkrát týdně, ale taky si i občas myji zuby.
A to byla, vážení, chvíle, kdy jsem pochopila, že spojení Jezevec = Tchoř není jen obrazné, ale hluboce doslovné. Od teď si ke slečně Vardě nesedám do lavice, na pohovku, na nic.

 

25. 5. 2025, 10:41 - Učebna v západní věži, Bradavický hrad

Sedím v učebně a snažím si zachovat vážnou tvář a tvářit se nenápadně. Slečna Freya Reeves známá diva školních lavic a finalistka každoročního dramakroužku, opět předvedla výkon, který osciloval mezi spánkovou paralýzou a pubertálním deliriem.
Už na první pohled bylo naprosto zřejmé, že její pozornost je na úrovni jedince s poruchou autistického spektra. Ale když jsem si všimla, že její pohled co chvíli padá do klína, zpozorněla jsem. Nejdřív to vypadalo, že jí přemáhá dřímota, ale nikoliv. Pod lavicí měla ukrytou knihu s růžovou obálkou, kde se polonahý okřídlený alfa samec s potetovanými pažemi tiskne k čarodějce ve velmi těsném korzetu.
Slečna Freya občas zvedla svůj pohled a civěla do prázdna s výrazem, jako by sama prožívala nějaké velmi okořeněné scény s tím potetovaným alfa samcem, který ji odnesl do své říše a k tomu ji šeptá do ouška nějaké nechuťárny. Sliny ji odkapávaly z pootevřených úst přímo do zmíněné knihy a zdálo se, že naprosto zapomněla, kde se nachází.
Jestli toto není jasné porušení školního řádu, a důkaz toho, že záliba v literatuře může být až příliš vášnivá, tak už nevím. Na konci hodiny, když znovu nabyla dostatek rozumu, aby si sbalila své věci, jsem zahlédla titul zmiňované knihy: "Zakázaná magie: Touha" 
Zvažuji, že si ji půjčím. Čistě pro.. ehm. výzkum. Bonzologie samozřejmě.