Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit.

Doporučený rozsah je 9 palců, pokud se rozhodnete esej vypracovat klasicky (deset pravidel a ke každému krátký slovní komentář), u kreativnějších vypracování může být samotný text trochu kratší - nejdůležitější je to, aby esej obsahovala 10 srozumitelných pravidel.

Vypracování

KNIHOMILSKÉ DESATERO

 

1. Nepoškozuj knihy

Chovej se ke knihám s úctou, jako bys je měl jen půjčené od starého moudrého knihovníka z jiné dimenze. Ať už je kniha nová, z antikvariátu, půjčená z knihovny nebo od kamaráda – zaslouží si péči. Neohýbej rohy, nemačkej vazbu, nepiš do nich bez důvodu (poznámky si nech do deníku!) a drž ji dál od jídla, nápojů i nečekaných výbuchů emocí. Slzy jsou pochopitelné, ale neomlouvají fleky. Kniha není kapesník ani tác.

 

2. Miluj knihy nade vše, neb jsou bránou do jiných světů

Kniha není jen svazek papíru – je to portál. Na každé stránce čekají jiné životy, myšlenky, doby, kontinenty, planety nebo celé galaxie. V knihách je ukryta moudrost dávných věků, humor moderní doby i fantazie, které v běžném životě nenajdeme. Jsou našimi učiteli, společníky, útočištěm i výzvou. Miluj knihy ne proto, že bys měl, ale proto, že dávají víc, než berou.

 

3. Nepůjčuj knihu tomu, kdo ti ji naposledy nevrátil

Knihomol má dobré srdce, ale i paměť jako slon. A jestliže někdo tvou knihu nezodpovědně pohřbil pod postelí nebo ztratil mezi krabicemi na stěhování, druhou šanci si nezaslouží tak snadno. Kniha je osobní – čteš ji v tichu, sdílíš s ní emoce. Půjčit ji někomu znamená svěřit kus sebe. Tak půjčuj jen tomu, kdo to chápe. A pokud ne, nechť si koupí vlastní výtisk.
(P.S.: Všichni jsme někdy zapomněli vrátit knihu. Odpustit můžeme – nezapomenout musíme.)

 

4. Nepřerušuj knihomola při čtení

Představ si, že někdo sleduje film – a ty mu každých deset minut vlezeš před obrazovku. Tak přesně tak se cítí čtenář, kterého někdo ruší při čtení. Každé slovo ho nese hlouběji do příběhu, a každé vyrušení ho z něj vytrhne jako záškub v realitě. Knihomola se ptej, kdy má pauzu. A pak si spolu můžete povídat – třeba o tom, co právě četl.

 

5. Sdílej radost z četby

Radost z knihy je nakažlivá – tak ji šiř. Doporučuj knihy, které ti něco daly, vyvolaly smích, slzy nebo tě donutily zastavit se a přemýšlet. Neexistuje větší odměna, než když ti někdo řekne: „Díky za tip, bylo to skvělé.“ Vznikají tím rozhovory, nové přátelství, někdy i čtenářské rituály. Kniha ožívá víc, když je sdílena.

 

6. Nekupuj novou knihu, dokud nedočteš tři rozečtené

Toto přikázání je jako novoroční předsevzetí – většina ho nedodrží, ale všichni ví, že by měli. Rozečtené knihy si zaslouží tvou pozornost, i když je přestaneš milovat na první pohled. Každá si zaslouží šanci být dočtena (nebo aspoň vědomě odložena). Jinak riskuješ vznik knihomolského chaosu – dvacet rozečtených titulů, žádný zážitek dokončen. A přitom nová kniha tak krásně voní...

 

7. Neodsuzuj knihu podle obalu, autora nebo žánru

Fantasy není jen pro teenagery, klasika není jen pro intelektuály a romantika není slaboduchá. Každý žánr má perly i propadáky. Dej šanci knihám mimo tvůj obvyklý vkus – můžeš být překvapený, co ti sedne. Čtenář se učí růst právě tím, že někdy vystoupí z komfortní zóny.

 

8. Dočti knihu, která tě nebaví – nebo ji pusť s úctou dál

Někdy to neklape – ani s knihou. To nevadí. Nemusíš se nutit číst něco, co tě nenaplňuje. Ale než ji definitivně odložíš, zeptej se sám sebe: Dávám jí dost času? Má ještě šanci překvapit? A pokud ne – daruj ji, prodej, vrať do knihovny. Možná si najde jiného čtenáře, který v ní objeví to, co ty ne.

 

9. Udržuj knihovnu jako chrám

Mít knihovnu je čest i závazek. Není to jen úložiště – je to odraz tvé osobnosti, paměti a zájmů. Pravidelně ji procházej, čisti, přeskupuj. Objevuj zapomenuté tituly, tříděním inspiruj sám sebe. A pamatuj: i pár knih na polici může být knihovna, pokud je tvoje.

 

10. Každá kniha, kterou přečteš, tě mění – vnímej to

I když si to neuvědomíš hned, každá přečtená kniha v tobě něco zanechá. Nový pohled, slovo, obraz, myšlenku. Nejde o počet přečtených knih, ale o to, co ti daly. Čti pomalu, čti srdcem. A nezapomeň – kniha nikdy nekončí poslední stránkou. Pokračuje v tobě.