Zadání domácího úkolu

Zmínila jsem portréty ředitelů, které se objevují ihned v okamžiku ukončení ředitelování dané osoby (ať už je to z jakéhokoliv důvodu). Vyberte si ze dvou zadání.

Vypracování

Portréty bradavických ředitelů

Dá se říci, že až do 15. století tradice bradavických portrétů ředitelů neexistovala a obrazy vznikaly bez nějakého řádu, některé více oduševnělé, některé spíše jen pohyblivé, ale málo myslící. To se však změnilo za dob, kdy Bradavice vedla Edessa Sakndenbergová. Byla ve své době slavnou kouzelnickou historičkou, která se specializovala I na dějinný vývoj mudlovské společnosti. Pravděpodobně proto si zamilovala I obrazy, které tou dobou prožívaly nevídaný rozmach právě mezi mudly a toto nadšení pak zvěčnila na svém vlastním portrétu, kde stojí „Mirabile visu“ (= podivuhodné na pohled). Edessa byla ostatně současnicí slavného Leonarda da Vinci, prakticky ve stejném věku, a proslýchá se, že právě ve spolupráci s ním stvořila první prototypy (i své vlastní) pohyblivých a myslících čarodějných portrétů. On maloval, ona kouzlila, nebála se přimíchat do barev i čarovné bylinky, jejichž vůně při zapálení prosycovala malířův ateliér. Ale dost o podrobnostech, ty lze ostatně vyčíst i z jejího obrazu, kde právě zapaluje bylinky, aby se smísily s barvou v zdobeném rohu na míchání mastí.



Ke stvoření kouzelného portrétu bradavického ředitele (a ostatně i jakéhokoliv čaroděje) je zapotřebí někdo, kdo obraz namaluje (malíř) a někdo, kdo obraz očaruje, natře plátno správnou směsí, aby v sobě uchovávalo vše, co je třeba. A pak taky potřebujeme někoho, koho chceme na obraze zvěčnit. Nemůže to být jen tak nějaký malíř, musí být jeden z nejlepších, takový, který dokáže nahlédnout za naši vnější slupku a spatřit i to, jací jsme uvnitř, s přirozenou schopností nitrozpytu.
Další nutnou věcí je, aby na bylinkami očarovaném plátně vznikl obraz v několika vrstvách, které budou odpovídat nejoblíbenějším činnostem portrétovaného. Malíř tak musí často dlouhou dobu dotyčného pozorovat, vytipovat, co je pro něj přirozené, čemu se nejvíc věnuje, a to pak zachytit na jednu z několika vrstev obrazu.
Když je toto hotovo, je potřeba aktivovat kouzlo „Summanimadver impressio“ (= lat. summa – jádro, anima – duše, animadver – pozorovaný, impressio – otisk), které zajistí, že se nejniternější kousek z duše, z přirozenosti portrétovaného otiskne do obrazu a vdechne mu tak vlastní kousek života, vlastní náboj syrové magie. Během tohoto kouzla se prý v dlani portrétovaného zhmotní stříbřitě mlžný obláček, jeho otisk, kterým se pak musí obrazu dotknout. Je to moc šikovný proces, protože se vlastně nemůže stát, že si vyrobíte portrét někoho proti jeho vůli. Můžete si namalovat jeho podobu, ale nikdy obraz neoživíte bez svolení a přispění dotyčné osoby, jeho otisk nelze ukrást. Stejně tak nelze plnohodnotný jednající a myslící portrét vytvořit posmrtně. Tohle se týká všech portrétů.

Edessa Sakndenbergová však vytvořila postup, jak to udělat s portréty ředitelů, aby byli k dispozici až tehdy, když nebude k dispozici reálný ředitel. V komnatě nejvyšší potřeby existuje „galerie“, kam je možné umístit portrét do doby, než bude znovu potřebný. Tam tedy čeká v polospánku portrét, než skončí čas jeho majitele, ředitele či ředitelky Bradavic. Poté se sám objeví v ředitelně, aby byl k dispozici s radami pro nového nástupce. Portréty starších ředitelů v „galerii“ končí také, pokud samy pociťují chuť se trochu prospat a odpočinout si, pobýt v klidu. Ředitelna je navíc místnost, kam se už dávno všechny portréty nevejdou. Proto se jejich obrazová já mohou vždy rozhodnout, zda chtějí do galerie nebo zda si najdou jiné milé místo, kde by chtěly být. Z toho důvodu je dost portrétů i na chodbách hradu, v učebnách atp. Soudí se, že hybným manévrem k přesunu portrétů je prostě přání obrazové osoby, která díky svému syromagickému potenciálu může cestovat mimo svůj rám, ale také ovlivnit to, kde je pro ni nejvhodnější místo, zda mezi lidmi, či na odpočinku v galerii KNP. Je to poměrně složité téma a spíš jsem ho jen nakousla, na popsání všech jemnějších nuancí, jak to s obrazy chodí, by byla potřebná spíš zkouška NKÚ či OVCE. :) Snad jen na závěr dodám, že ředitelé, existuje-li jejich portrét už delší dobu, chodí pravidelně obnovovat svůj otisk a „aktualizovat“ tak svůj portrét, aby byl relativně přesně takový, jací jsou oni v daný čas. Dále také existují doměnky, že uvolněná syrová magie, když ředitel opouští své místo a tedy se odpoutává od kouzelného hradu Bradavice, dává jeho portrétu impuls, jakýsi poslední náboj, které vetkne do povědomí obrazového „já“ kousek vědomí majitele ve chvíli, kdy se pouto s hradem přetrhlo. Je to opravdu zapeklité téma. :)