Zadání domácího úkolu

Vypracování

Dobrý den, madam Larrie,

nejprve tedy „medailonek“ k těm Kanonýrům.

1. O Kanonýrech

Kudleyští kanonýři (Chudley cannons), domovským místem v městečku Chudley, jsou jedním z profesionálních anglických týmů, které hrají v Britské a Irské famfrpálové lize, pořádané pod záštitou Ministerstva kouzel. Tým byl založen roku 1753 a v období následujících sto třiceti devíti let i poměrně dost úspěšný, dokázal získat ligový pohár celkem jednadvacetkrát a také si získal poměrně hojné zástupy fanoušků a obdivovatelů, především z řad mladších a nadšených čarodějů.  Od roku 1892, tj. 121 let od posledního vítězství, se však Kanonýrům už pohár získat nepodařilo, proto se objevují často i spekulace, že sláva Kanonýrů už nikdy nepřijde. Nicméně drobné záchvěvy tu jsou, například v roce 1931 získal tým Kanonýrů Cenu Josefa Wronského za předvedení skvělých dovedností na hřišti. V roce 1972 si klub změnil dosavadní motto „Zvítězíme!“ na „Držme si všichni palce a doufejme, že to dobře dopadne.“, důvodů ke zmněně mohlo být víc než jen proslulá smůla při zápasech. V roce 1992 se Kanonýři prostříleli na 9. místo v lize, což bylo bráno jako nečekaný a neuvěřitelný úspěch. Od té doby se podařilo Kanonýrům ještě pár dalších úspěchů a překvapení, např. v roce 1999 těsně porazili Falmouthské sokoly a zakončili rok na pěkném 11. místě, vítězství nad Sokoly tehdy přivodilo manažerovi Kanonýrů, Ragmaru Dorkinsovi, náhlou závrať a mdloby.
Jejich závodní hábity jsou zářivě oranžové, na prsou každý hráč nosí emblém dvojího písmene C a letící dělové koule. Tým pravděpodobně dodnes létá na Zametácích 5, což by I vysvětlovalo, proč nemohou dostačovat I přes svoje nasazení ostatním týmům, kde už se stal základem úspěchu Kulový blesk či alespoň košťata řady Nimbus.
Slavní hráči tohoto týmu jsou:
● střelec Wilson Bouchač
● Dragomir Gorgovič – je považovaný za čerstvou krev v týmu, byl do týmu zakoupen za rekordní sumu
● chytač Galvin Gudgeon – Za ztřeštěných studentských let mu vrba mlátička málem vypíchla oko, možná proto pak někdy při zápasech nechytil zlatonku, ani když mu dvakrát cvrnkla o nos. Proslavil se také pádem z koštěte, jak se snažil zlatonku polapit, ale ta mu unikla.
● odrážeč Joey Jenkins
Jako jeden z mála profesionálních týmů vydali také Kudleyští kanonýři knihu, Létání s Kanonýry, kde líčí různé prvky ze svého hráčského života. To byl jistě dobrý tah, protože se tak zapsali do paměti nejen svých fanoušků.

2. Rozbor loga

Žlutá barva kanónů a symbolu na dělové kouli (triquetra s přečnívajícími růžky) mi říká, že pro tým bylo v začátcích jistě důležité to, že se jako tým poprvé domluvili, že se pustili do hraní na profesionální úrovni. Pravděpodobně do toho šli s nadšením, otevřenou myslí i srdcem, dokázali se domluvit, co je pro ně podstatné a kam chtějí jako tým směřovat. Měli pro to velkou porci energie, cítili se sjednocení. Její zlatavý odlesk jako by také hovořil o tom, že do hry vstoupili s nemalými cíli a že jejich úmyslem bylo nejen vyhrát, ale hlavně se poponést někam dál, poučit se praxí, otevřeně se rozvíjet. Symbolicky pak nelze opomenout jak kruh dělové koule, tak spletenec růžkové triquetry, tak symetrická dvě C, jedno obrácené k druhému. To svědčí o tom, že tým pracuje jako jeden, v domluvě, jednotlivci pracují pro celek tak, aby vše bylo v harmonii. Mocné jádro loga, svědčící o tom, že od počátku měli jasnou představu, že chtějí hrát, zlepšit se a snad i být radostí pro ty, kteří jim na jejich cestě budou fandit. Žluté kanóny pak mohou naznačit, že se do hry pustili naplno, jako vystřelená dělová koule, s odvahou a odhodláním vyzvat i vítr na souboj, proto snad to červenavější kolo za dělovou koulí a kanóny, svědčící o vášni a síle, kterou do boje dávali původní Kanonýři.

Červené hvězdy a další prvky loga (včetně menších symbolů růžkové sjednocující triquetry) napovídají, že tým Kudleyských kanonýrů bude hodně otevřený, srdečný, odvážný, ale také bojovný a toužící ukázat, co v hráčích dřímá. Dříve to mohla být hvězdná sláva, přeci jen, dvacet jedna pohárů, to je nemalý úspěch, ale protože se týmu poslední staletí a čtvrt nepodařilo vyhrávat, možná si našli úspěch v jiné formě než na stupni vítězů. Svědči o tom jejich otevřená a poměrně srdečná kniha Létání s Kanonýry, spíš než vítězem ve hře jsou tak trochu showmany ligy, kdy si užívají ostré barvy svých fanoušků, vášeň, kterou v nich dokáží probudit, zkrátka, řekla bych, že důležitější než vítězství se pro ně stalo hraní a užívání si toho, co se zápasy souvisí – fandění, hra s publikem. Červené prvky loga ovšem mohou naznačit i to, že když jde do tuhého, umí se Kanonýři i poprat a cedit vlastní krev, aby dosáhli lepšího výsledku.

A konečně ta spousta syté oranžové… Ta dozajista naznačuje, že Kudleyští kanonýři jsou mužstvo dobrácké, otevřené, prohry je nesrazí na kolena a do dalšího boje jdou opět jako vždycky s optimismem a lehkostí sobě vlastní. Hrají pravděpodobně na týmovost, protože oranžová je také barvou kolektivu, společenskosti, nadšení. O jednotě týmu a o tom, že je tato jednota pro ně důležitá mluví i latinské nápisy Societas (jednota, společenstvo, spolek). Křiklavost oranžové pak může naznačovat, že i když nejsou třeba vítězi ligy, jsou vítězi v jiných ohledech, byť třeba poněkud méně slavnostních. Jako mužstvo jsou podle mého názoru i díky té oranžové mnohem lépe propojení se svým okruhem fanoušků, s kterými mohou sdílet radost z čisté hry, ze soutěživosti jako takové. Oranžová v takové míře ale může mluvit i o tom, že se Kanonýři nenechají rozházet prohrami a stále vidí smysl v hraní, že umí prohrávat a přenést se přes svoje neúspěchy, nezhroutit se po každém zápase a neobviňovat se za případné chyby nezdravým a hádavým způsobem, protože oranžová jim pomůže zachovat si sebekontrolu a udržet vášně na uzdě.

Oranžová však kromě toho, že hráči táhnou za jeden provaz, může naznačit i to, že už si na svou roli zvykli a že vlastně víc ke štěstí nehledají, že jejich rudozlatá vášeň už je zmírněná a v podstatě se sžili se svou rolí věčně smolného týmu, který je zajímavý jako kuriozita a něco nevídaného, tj. oranžově výrazného, co jen tak nesplyne s okolím, co je osobité. Dá se říct, že oranžová je i barvou klaunů, a v posledních víc než sto letech byli Kanonýři za takové trochu klauny považovaní, se svými vesele křiklavými hábity, s tím, že jejich chytač nechytil někdy ani zlatonku, i když mu takřka seděla na nose, že jejich střelec upouštěl a upouštěl camrály tak hrozivým způsobem, že jejich manažer nakonec naznal, že i kdyby dotyčného proměnil ve vzteku v žábu, tým by to už nezachránilo. Může tak hovořit i o tom, že jsou sice týmem, o kterém se toho hodně napovídá, ale že vlastně už nemají vyšší cíl, dostatečnou míru dravější bojovnosti, že už si zvykli „lenošit“ a nedrat se na vyšší příčky.

Je třeba si ale uvědomit, že oranžová pro Kudleyské kanonýry ale především znamená onu týmovost, společného ducha hry, který je od počátku vede kupředu, vždyť začínali jako poměrně neznámý tým z menšího města, jen postupně se vypracovali ke slávě, která logicky musí časem opadnout, aby se třeba, jak věří i Ronald Weasley, zase někdy vrátila. Oranžová je optimistická, energická barva, a posledních deset patnáct let naznačilo, že Kanonýři ještě nemuseli vystřelit naposled. Já osobně jim, byť křiklavou oranžovou moc ráda nemám, také fandím, aby se jim to podařilo! :) Oranžová v logu způsobí, že člověk může Kudleyské kanonýry milovat, nebo nenávidět, ale pravděpodobně mu tak výrazné logo nemůže být bezbarvě lhostejný.

*******************************-
Oranžové dýně mám moc ráda, jako ostatně celý Halloween, strašidelné příběhy a pohádky, proto jsem tomu, snad i pro Vaši potěchu, přizpůsobila formu svého oranžového modelu. Tradá!