Zadání semináře

Budete mít na výběr z možností.

 

1. Pro pisálky: 

Ve výkladu jsem mluvila o zradě Heleny a o tom, co své matce provedla. Zajímalo by mě však, co by se stalo, kdyby se Helena rozhodla vrátit a vše napravit. Povyprávějte mi o tom. Můžete formou vyprávění nebo úvahy. Nicméně ať to nemá méně než 3,5 palce.

 

2. Pro malíře:

Nakreslete mi Helenu z Havraspáru. A ať nechybí podpis a datum prosím. 

 

3. Pro básníky

Zabásněte mi na téma Ztracený diadém. Vtipu se nebráním, ale ať to nemá méně než 16 veršů 

 

4. Pro hádankáře

 

VYMYSLETE, ano skutečně sami vymyslete 6 hádanek  pro Havraspárské klepadlo. Chci Vaše nápady a ne něco z těch mudlovských internetů. 

Vypracování

Otec sevřel svoji dceru v náručí, té už tekly slzy proudem. Držel  ji pevně, beze slov.  Nevěděl, zda ji má kárat, nebo šeptat sliby, že vše bude v pořádku. Tak ji prostě jen objal, jako by tím mohl smazat všechno, co se mezi ní a Rowenou stalo.

Oh, jak Helena litovala toho co provedla, své pýchy, své touhy překonat svoji matku. Jak hloupě se zachovala, když si myslela, že část matčiny moci je ukryta v diadému... Ach, ach. Kdeže, nepřinesl ji matčinu moc ani moudrost, namísto slávy jí přinesl jen smutek a pocit viny...

Už několik měsíců toužila vrátit se k matce, ale obávala se, s jakou ji Rowena přijme. A i to ji, že se tak moc bála toho, jak na ni bude matka hledět s opovržením ji odrazovalo od možného návratu. Nebála se ani tolik trestu jako toho, že  bude muset čelit zklámání rodiče.

Teď byla přesvědčená, že její otec přišel, aby ji potrestal za její nečistý čin. Proto k němu zvedla oči a začala mluvit o diadému – že ho má, že si ho může vzít, a že ponese jakýkoli trest, který si zaslouží.

Její otec však řekl, že  ji nepřišel trestat. Přišel, aby ji vzal za její nemocnou matkou, která na ni čeká — toužebně, každým dnem, s poslední nadějí, že se obě dvě usmíří, dokud je ještě čas.

 

Noc je chladná. Světla v oknech hradu se třpytí jako hvězdy.
Když přechází kamenný most téměř běží, nechává svého otce za sebou. Chce jen vidět matku, co nejdřív, padnou jí k nohám a omluvit se.
Když prochází branou  zaslechne z nádvoří  zvýšené hlasy.
Oba dva Helena zná — a srdce jí na chvíli poskočí, když si uvědomí, že znovu uvidí Salazara.

Dva kouzelníci stojí proti sobě a znovu se hádají, tak jak už tolikrát. Tak jako té noci kdy ukradla diadém a utekla s ním pryč. Pryč od matky a pryč od muže, kterého milovala.

„Nikdy jsi nechápal, že síla je v rozmanitosti, Salazare!“ vykřikne Godrik rozhořčeným  a neústupným hlasem.
Salazar stojí naproti. Na první pohled klidný, ale jeho oči planou zlobou.
„Rozmanitost?“ opakuje tiše, s pohrdáním. „Rozmanitost je oslabení. Mísíš čistou krev s mudly a pak se divíš, že kouzla slábnou, že čaromocná síla mizí!“

Chce ještě něco dodat, snad výčitku, snad hrozbu když se v tom okamžiku ze stínu vynoří postava.

Mladá žena  s očima plnýma studu a nejistoty.
Salazar se zarazil. Poznal ji okamžitě. Helena! Na okamžik zapomene, co chtěl říct. Slova mu uvíznou v hrdle. Ne, neoznámí Godrikovi, že odchází. Teď nemůže odejít, když se ona vrátila! 
Ví, že ji nemůže mít, je proti němu dítě, ale pokud se může aspoň hřát v její přítomnosti není důvod  odcházet.

Nastane ticho.
I vítr, i plameny pochodní znehybní, jako by celý hrad čekal, co se stane dál.

Uběhlo několik let.
Helena po smrti své matky převzala vedení Havraspárské koleje a stala se jednou z nejváženějších čarodějek své doby. Po boku svého manžela Salazara prožila dlouhý a spokojený život.

Salazar, navzdory svému plánu, který chtěl uskutečnit v den, kdy se Helena vrátila, ze školy neodešel. Do tajemné komnaty, kterou vybudoval pod hradem, nikdy nepřivedl – tak, jak původně zamýšlel – baziliška. Nakonec se dokázal usmířit i s Godrikem a Helgou.

V této časové linii nikdy nedošlo k rozkolu, k jakému došlo ve většině ostatních. 
Bradavice zůstaly jednotné....

(jo a tím pádem tam taky nikdy nebyl duch Krvavého barona, otce Heleny, že :D)