Zadání domácího úkolu
Milí studenti, vaše závěrečná esej bude sestávat ze tří částí, pro splnění práce je nutné vypracovat všechny. Přeji mnoho štěstí.
1) ÚVAHA
Prvním tématem vaší ročníkové práce z Kolormagie budou hradní koleje. Na začátku roku jsem vás žádala, abyste se pokusili oprostit od barvistického zaujetí a záměrně jsem pak v průběhu našich setkávání téma kolejí zcela přehlížela. Nyní stojíte před náročnou zkouškou: prokázat, že jste se zbavili předsudků a naučili se o barvách a kolejích kriticky přemýšlet.
Požádám vás o sondu do symboliky kolejních barev – co o dané koleji vypovídají, jak dokreslují základní typologické pojetí kolejních vlastností, čím obohacují již zažité kolejní charakteristiky, které zná každý malý kouzelník, a tak dále. Podívejte se na to, co jste se dozvěděli o barvách na hodinách a srovnejte to se svým chápáním kolejních povah.
Primárně mi jde o čtyři základní barvy – tedy červenou, modrou, zelenou a žlutou. Kdo by však chtěl zapojit do analýzy i barvy podružné, tedy černou a odstíny drahých kovů, je vítán.
Min. 5 palců
2) ANALÝZA
Rozeberte z kolormagického hlediska jednotlivá loga následujících institucí, proč byly pro danou instituci zvoleny právě tyto barvy. Min. 4 palce
3) ORIENTACE
Uveďte, která barva zaštiťuje dané výrazy/rysy.
· Korunní čakra
· Zmařené naděje
· Stabilní sebevědomí
· Ochrana před čarodějnicemi
· Posmrtná proměna v upíra
· Nell Gwynne
· Jidášovo roucho
· Nadpozemský vesmír
· Barva ženskosti
· Důstojnost stáří a roztomilost mládí
· Sakrální čakra
· Adolf von Bayer
· Komplementární ke žluté
· Život i smrt
Vypracování
Zdravím, madam!
Předně bych vám chtěla moc poděkovat za možnost zapsat se na váš předmět a dostudovat ho (snad úspěšně). Doufám, že se mi podaří se s vámi opět setkat v druhém ročníku. Zároveň vám přeji pěkné prázdniny, byť jsou trochu krátké, a hodně štěstí a sil do dalšího školního roku.
I.
a) Nebelvírsky červená
Ve spojení s červenou se mi jako první vybaví věci spjaté s válkou, boj, triumf, nadvládu, průraznost, zkrátka všechny tyhle věci spjaté s bojem a průrazností – nechci tím říct, žeby mi nebelvírští přišli agresivní, spíš v nich vidím neustále jakousi potřebu jít někam v před, "rozpínat se".
Tím studenty Nebelvíru nechci urazit, nemyslela jsem to tak, že by byli hádaví či příliš prudcí, podle mého ale červení nedokáží stát na místě, což ostatně dokazuje jejich počínání v kolejním bodování a četné výhry famfrpálových pohárů. Myslím, že zdravě "bojují" mezi sebou a hlavně překonávají sama sebe. Ona síla válečníka se změnila v pomyslnou sílu studenta, a společně s vzrušením, podnikavostí a vytrvalostí, kterou červená symbolizuje, je student připraven neohroženě čelit profesorům, úkolům, šéfredaktorce kolejního časopisu a zákeřným soutěžím.
Rudá zkrátka symbolizuje ten oheň odhodlání, který jim plane v srdci ve chvíli, kdy řeší složitý úkol, vymýšlí řešení soutěže či na poslední chvíli shánějí vzorek hradních obyvatel do ankety (případně to taky může být barva, kterou mají před očima v momentě, kdy se jim omylem vymaže úkol).
Dále v té červené vidím touhu se ukázat. Chci říct, mám pocit, že nebelvírským zkrátka lichotí fakt, že jsou bráni jako stateční rytíři (ruku na srdce, ze všech kolejních stereotypů jsou na tom takhle nejlépe, chrabrý zastánce slabých zní líp než slizký zlý záporák, nafoukaný nudný šprt a ochotný natvrdlý trumbera), a sami se do této pozice situují, ačkoli u mnohých skutek utek. Nechci říct, že by nebelvírští nebyli odvážní, ale ruku na srdce – jakým výzvám a zkouškám odvahy dnešní mladí nebelvírští čelí? Dobře, jít s madam Whitecrow do lesa, to je svým způsobem risk, ale dnes přece nežijeme v dobách kouzelnické války a s přírodní katastrofou se také nevypořádáváme denně. Není to mnohdy spíš hrdost na odvahu bývalých nebelvírských? Spíš maska? Touha být odvážný? Nebylo by lepší přiznat slabost?
Vidím tu tedy prostě snahu být viděn, exhibicionismus, takzvané lví ukazování se, podívejte, jak jsem dobrý! Pokud mi tedy něco vadí na Nebelvíru (ať už knižním či snad i místním), je to strojená odvaha. Dovolím si takovou klišé větu, odvážnými nás přece dělají naše činy a to, co jsme dokázali, nikoli to, co o sobě prohlašujeme.
Na Nebelvíru oceňuji nejvíce jinou vlastnost. Díky té cti, chrabrosti a rytířskosti si já třeba osobně představím nějakého osamělého válečníka, potulného vlka, který si vystačí sám, případně za ním stojí podržtaška. Nebelvír je ale jiný. Ačkoli je plný silných osobností a ta odvaha a tudíž i síla tam má nejspíš velkou váhu, všimla jsem si, že mezi nebelvírskými tak nějak nedochází ke konfliktům. I přes to, že se možná trochu hloupě ženou za neexistující odvahou, ženou se tam spolu a jejich vazby jsou silnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Červená má být přece moc a ovládání, ne? Tak jak to pro Merlina dělají, že neusilují o vrcholek pyramidy jednotlivě, ale zvlášť?
Jsou silní sami za sebe a přesto umí být silní i společně. Tvoří takové rudé moře, právě onen imponující dominantní celek, který jen tak něco nezlomí. Vidím tam zdravou hybnou sílu, která by se sice mohla zvrtnout v agresivní divokost, ale k tomu zatím nedochází.
Perličkou pak budiž to, že i Nebelvír v podstatě nenávidíte anebo milujete, stejně jako červenou barvu. Stačí se podívat na příchozí nováčky, dominují dvě skupiny – jedna miluje Harryho, Hermionu, Weasleyovi a jiné nebelvírské osobnosti a chce po vzoru svých hrdinů do této koleje, druhá je na mainstreamový Nebelvír moc cool, hrdě se hlásí se k lordu Voldemortovi, miluje Draca a Snapea a vůbec všechny smrtijedy a naschvál se řadí do knižně největšího konkurenta této koleje, do Zmijozelu...
b) Havraspársky modrá
Jako první se mi s modrou spojí právě ono duchovno, přemýšlivost. Ačkoli je dle mého třeba indigová ještě spirutálnější a duchovnější, klasická modrá je hned v závěsu. Klidnost a mírnost této barvy se možná na havraspárských navenek neprojevuje, ale vnitřně po ní touží mnoho z nás. Jsme asi svým způsobem trochu naivkové a idealisti, a popravdě mám pocit, že pokud si kolej nevytyčí jasnou metu, cíl, za kterým se společnými silami jde, havraspárští tak nějak střádají a upadnout do jakéhosi spacího režimu, do kómatu, ze kterého se špatně hrabou ven. Myslím, že jako někdejší studentka z modré koleje si to asi sama uvědomujete – a ty roky, kdy se řeklo, že nebudeme vůbec hrotit pohár a pojedeme si za sebe, nepatří mezi ty, na které bych vzpomínala s radostí.
Proto mi přijde, že u Havraspáru je ta modrá s dokonalostí a perfektností spjatá. Nechci říct, že jsme bezchybní, to určitě ne, a velká většina lidí nás rozhodně jako dokonalé nevidí. Ale ta touha po sebezlepšení se tam je prostě nepopiratelná.
Je pravdou, že díky chladnosti a jakémusi rýpání se v sobě sama, které je opět spjato s modrou barvou, asi Havraspár občas může selhávat v těch mezilidských vztazích. Mám pocit, že naše kolej je plná individualistů a separovaných osobností, že jsme jednotlivě velmi samostatní se smyslem pro řád, ale ty vztahy dost pokulhávají. To neznamená, že je to špatně, to rozhodně ne, ale musí tam být nějaké lepidlo, někdo, kdo modré duše spojí dohromady. Pokud se to nedaří, kolej přestává fungovat jako celek. Projevuje se to ve ztrátě aktivity, rezignací ve všech směrech, nechutí.
Jinak v dobrých časech by se ty uklidňující účinky modré daly aplikovat na kolejní místnost. Když se tam neřeší prsníky nebo kdo a kde zakopl, působí to jako velmi komorní a duchovně založené místo. Právě jako ten opak civilizačního stresu. I když tohle zase nejspíš říkám proto, že je to přece jen moje domovská základna a těžko můžu soudit, jak vypadá kolejní místnost Nebelvíru.
Pro modrou je charakteristická taková ta hloubavost nad sebou samotným, a to si myslím, že docela sedí, vždyť havraspárští jsou ve většině případů introverti a antitalenti na sport, takže daleko raději si zalezou do koutku s knížkou či budou rozebírat krásy českých nářečí.
Hlavní moudrost/modrost Havraspáru však nevidím v tom, že bychom všichni byli geniální a nadaní, že milujeme matematiku a čtení a rádi filozofujeme (koneckonců, stačí si vzpomenout na nějaké pěkné kiksy a překlepy z perliček). Tkví v tom, že modří akceptovali své studenty v takové podobě, v jaké studenti chtěli být akceptováni. Ačkoli u mnohých se ty úchylky zcela vymykají normálnosti, Havraspár svá modrá havraňata bere taková, jaká jsou, bez hranic či omezení, a toho je podle mě schopen pouze někdo moudrý.
Na druhou stranu, ano, občas to už asi vážně přerůstá únosnou mez. Jelikož ale sama patřím mezi jedny z těch největších mimoňů a snílků, asi bych byla sama proti sobě, kdybych tu teď tvrdila, že je to hrozné a je třeba se probudit, že Havraspár se může kompletně odtrhnout od zbytku dění a to není dobře...
Takže vám to sem píšu, ale zcela nekriticky to zakopávám pod koberec a dělám, že to není můj případ.
c) Zmijozelsky zelená
Zmijozel byl pro mě docela oříšek a proto tu nejspíš začnu s těmi negativními vlastnostmi, a sice až od toho nejhoršího případu, od posedlosti zelenou.
V hodinách je to zmiňováno jako nalhávání si vlastní moci a předstírání vážnosti, a s tím bohužel spíše souhlasím. Určitě jsou zelení, kteří tu moc skutečně mají, to bezesporu. Určitě je pár zelených, kterým o to nejde. A je plno zmijozelských, který si z té pověstné zelené "cílevědomosti" utahuje v síni a jako "dark and evil" se označují výhradně sarkasticky. Jenže čas od času se objeví taková rybička, která to myslí vážně. Člověk, který v zásadě moc zmijozelských vlastností nemá a přesto se chce nějak prorazit a být viděn. To se pak projevují opovrhování ostatními kolejemi a snahou o nadřazenost.
Myslím, že pokud někdo přirozeně oplývá těmi lepšími vlastnostmi zelené a má tu sílu držet formu a neuhnout, tak ten nápor bez problémů ustojí. Ale u člověka, který na to opravdu není stavěný, se to může nehezky zvrtnout a onen zmijozelský se může chytit v nekonečném kruhu, kdy maskuje svou slabost hranou zlostí a vážeností. To samé se ostatně může stát člověku, který ten pocit moci přestane zvládat a chce pořád víc.
Jinak ale nemůžeme upřít zmijozelské zelené mnohé dobré stránky. Nejvýraznější je podle mě vytrvalost a houževanost, prakticky nezničitelnost. Díky pružnosti a spolehlivosti, která se vyskytuje u většiny zelených a je barvou jen podpořena, jsou schopni se sjednotit a táhnout za jeden provaz. Velice dobře to funguje.
U zelených vidím tu touhu být nahoře v jisté pozici, což se jim ostatně docela daří, soudě dle toho, že se slušně a neústupně perou jak ve školním, tak famfrpálovém poháru. Nezdravá zelenost může nastoupit v případě, kdy zmijozelští nevyhrají, což si mohou přebrat jako selhání a nedostatek onoho uznání, a mohou být protivní. Právě tady se pak bojím možného "zničení" těch silných pout, která se vytvořila v momentě, kdy měli společný cíl a šli si za ním. Je tu ten risk, že v případě neúspěchu se zmijozelský nezamyslí nad tím, co by ON mohl udělat lépe, ale tvrdošíjně opravuje a kritizuje ty ostatní.
V zásadě beru Zmijozel jako velmi stabilní a tradiční kolej, která obtížně příjmá změny, což jsme mohli vidět například se změnou kolejního ředitele. Mám pocit, že takové změny zmijozelské vnitřně trhají, protože velká většina z nich je spokojená tak, jak to bylo, a netouží měnit nic, protože to přece fungovalo dobře.
Uklidňující účinky zelené se na nátuře koleje taky projevily – ne snad, že by byli zmijozelští automaticky dobrou vrbou na vypovídání se a vyplakání, ale je nutné si všimnout, že málokdy mají takové ty "zkratové" stavy, kdy zuří a běsní. Jsou smrtelně precizní, řeknou svůj názor a stojí si za ním. Ale oni se nevztekají a uchovávají si svou zelenou trpělivost, protože vědí, že nakonec dosáhnou svého.
Ještě bych chvilku věnovala onomu "zelenému jaru", rozkvětu a novému začátku. Je pravda, že Zmijozel má tu zelenou nechuť ke změnám. Ale pokud k nim přece jen dojde, jde tak nějak vidět, že se s tím Zmijozel nakonec srovná. Sice s problémy, sice někdy neochotně, ale přes počáteční touhu o jakýsi krok zpět věřím, že jsou zmijozelští schopni udělat krok směrem dopředu.
d) Mrzimorsky žlutá
Je pravda, že když přijde řeč na mrzimorské, asi si nikdo z nás nevybaví Mrzimor v souvislosti s famfrpálovým či školním pohárem. Na druhou stranu, tato kolej přesto určitě není přehlížena.
S tím také souvisí to, že osobnosti vyšlé z Mrzimoru jsou tak nějak jiné a výrazné, ačkoli třeba nebyli největší kolejní bodohrotiči či šampioni v B4 a podobných soutěžích, přesto vám utkví v hlavě jako žluté. A vezměme si třeba poslední tři kolejní ředitele – madam Leti a pan Matthew byli oba léčitelé na ošetřovně, pan Nicholas sice ne, ale přesto poradí, kde jen může.
Žlutá je v tomhle skutečně ono mládí, protože mi přijde, že mrzimorští exstudenti a profesoři mají silné pouto právě s "mládeží", a to nejen s "vlastními" studenty, ale tak nějak se studentstvem obecně. Vím, že právě bývalí žlutí patří mezi zaměstnance, kteří nejvíc blbnou se studenty v síni a i přes své pracovní povinnosti si nějakou tu chvilku najdou. Je podle mě dobře, že za sebou nepálí mosty a nestávají se výhradně fialovými, že nezanevřou na své kořeny.
Nechci ani náhodou urazit jiné kolejní, ale právě v tomhle vidím ten na hodinách zmiňovaný "obrat ven". Přijde mi, že žlutí se nesoustředí na sebe, ale spíš na ty ostatní, že mají tu touhu pomoci. Já vím, že ta hufflepuff ochota je opět ten mrzimorský stereotyp. Myslím si ale, že právě to "ven" je onen směr, kterým se ubírá mrzimorské kreativita a zmiňovaná moudrost žluté. Díky jakési empatii a chápavosti nejspíš žlutí došli k tomu, že si ty dobré vlastnosti nenechávají pro sebe ani je nadávají na odiv, ale šíří je kamsi dál.
Ale ano, i žlutá má tady ty své stinné stránky. Nebezpečí této barvy spočívá v případě Mrzimoru právě v oné žárlivosti, v jakémsi pocitu hanby. Vím, že naši mrzimorští v síni si často stěžují, že k nim nechtějí nováčci, že oni jedou na atmosféru a ne na body nebo peníze, že nejsou bodohrotiči, a knižní/filmoví mrzimorští také měli ten štítek "tumbery". Popravdě jsem ale pak často měla pocit, že ten, kdo to řešt víc než ti všichni okolo, jsou právě samotní mrzimorští. Koneckonců, dnešní doba se opět změnila a pokud se s námi někdo nebaví jen proto, že jsme v nějaké koleji a on nám přisuzuje její vlastnosti, tak je tumbera on sám. Přesto mám pocit, že to mrzimorské stále vnitřně trápí a nejsou na to tak nějak zvyklí.
Proto odhaduju, že ačkoli to Mrzimor nedává navenek až tak najevo, krom vzácných výjimek, vnitřně je to stále tak nějak sžírá a pak se to projeví takovou tou snahou "vyhrát pohár za každou cenu", jak si nejspíš ještě pamatujete pár let zpět. Beru to jako pohasnutí zářivě žluté, které svítí a ozařuje a rozvíjí vše, co může, a žádný respekt stejně nepřichází. V takovém případě se bezstarostnost a relaxace tak nějak rozbije a přeroste to právě to té žárlivosti.
Což o to, řekla bych, že Mrzimor je normálně vcelku žlutě skromný a že nejde o nějakou nepřejícnost ve stylu "oni si to nezaslouží!", ale o ten pocit nedocenění. Jinak si ale myslím, že v případě Mrzimoru právě převažují ty lepší stránky žluté barvy.
II. Krásnohůlky
Jako první nás na krásnohůlském logu nejspíše zaujme modrá barva na pozadí. Je sice takzvaně "upozaděna", je jí tam ale hodně a je typická i pro krásnohůlské uniformy, takže bych ji označila jako dominantní barvu.
Tady myslím, že její význam je poměrně jasný, přece jenom jde o ženskou barvu a ačkoli jsou v knihách o Harrym Potterovi (narozdíl od filmů) i nějací studenti mužského pohlaví, myslím, že dívky převažují. Je pravda, že ve věštinovém vnímání je nejspíše ženskou barvou právě růžová, ale ta modrá mi přijde jaksi vyspělejší a hlavně vznešenější. Domnívám se, že loho Krásnohůlek v růžovém pozadí by vypadalo docela hloupě, ta modrá dle mého znázorňuje jemnost ženy a přitom jakousi vnitřní sílu a hrdost.
Ona hrdost ale možná už trošku překročila únosné meze. Nemůžu soudit knihu podle obalu, natožpak knihu, kterou jsem ani pořádně nedržela v ruce, ale problémem je to, že v mnoha případech působí studenti z Krásnohůlek tak troch nafrněně a snad i trocu snobsky. Mám pocit, že ta jejich perfektnost a elitářství jim může stoupnout do hlavy, což často zkresluje vidění okolního světa a může dojít k jakýmsi pocitům nadřazenosti.
Pokud bych měla z tria Krásnohůlky – Kruval – Bradavice vybrat školu, od které očekávám největší lpění na tradicích a zaběhnutém řádu, za nejkonzervativnější bych označila právě Krásnohůlky. Domnívám se, že škola má jasně daná neporušitelná pravidla, své vlastní zvyky a odlišnosti, a na nich se dbá odnepaměti. Z tohotů důvodu bych možná právě zde očekávala jakési silné "klany", znáte to, takové ty školní skupiny, spřízněné duše a ti ostatní. Onen počáteční chlad při seznamování může přerůst v oprhování všemi, kteří nesplňují určité požadavky.
Ale kdo ví, třeba to jen maskuje nějakou vnitřní nejistotu.
Modrá zde má určitě i svůj pozitivní význam, koneckonců, modrá symbolizuje moudrost, druidství a ochranu, jaká jiná barva by se tedy více hodila do loga vzdělávací instituce? Obrazně si myslím, že modrá znázorňuje jakýsi přerod krásnohůlských studentů – vezměte si to tak, že tam v podstatě přicházejí malé naivní děti a (v ideálním případě) vycházejí sebevědomí, schopní a bystří čarodějové a čarodějky.
Dále tu máme zlatavou, v čisté podobě snad žlutou barvu. Tou je podle mě podpořena ona moudrost modré barvy, připojil se k tomu intelekt a rozum, duše, kreativita a představivost žluté barvy. Osobně tu žlutou vnímám také jako jakési odlehčení oné "perfektní" a tedy trochu odtažitě působící modré, jakoby nám snad žlutá chtěla říci, že Krásnohůlky nejsou až tak upjaté a křečovité, jak by se mohlo zdát. S navenek se projevující vážeností to tedy nemusí být vždycky horké, žlutá přece znamená svobodu mládí a jakousi radost, bezstarostnost a hlavně svěžest, která může pročistit tak trochu konzervativní chodby této školy.
Myslím rovněž, že žlutá má podporovat jakousi chuť učit se a symbolizovat inspiraci, a v kombinaci s tou vznešeností a hrdostí modré člověk lehce zapomene na to, že žlutá má i své negativní stránky a symbolizovala v minulosti hanbu – tady rozpouští jakousi tuhost modré a mění ji v tvárnou hmotu.
Poslední barva je dle mého názoru zelená, respektive mi přijde, že uprostřed žluté vidím něco mezi modrou a zelenou a že písmenko B je také zeleně lemované. Té zelené tam tedy moc není, ale i tak má svůj symbolický význam. Podle mého ta zelená posiluje dobré stránky modré a dobré stránky žluté, koneckonců, je přece jejich kombinací! Ze žluté si bere právě ono "jaro", nový začátek, tudíž svým způsobem jakési mládí, zároveň podporuje schopnost učit se, empatii (protože učíme se nejenom díky knihám) a hlavně vytrvalost, které je při trnitých studentských cestičkách obzvláště potřeba. Modrá však stále zůstává, aby udržela onen pevný obal – a tak se nám zelená projevuje stálostí, stabilitou a zároveň vážností, velkou houževnatostí a silou vydržet mnohé překážky. Zelenou tu tedy vidím primárně jako jakýsi vyvažovací prvek, lepidlo, které tak nějak pojí významy modré a žluté, na první pohled vcelku odlišné.
Na závěr bych snad jen dodala, že v podstatě ve všech třech barvách můžeme vidět sebejistotu, stabilitu a sebevědomí, takže to bych asi označila jako nejpřednější znak školy. A zdravé sebevědomí vůbec není na škodu.
PS: Teď tak nějak přemýšlím, jak moc si J. K. Rowling dávala při psaní knihy a vymýšlení těchto log záležet na barvách. Ačkoli vím, že vše má mnoho možných úhlů pohledu a že drobné podobnosti a shody by se našly snad všude, už poněkolikáté mám při domácím úkolu pocit, že se J. K. Rowling trefila "barvou" oné organizace/koleje/týmu přímo do její povahy.
III. Orientace
- Korunní čakra – fialová
- Zmařené naděje – žlutá
- Stabilní sebevědomí – zelená
- Ochrana před čarodějnicemi – modrá
- Posmrtná proměna v upíra – červená
- Nell Gwynne – oranžová
- Jidášovo roucho – žlutá
- Nadpozemský vesmír – indigová
- Barva ženskosti – modrá
- Důstojnost stáří a roztomilost mládí – červená
- Sakrální čakra – oranžová
- Adolf von Bayer – indigová
- Komplementární ke žluté – fialová
- Život i smrt – bílá
