Zadání semináře
Vyberte si jedno zadání a to vypracujte:
1) Jak s obsahem dnešního semináře souvisí tenhle obrázek? Minimálně 3 palce. Klidně se pak rozepište o pohyblivém obrázku jako takovém, až mi odhalíte správnou souvislost.
2) Vyrobte si doma duběnkový inkoust. Pošlete 3 fotografie z procesu výroby (se jmenovkou s aktuálním datem) a krátce popište, jak se Vám dařilo/nedařilo. Klidně použijte i jiný recept. Na fotografii ovšem uvidím duběnky! Tuto variantu doporučuji jen velmi zkušeným mágům!!! Nenesu zodpovědnost za znečištění pracovních prostor, případné popálení, požáry, zranění apod.
3) Namalujte (nebo vytvořte z dubových listů či duběnek) dubové víly, které pečují o duby, ale i o žlabatky. Přiložte fotografii z procesu výroby i výsledný výtvor. U všech fotografií prosím o jmenovku s datem.
4) Vydejte se někam, kde rostou duby, a se jmenovkou s datem mi duběnku vyfoťte.
5) Jaké jiné hálky znáte? Seznamte mě s nimi. Minimálně 3 palce.
Vypracování
Duběnky
Když jsem ještě na střední škole objevila svět dračího doupěte, rpg a fantasy vůbec, bylo to prostřednictvím dnes už dávno neexistujícího webu. Tam si člověk vytvořil postavu dle pravidel dračího doupěte a kromě jiného se se svou postavou mohl vydat do světa, který byl na webu vytvořený, a prostě a jednoduše žít. Dalo se putovat po mapě, kde člověka mohly potkávat náhodné události, věnovat se všemožným činnostem (rybolov, sušení sena, sběr bylin, vaření… ), obchodovat s jinými hráči a tak dále.
Byla jsem elfka, hraničářka, a moc ráda jsem se potulovala lesy. Brzy jsem se dozvěděla, že hraničáři si mohou přijít na slušné peníze, protože mají nejvyšší šanci, že v lese najdou duběnky. Z duběnek alchymisté vyráběli inkoust, kterým mohli druidi zapisovat kouzla. Zapsaná kouzla byla velice cenná pro všechny hráče, takže za duběnky se platilo zlatem.
Asi před dvěma týdny jsem se vypravila do lesa, protože bylo ideální počasí pro růst hub. Chodila jsem lesem celé hodiny a v duchu mrmlala, že když už nějakou houbu najdu, je to prašivka. Jo to kdybych chtěla sbírat duběnky, to by byla jiná, těch bylo všude jako smetí. Já proto s lítostí vzpomínala na doby, kdy jsem klikala na průzkum lesa, aby si moje postava sběrem duběnek vydělala dost peněz na pořádné boty a luk.
Asi už tušíte, jakou radost mi pak udělala tento váš seminář. Prostě nešlo odolat, musela jsem si zkusit své dávné herní zážitky v reálném světě. Výprava do lesa na duběnky a dokonce si z nich budu moci vyrobit i vlastní duběnkový inkoust! Dokonalost.
Počasí přálo, takže jsem mohla do lesa vyrazit hned druhý den po zápisu. Byl to ten stejný les, jen dubového listí přibylo, protože se mezitím trochu ochladilo, ale po duběnkách jako by se slehla zem. Trvalo mi přes půl hodiny, než jsem objevila tento list:
Nasbírat dvacet duběnek mi zabralo přes dvě hodiny. To mi samo o sobě v nejmenším nevadí, protože byl krásný, teplý den a procházet se lesem naprosto miluji, navíc jsem za tu dobu našla mnohem víc jedlých hub než posledně. Jen mě trochu štvalo, že předtím byly duběnky všude a teď, když jsem je hledala, je přede mnou lesní víly schovávaly.
Usoudila jsem proto, že až budu příště chtít najít houby, nebo duběnky, vypravím se do lesa na borůvky. Borůvčí je tu s lesích kolem poskrovnu, takže případný sběr borůvek by byl opravdovým hledáním a já bych v marné snaze nějaký keřík najít mohla objevit houby, duběnky, modrá sojčí pírka a já ani nevím co všechno dalšího, co bych mohla zrovna potřebovat :)
Zdráhala jsem se dát duběnky do mixéru, aby ho náhodou neobarvily. To by se mudlům špatně vysvětlovalo, takže jsem se je rozhodla drtit. Posloužila mi relativně bytelná skleněná miska a velký kuchyňský nůž s těžkou rukojetí. Šlo to snadno, jen jsem zjistila, že je lepší duběnku nejprve rozkrojit alespoň na polovinu, aby z ní šťáva nestříkala. Rozdrcená duběnky jsem pak dávala do vymyté plechovky, protože tu bych jinak stejně vyhodila a její obarvení mi tak nevadilo.
Tady jsou všechny duběnky už rozdrcené a zalité vodou. Jen plechovku postavit na plotnu a nechat pomalu přivést k varu.
Podařilo se mi najít starou pilku, ze které by mělo jít obrousit trochu rzi. Ale protože jsem neobjevila nic lepšího, raději jsem si připravila i kyselinu citronovou.
Překvapilo mě, že vaření duběnek prakticky není nijak cítit. Tušila jsem, že kdyby šlo o nějakou páchnoucí záležitost, upozornila byste nás na to. Ale i tak jsem si myslela, že nějaký pach to vydávat bude. Myslím, že když si přivoním opravdu zblízka, slabě cítím vůni podobnou zelenému čaji. Je to příjemné, ale kuchyni to zkrátka neprovoní.
A tady je sklenička mého vlastnoručně vyrobeného duběnkového inkoustu:
S pozdravem,
Vilja C. Dechant
Havraspár
