Zadání domácího úkolu
Milí studenti, vaše závěrečná esej bude sestávat ze tří částí, pro splnění práce je nutné vypracovat všechny. Přeji mnoho štěstí.
1) ÚVAHA
Prvním tématem vaší ročníkové práce z Kolormagie budou hradní koleje. Na začátku roku jsem vás žádala, abyste se pokusili oprostit od barvistického zaujetí a záměrně jsem pak v průběhu našich setkávání téma kolejí zcela přehlížela. Nyní stojíte před náročnou zkouškou: prokázat, že jste se zbavili předsudků a naučili se o barvách a kolejích kriticky přemýšlet.
Požádám vás o sondu do symboliky kolejních barev – co o dané koleji vypovídají, jak dokreslují základní typologické pojetí kolejních vlastností, čím obohacují již zažité kolejní charakteristiky, které zná každý malý kouzelník, a tak dále. Podívejte se na to, co jste se dozvěděli o barvách na hodinách a srovnejte to se svým chápáním kolejních povah.
Primárně mi jde o čtyři základní barvy – tedy červenou, modrou, zelenou a žlutou. Kdo by však chtěl zapojit do analýzy i barvy podružné, tedy černou a odstíny drahých kovů, je vítán.
Min. 5 palců
2) ANALÝZA
Rozeberte z kolormagického hlediska jednotlivá loga následujících institucí, proč byly pro danou instituci zvoleny právě tyto barvy. Min. 4 palce
3) ORIENTACE
Uveďte, která barva zaštiťuje dané výrazy/rysy.
· Korunní čakra
· Zmařené naděje
· Stabilní sebevědomí
· Ochrana před čarodějnicemi
· Posmrtná proměna v upíra
· Nell Gwynne
· Jidášovo roucho
· Nadpozemský vesmír
· Barva ženskosti
· Důstojnost stáří a roztomilost mládí
· Sakrální čakra
· Adolf von Bayer
· Komplementární ke žluté
· Život i smrt
Vypracování
Dobrý den, madam Larrie!
Zde si dovoluji odevzdat všechny tři části ročníkové eseje, snad k mému i Vašemu potěšení. :) Ani se nestačím divit, jak ten rok utekl, kolik barev jsme stihli zmínit a co vše k nim. Ale teď už tedy k samotné zkoušce.
1) ÚVAHA
Nikdy jsem myslím barvismem netrpěla a od počátku mi přijde, že každá kolej je složená v podstatě z týchž samých barev, jen trochu v jiném poměru, což je asi způsobené tím, na co časem většina členů přistoupí, co je jim blízké jako skupině, v čem se dokáží členové téže koleje podpořit, co rozvinout, jak a k čemu se motivovat.
Havraspár
Modrou kolej vnímám jako hejno medúz, v tom nejlepším slova smyslu. Medúzy totiž mohou být jak modravé, tak i jinak zbarvené, což je podle mě přesně věc každé koleje, je to pestrá směsice povah, tužeb a očekávání, která žije ve vzájemné blízkosti, aniž by ale utlačovala jednotlivce. S modrou barvou má náš hradní Havraspár společné především to, že (věřím) žije poměrně klidným a harmonickým způsobem, většinou se nikam nežene, vznáší se svým vlastním tempem přesně tak, jak to dělají právě i medúzy. Členové koleje se tak mohou společně vznášet ve svobodných a neomezených myšlenkách, vysílat do okolí nejrůznější nápady podobně, jako medúzy rozkládají svá chapadélka, mohou zazářit inspirací a skrze to vše poznat své nitro, popřípadě to nitro částečně i ukázat druhým (medúzy jsou často i takové poloprůhledné). Naši modří žijí stejně svobodně jako medúzy v oceánu, kde občas může zavládnout bouře a velké vlny, přirozeností však je vznášet se v klidné, houpavé hladině, kde je prostor pro snění a inspiraci, vždyť medúzy samy o sobě působí jako zjevení z jiného světa, kde čas běží úplně jiným způsobem. Závěrem k modré mohu snad říci, že medúzy stejně jako Rowena z Havraspáru, zakladatelka koleje, ctila to, co si nosíme v hlavě.
Bronzová pak podle mě do té klidné a důstojné modři vnáší prvek spontánní aktivity a chuti se nadchnout pro nějakou věc, kde by se mohli modří víc aktivně angažovat i mimo hranice své koleje.
Mrzimor
Mrzimor mi naopak připomíná skupinku mladých lidí, kteří se vrhají do vln oceánu, aby chytili tu pravou vlnu a užili si společné dobrodružství teď a naplno, aby si vytvořili nějakou vlastní novou realitu, kde by byli šťastní, kde by si odpočali, mohli se naučit něco nového a společně to rozebrat. Surfování je i o analýze situace, takže se zde projevuje žlutá rozumovost, ale i bezstarostnost, kdy si člověk naplno užívá tu „jízdu“ na vlně. Mrzimor mi přijde právě takový, přes nezdary se dokáže snadno přenést, poučit se nebo si najít jiný způsob seberealizace, rád si hraje, je bezprostřední, ze všech kolejí podle mého názoru nejvíc otevřený jako širé moře a přátelský jako klidná pláž zalévaná vlnami hravosti a spontánního dělení se o přítomnou chvíli. Jen na každém je, zda bude v kroužku přátel nebo zda si půjde zasurfovat sám.
Černou zde pak vnímám jako druhou barvu pro Mrzimor vhodnou, aby ochladila tu jasnou záři žluté, aby ukázala, že věci mají i svůj stín, jsou-li vystaveny slunci, a že je třeba rovnováha, nejen jednostrannost. Zároveň dokreslují, co se o Mrzimoru říká a co asi i ukazuje, že je jedno, kým člověk je na počátku (siluety bez osobních rysů), záleží na tom, jak se rozhodneme růst, jakým směrem, zkrátka na našich volbách. Mrzimor podle mě onu svobodnou individualitu podporuje, nebo aspoň nijak nepotlačuje.
Nebelvír
Nebelvír, jak jej znám, je kolejí poměrně aktivní a svěží, trochu jako pole divokých vlčích máků, které šíří svou jemnou vůni do širokého okolí. Roste na svěžím základu, odkud čerpá sílu, často je to nějaká společná touha, myšlenka, něco, co většinu koleje motivuje k aktivitě, k tomu, aby na sobě lidé pracovali a aby se zapojili do kolektivu svou vlastní individuální osobností, to vše pak vytvoří celkový obraz, mozaiku, která těší asi všechny červené, která nás všechny trochu mění a pomáhá nám růst. Některé z květů jsou rozevřenější, jiné se ještě ostýchají plně se otevřít, většina z máků však v sobě nezapře červenou soutěživost a hravost, vášeň, kdy se dere ze země co nejvýš, kam jen mu to vlastní síly dovolí, za sluneční září, za vítězstvím, za překročení vlastních pout a překážek. Myslím, že jsme jako ty vlčí máky, jeden mák je pěkný a silný, ale pole máků je k nepřehlédnutí, společně si dokážeme předat jak povzbuzení, tak si být příkladem v odvaze, v chápavosti, prakticky ve všem. Často ani nepotřebujeme překračovat území pole, jako kolej si mnohdy vystačíme sami ve své pestrosti, kdy každý vlčí mák je prostě… jedinečný, svůj a kdy jsme připravení druhého podepřít, pokud na něj zrovna fouká vítr silněji a ohýbá ho pod vahou starostí k zemi. V tom je podle mě největší síla červené, nebýt lhostejný k okolí, bojovat, umět se nadchnout pro společnou myšlenku, aniž bychom ztratili vlastní individualitu.
Zlatá pak přináší trochu té bezstarostnosti, hravé a spontánnější jádro, černé „pestíky“ pak ukazují, že se ani stínu nezalekneme, protože víme, že k životu patří jak žluté světlo, tak temnější stíny. Důležité je přistupovat k životu s otevřeným srdcem i s trochou toho rozumu.
Zmijozel
Zmijozel mi přijde jako podivný svět trochu naruby, který může šokovat nebo naopak povznést, pobavit, přivést člověka k úplně novému způsobu nazírání na věci. Trochu jako tenhle překrásný park s pohodlnou lavičkou a stromem v pozadí, který je poněkud… jiný, překvapivý, a právě tím kouzelný a originální.
Po zelené barvě v sobě nosí jistou bujarost, divokou sílu přírody, schopnost růst a také vědomí toho, že věci pomíjí. Zelení se dokáží cílevědomě spojit a táhnout za jeden provaz, nicméně neodmítají ani silně individualistické jedince, podobně jako tráva a větve stromů rostou všemi směry. Je to pravděpodobně kolej s největšími protiklady v jednom balíčku, podobně jako tady je krajina vysloveně odpočinková, jenže bez pořádné odvahy si na tu lavičku jen tak někdo nesedne, aby si užil krásnou chvíli odpolední siesty. Zmijozel mi přijde stejně jako zelená barva kypící aktivitou, energií, sebedůvěrou i taškářskými nápady, osobitým vtipem, který nesnese jen tak někdo, podobně jako moc zelené může působit ubíjejícím dojmem. Zmijozelští jsou originál, stejně jako každý strom se svými větvemi a listím.
Stříbrná (šedobílá) pak naznačuje, že je i tato kolej občas zcela normální a klidná, že dokáže přežít i všednější dny, kdy se zrovna nic zajímavého neděje, že zkrátka umí být i klidnější, méně výrazná, důstojná.
2) ANALÝZA
Krucánky a kaňoury
temně červené pozadí znaku podle mě symbolizuje moc vzdělání, to, že čím víc vzdělaní jsme, tím více pak můžeme být objektivní, spravedliví, všímáme si více detailů a dokážeme si vytvořit více souvislostí. Bílé ornamenty, písmo a rám znaku pak chápu jako jeden z protikladů, společně s černým pozadím pak mohou naznačovat, že vzdělání, učené knihy i knihy příběhů, psané poklady, mají hodnotu přesahující tyto dva základní protiklady světa, ve kterém žijeme, že jsou nad dobrem i zlem atd. O jisté korektnosti obchodu, o tom, že se v něm setkáme s objektivitou a nestranností, pak svědčí dva symetricky umístěné šedé písařské brky. Znak celkově tak může naznačovat, že šedá je barvou teorie, ale díky ní dokážeme utvářet něco nového, rozhodovat se, růst a dosáhnout jisté důstojnosti vzdělance, který umí číst i psát. Dříve to rozhodně nebylo samozřejmostí ani pro čaroděje, ani pro mudly, že by všichni psát. Dodnes jsou oblasti světa, kde knihy nic neznamenají a lidé neumějí ani číst, ani psát.
Krásnohůlky
Modré pozadí naznačuje silný vliv ženskosti, empatie, citovosti. Víme ostatně dobře, že Krásnohůlky byly po dlouhý čas především čarodějnou akademií pro mladé čarodějky, znak tomu tedy odpovídá. Tmavě zelené B i pistáciové okolí napovídá, že středem hodnot školy byla a je naděje, přátelskost, stabilita a vytrvalost, určitá forma zdravého sebevědomí a také prestiže. Tu pak rozvíjí zlaté úponky a ornamenty, které erb oživují a poukazují na hravost studentek (a studentů), na to, že k životu přistupují i méně vážně, že se snaží studentům předat jak vzdělání, tak určitý přístup k životu, aby si v dospělosti dokázali sebe i druhých cenit, toho, že jsou čarodějové, by na sebe byli hrdí, ale vždy měli v rovnováze jak emoce, tak rozumovou stránku svých osobností.
Kruval
U kruvalu vnímám tu zelenou, sytější, jako výraz rozhodnosti, sebevědomí, ctižádosti a vytrvalosti. Červeného jelena (lebku jelena?) a také slunce s paprsky v pozadí pokládám za symbol moci, dominance, bojovnosti a vášně, jsou to symboly sršící energií, statečností a odvahou, vládnoucí určitou silou nad ostatními. Dominanci a touhu vyniknout pak dokresluje i dvouhlavá žlutá orlice, všechno jsou to takřka královské, majestátní symboly. Žlutá orlice může naznačovat, že usměrněná síla, rozumné uvažování, je mocnější než samotná síla (parohy jelena), že rozum je často mocnější zbraň než meč či hůl či parohy. Znak mi tak říká, že je-li člověk odvážný, vytrvalý, houževnatý a také rozumný, může se harmonicky povznést ke slávě i moci, být dominantní, vládnout určitou mocí, kterou si může přizpůsobit, díky které dosáhne na vrchol pomyslného hradu, aby se stal jeho pánem. Že s rovnováhou síly a rozvahy si lze podrobit mocný svět magie.
3) ORIENTACE
Červená:
· Posmrtná proměna v upíra
· Důstojnost stáří a roztomilost mládí
Žlutá:
· Zmařené naděje
· Jidášovo roucho
Oranžová:
· Nell Gwynne
· Sakrální čakra
Zelená:
· Stabilní sebevědomí
· Život i smrt
Modrá:
· Ochrana před čarodějnicemi
· Barva ženskosti
Fialová:
· Korunní čakra
· Komplementární ke žluté
Indigo:
· Nadpozemský vesmír
· Adolf von Bayer
Závěrem bych ještě jednou chtěla poděkovat za zajímavý předmět, za volnost, s kterým jste jej vedla, za bohaté informace i podněty k uvážení světa barev v různých úhlech pohledu. Velmi mě tento předmět i ročník bavil a těšil, osvěžoval. Děkuji za to!
