Zadání domácího úkolu

Máte na výběr ze tří možností:

Vypracování

Zdravím, madam Barb! :)

Rulíkové knedle, otrava je hnedle

„Mááátýýýýldóóó!"

Měla-li by si Matylda vybrat její nejoblíbenější způsob buzení, halekání jejího jména na celý les by se neprobojovalo ani do první dvacítky. Obzvlášť, když i její kohout ještě chrněl a to ta potvora začínala kokrhat ještě dvě hodiny před rozbřeskem!

„Máááátýýýýldóóó, pojď honéééém!"

S urputností nenapitého komára se jí hlásek kovářovic Toníka zavrtal hluboko do mozku a ona se zasténáním otevřela oči. Předchozí noc asistovala u porodu telete a noc předtím sbírala půlnoční rosu do zásoby. Copak se tento týden nevyspí?

„Máááátýýý-"

„Už jdu!" zaječela v čiré sebeobraně. Přehodila přes sebe plášť, popadla brašnu a rozrazila dveře od chalupy. „Kde hoří?"

Tou otázkou naprosto vyvedla Toníka z míry. "Kdyby hořelo, tak by přece vyzváněli ve zvonici..." pronesl s výrazem, který jí dával jasně najevo, jak hluboce u něj právě klesla.

„To se jen tak říká..." zamrmlala kysele a dál pokračovala hlasitěji, „tak co se děje?"

„Táta. Je červenej, motá se, a nevěděl kde je."

„Hm."

Takhle vypadal kovář každou sobotu po cestě z hospody. Toník vycítil její skepsi a dodal:  „Dneska neměl ani kapku!"

Popadl ji za ruku a otce rozhodně nezapřel, už teď měl stisk jak ďasovec. „Jdeme!"

Cesta ke kovárně jim místo půlhodiny zabrala dvacet minut a Matylda dorazila rudá v obličeji a s pícháním pod žebry. Kovářka je přivítala už na zápraží a starosti projevovala tím, že v ruce žmoulala zástěru a utrhla se na ně: „Kde jste tak dlouho?"

„Spala jak poleno!" bránil se Toník, zatímco Matylda lapala po dechu a opírala se o stěnu.

„No tak, pojďte honem, je mu hůř!"

Kovář ležel na posteli, v obličeji byl červený stejně jako Matylda a když mu stiskla zápěstí, nevěděla, kdo z nich má tep rychlejší. Jenže kovář rozhodně nikam neběžel.

„Budu potřebovat horkou vodu!" vyhrkla spolehlivý způsob, jak dostat z místnosti ženu i dítě. Toník běžel k pumpě a kovářka se otočila k peci.

Matylda rychle vytáhla hůlku a zamumlala několik rychlých formulí.

„Co jste dneska jedli?"

„Borůvkové knedle." Kovářka prohrábla uhlíky, a postavila hrnec s vodou na plotýnku. „Proč?"

„Vypadá to na otravu, kolik jste jich snědli?"

„Já a Toník čtyři, Miška tři a Janek osm."

Zvláštní, že příznaky měl jenom kovář, čekala by přiotrávenou rodinu... na druhou stranu, tolik bobulí aby člověk v okolí pohledal.

„A ty borůvky jste sbírali sami?"

„Většinu, zbytek jsem dostala od Kondelíka. Říkal, že tak krásné a velké borůvky ještě neviděl."

„To je blbec." Matylda se přehrabovala v tašce a hledala protijed. Otravy nebyly ve vesnici časté a když, tak nejčastějšími pacienty byly děti.

„Co tím myslíš?" Kovářka se vrátila k lůžku a vzala manžela za ruku. Ten  přerývaně dýchal.

„Že místo borůvek nasbíral rulík, to si myslím. Pán ví, že když se rozdával rozum, Kondelík zaspal."

Ozvalo se dvojité zahihňání a Matylda spozorovala, že ten ruch už vytáhnul z postele i tu nejmladší obyvatelku domu. V ten samý moment konečně nahmátla správnou lahvičku a vítězně ji vytáhla z tašky.

Nebyla plná, protijedu v ní byla necelá polovina a kovář byl velký chlap. Nu, musela pracovat s tím, co měla, a kovářův tep začínal povážlivě zpomalovat.

Otevřela mu pusu, odšpuntovala lahvičku a druhou rukou mu ucpala nos. Rychlým pohybem nalila protijed kovářovi do krku. Nepřekvapivě začal kašlat a vydávat dávivé zvuky.

„Vím, že je to hnusný, ale musíš to udržet vevnitř."

„Bude v pořádku," otočila se ke kovářce, která vypadala velmi pobledle, „jen to musí zapůsobit a bude zvracet. Dostane to ten jed ven."

„A na co byla ta voda?" ozvalo se za ní.

„Na čaj pro vás." Matylda se otočila, a vzala Mišku za ruku. „Pojď, uděláme mamince něco na uklidnění a tátovi na zklidnění žaludku. Toníku, dones tátovi kbelík, bude ho brzo potřebovat."

Brzy se začaly světnicí ozývat zvuky ne nepodobné tomu, co kovář zažíval každé druhé nedělní ráno. Kovářka mu mumlala do vlasů povzbuzení, Miška se vytratila zpátky do postele a Toník spořádaně upíjel heřmánkový čaj.

Matylda si sedla k peci a zavřela oči. Kondelíkovi vynadá ráno, pokud se k němu kovářka nedostane první. Do té doby...

„Kykyryýýýýkýýýýý!"

„Já se na to-!"