Zadání semináře
Fotkami doložte, že jste se na seminář nedostavili jen spát, ač chápu, že podzimní počasí k tomu vybízí. Chci po vás fotku přichystaných pomůcek, jednu fotku z výroby a hezky vyfocenou hotovou dýni.
Všechny fotky nechť jsou doplněny jmenovkou s datem!
Pokud jste byli do semináře zapsáni kloboukem a opravdu není ve vašich silách úkol splnit, ozvěte se mi sovkou a nějak to vyřešíme.
Vypracování
Krásný den,
teda paní profesorko! Že mi klobouku vybere zrovna šití dýně, to by mě nenapadlo!
Ale schvaluji jeho rozhodnutí, protože se mi krááásně hodí do výzdoby. (Viz poslední bonusové foto). A taky jsem počítala s rizikem, že budu muset dělat něco, co běžně nedělám. Takový hezký výstup z komfortní zóny.
Ale hezky od začátku. Dýni jsem ušila z ponožek. Přiznávám, je to ulehčení práce a tak počítám s nějakým minusovým bodem v hodnocení. Byla to ale jediná oranžová u mě doma. Výplň jsem zvolila taky dost netradičně, posloužilo staré tričko, které se nakonec hodilo i jako lístek.
Dýně jsou nakonec dvě. Důvod je prostý. Jedné by bylo smutno.
Nechtěla jsem nadobro oddělit ty nebohé ponožky. Posílám obě, protože jsem vážně pyšná na to, že jsem to vážně dokázala ušít. Nikoliv pro nějaké body navíc nebo něco takového :))
Před asi patnácti lety jsem v práci, v domově důchodců, ušila své první pokusy, pod přísným vedením a dohledem několika dam. Jedna z nich se dokonce pyšnila, že mohla v krejčovství šít saka a to prý něco znamenalo. Úplně ji slyším: "Děvče, nechci vám do toho mluvit, ale tohle jednou vyperete, a celé se vám to rozpadne." Naštěstí tohle snad prát nebudu.
Bonusová fotografie jak si u mě doma holky lebedí - to proto, abyste věděla, jak moc mi váš seminář bude připomínat, že překonat svou komfortní zónu prostě stojí zato. Moc děkuji.
