Zadání domácího úkolu

Vyberte si nějakou planetu, na níž si uděláte piknik.

Z planetární mapy zjistěte tamní dobu, dále mi napište, zda je obyvatelná, popište mi, co na ní je či není, a proč se chcete podívat právě sem.

Použijte kouzlo *PERCURSATIO*  a v připraveném maskování zkuste zapadnout mezi tamní obyvatele, v případě, že tam nějací jsou.

Planetu mi popište a pokuste se vrátit zpět v původní podobě a konzistenci.

Minimálně 4 palce.

 

Součástí dnešního úkolu je také test-kvíz.

Při vypracování se zbytečně nezdržujte, čtěte rychle, však pečlivě. Kvíz je časově omezen (8 otázek, 3 minuty).

Každému z 6 dosud zveřejněných výkladů přísluší jedna otázka. Proto vám doporučuji osvěžit si paměť a pročíst si všechny výklady před zpracováním kvízu.

 

Dejte si záležet, k tomuto kvízu budu přihlížet při uzavírání známek.

 

Test-kvíz je opravdu NÁROČNÝ!

Kdo kvíz nevypracuje, má u mě velké a významné mínus, které se projeví na výsledné známce.

Vypracování

Vybrala jsem si takovou pěknou planetu, která je daleko, má asi dvacet měsíců (tj. takových těch kusů šutrů, které létají kolem) a celá má přijatelné podnebí a vůbec.
Nastudovala jsem si o ní téměř všechno, co jsem našla, což tu také pěkně popíši.
Zaprvé je daleko v tom smyslu, že je jakoby v minulosti. Žijí na ní nějací polointeligentní živočichové, kteří se balí do kůží, ale nejsou vyvinutí z opic, nýbrž z tygrů, podle čehož vypadá jak jejich obličej, tak i jejich zbytek těla - chodí po dvou nohách a šíleně řvou.
Den zde trvá sto dvacet pět hodin, takže něco akorát tak pro mě, jelikož za 24 nemám jednoduše šanci nic stihnout - z toho je tma a světlo cca půl na půl. Blízké slunce hřeje tak akorát, takže na rovníku planety jsou deštné pralesy a na tom zbytku jsou deštné louky, deštné lesy, deštné hory a deštná města. Prší tam v podstatě pořád, ale je to takový teplý déšť, takže to nikomu nevadí. Na pólech je pochopitelně zima a nikdo tam neleze a když už přeci jen ano, obyvatelé ho většinou upálí jenom ve chvíli, kdy se zmíní, že by tam chtěl - je to pokládáno za známku šílenství.
V pralesech naopak bydlí, protože si myslí, že jsou tam lépe skryti před hrozbou, což je tak trochu hloupost, když uvážíme, že v onom deštném pralese žije asi tak tisíc jedovatých druhů živočichů a přibližně stejně druhů jedovatých rostlin, tj. něco jedovatého je skoro na každém rohu.
Ony louky jsou ovšem moc krásné, obzvláště když jsou v údolí mezi horami. Tam jsem také hodlala piknikovat.
Deštná města jsou většinou neobydlená a má se za to, že právě tam ta hrozba chodí. Tedy, Hrozba.
Obyvatelná vesměs je, i když tedy průměrný obyvatel naší planety by tam měl asi problém dýchat, jelikož ve vzduchu nejsou žádné zplodiny (obyvatelé ještě nedospěli do stádia znečišťování vzduchu v takovém rozsahu, aby to mělo účinek) a je tam akorát tak hromada kyslíku. Na to se ale dá teoreticky zvyknout - a kdyžtak si sebou vzít zplodinový vzduch, aby se člověk kyslíkem neudusil.
Proč na ní chci je myslím jasné - je tam úžasně! Prší, ale zároveň je přijatelně teplo, je tam příroda a tamější obyvatelé jsou prostě... Ehm... Jak to jenom... Svalnatí a milí?
Ale s těmi samozřejmě do styku...eh...přijít nehodlám!
Hodlám piknikovat!
Nádherná příroda, výhled, kytičky, nějaký ten jedovatý had, kterého si budu moct... Vypůjčit... Nebo tak... Sebou...
pozoruje tabulku bodování
No jednoduše neexistuje lepší a hezčí a vůbec planeta. A na tuhle se chci už dlouho podívat.
Byla sice popsána a nafocena v mnoha encyklopediích příslušného zaměření... Ale vlastním zážitkům se nic nevyrovná!

Takže kouzlo jsem použila.
Tak trochu jsem se bála, jak mi půjde, protože přeci jen... Trénink je v tomto případě rovnou ostrý pokus a kdoví, kde bych mohla skončit!
Měla jsem sebou piknikový košík, velkou deku, deštníček stejné barvy jako dečka, nádobí v barvě klobouku, příručku "Maskování pro začátečníky a mírně pokročilé", obrázek toho, jak vypadal tamější obyvatel při posledním výzkumu planety (už je to pár let, ale předpokládám, že za tu dobu se nezměnili zase tolik) a další serepetičky, bez kterých se neobejdu (pergameny s úkoly, hromadu brků, kamínek pro štěstí, nakládané škrkny, hromada jídla, ještě více jídla, bonbony, čokoláda, čokoláda, čokoláda, čoko...ehm - prostě je to myslím jasné). A samozřejmě pohodlné a pěkné oblečení (a pár lektvarů pro všechny případy).
Tak jsem se přichystala (a připadala si směšně) a...
Povedlo se to! (Ano, velice jsem sama sebe překvapila.)
Přemístila jsem se zrovna na takovou pěknou louku, nikde nikdo, tak jsem se nejdříve zamaskovala, prohlédla se v zrcátku (to bylo mezi serepetičkami), rozložila deku, deštníček, otevřela košík a začala se cpát (říkala jste původně piknik nebo se pletu?). Pozorovala jsem okolí, abych si kdyžtak dala pozor na případné obyvatele, vychutnávala jsem si Vzduch, tráva vypadala tak šťavnatě, že být kráva, tak ji hned spasu, okolní příroda nádherná...
Tak jsem hezky papinkala...a najednou vidím nějaký divný kouř, který stoupá zpoza hor.
A vůbec se mi to nelíbilo.
Protože jsem od přírody zbabělec (což pokládám za dobrou vlastnost, která člověku zachrání život i v té nejhorší chvíli - alespoň většinou) - utíkala jsem rychle od toho pryč. Deku a košík jsem vzala samozřejmě sebou (byla by toho škoda)!
Běžela jsem k pralesu a dál a dál a dál...
Když tu mě najednou chytil do náručí někdo strašlivě silný a někam se mnou běžel daleko větší rychlostí... Rozplývala jsem se, udržovala maskovací zaklínadlo a nechala jsem se unést (hlavně proto, že jsem cítila, jak se chvěje zem a došlo mi, že ten kouř byl ze sopky - jsem totiž prudce inteligentní =D).
Tak jsem se tak nějak dostala do pralesa.
Bylo moc dobře, že jsem sebou vzala hromadu lektvarů, mezi kterými byly i protijedy (a několik bezoárů pro případ nutnosti), protože jsem se hned při třetím kroku žahla do nohy o nějaký zdejší plevel.
Můj nositel vypadal přímo božsky.
Vážně!
Každopádně ani to, že byl nádherný, silný a měl krásné oči, nepřebilo mojí obrovskou lásku k jedné nejmenované osobě, takže jsem se ovládla a nevrhla jsem se na něj.
Jsem přeci civilizovaná!
Potom mi ale blesklo hlavou, že neznám jejich řeč a že to asi bude průšvih.
Tak jsem se rychle přenesla nazpátek tím správným kouzlem. *Percursatio undo* to bylo, mám ten pocit.
Byla jsem z toho všeho úplně vyšokovaná!
A jsem pořád!
Prostě sopka! Krásný tygrosapiens...prostě...zážitek na celý život.
A ukradla jsem si sebou jednoho hada, který je tu v teráriu, které je očarované nekonečným deštěm (užitečné kouzlo) a nevím, co si s ním počnu.
Každopádně to byla úžasná planeta - přesně tak, jak jsem si myslela. Jenom ta sopka soptila tak trochu nevhod, no...