Soutěže 2265
Výuka 2687
Semináře 939
Nebelvír

Autor: Angélica Rodriguez
Práce odevzdána: 16. 11. 2025 21:44
Předmět: Magie kamenů, 1. B
Termín: 5. termín

Zadání domácího úkolu

Tradičně si vyberte jeden úkol a zpracujte dle zadání:

 

  1. Napište básničku, která popisuje váš pocit vnitřního klidu, lásky, štěstí nebo krásy. Můžete se inspirovat přírodou, oblíbeným místem, barvami nebo zvuky, které ve vás evokují tyto pocity. Nemusíte se soustředit na rým nebo přesnou formu, důležité je, aby slova plynula od srdce. Poprosím o minimálně 12 veršů (řádků). 

 

  1. Napište dopis sami sobě, který si přečtete za měsíc, za půl roku nebo třeba za rok. Můžete si do něj napsat, za co jste vděční, co na sobě máte rádi, nebo jaké jsou vaše naděje a sny do budoucna. Představte si, že ho píše vaše moudré milující já. Minimálně tři palce. 

 

  1. Pokuste se namalovat růženín - nechci ale po vás, abyste si našli nějaký obrázek růženínu a namalovali jej. Přála bych si, abyste jej namalovali podle toho, jak jej vnímáte, a nemusí to být jen růžová barva. Klidně nechejte barvy na papíře propít do sebe, uvolněte se a prostě malujte. Bez hranic. Láska také hranice nemá. Jde o to se uvolnit a malování si užít. Nepoužívejte grafické programy, ale pěkně ručně, s podpisem a aktuálním datem.

 

  1. Pokud máte růženín doma, napište mi, jak jej vnímáte, zda na vás a jak jeho magie působí, cokoliv vás napadne, budu ráda i za fotku. Tři place.

Vypracování

Nejmilejší slečno,

že jste to Vy, tak jsem se opravdu snažila sepsat Vám básničku přímo od srdce tak, jak mi šla slova pod ruce.

 

V podvečerním tichu zpomalí se svět,
jak kapka rosy sklouzne po listu sněhu.
Nádech mě hřeje, ztrácí se všechen spěch,
a já jen stojím — v klidu, co hladí něhu.

 

Vůně borovic mě vede na známé stezky,
kde každý krok šepotá, že nikdo tu není sám.
A světlo nebe kreslí zlaté úsměvné tečky,
jako by šeptalo: "Zůstaň tu, buď tou, kdo rád Tě má."

 

Tráva se houpá v rytmu jemné písně,
vítr ji učí, jak tančit bez obav.
V tom tichém tanci vše zní tak něžně,
že člověk zapomene i na svůj vlastní žal.

 

A v srdci rozkvétá teplo tiché a něžné svíčky,
co odmítá zhasnout, i když noc se nade mnou sklání.
Je to můj tichý domov, můj klid, mé malé tiché přání,
mít tenhle okamžik věčně aspoň chvilku trochu víc lásky.

 

Angélica Rodriguez,

kolej Nebelvír