Zadání domácího úkolu

Znáte mudlovské Povídání o pejskovi a kočičce? Pokud ne, můžete se s těmito hrdiny seznámit. Zkuste podle tohoto vzoru popustit uzdu své fantazii a vymyslete krátké povídání o hafoňovi a maguárovi. Čím se asi mohou trápit, co společně řeší? Jak se jim společně žije?

Vypracování

Jak Hafoň a Maguár hráli Famfrpál

 

To bylo tenkrát, když spolu ještě Hafoň a Maguár hospodařili.

Měli malý domek u jezera, kde spolu bydleli.

Spoustu věcí chtěli dělat jako velcí kouzelníci, jenže neměli tak šikivné ruce ani hůlky, jen malé packy a na nich měkké polštářky a na nich drápky. A tak jim to v tom domečku vypadalo všelijak.

Jednou takhle se Hafoň podíval z okna.

"Poslyš Maguáre, dneska je venku tak krásně, že je škoda sedět doma."

Maguár vyskočil na parapet a kývl hlavou.

"No to máš pravdu, Hafoni, ale co bys chtěl venku dělat?"

"No třeba něco čím se venku baví kouzelníci." Řekl Hafoň a zavrtěl objema svými ocásky. "Co třeba proletět se na koštěti! Já ještě nikdy nelítal na koštěti..." Zakňučel a podíval se na Maguára štěněčíma očima.

"Což o to, to ani já ne... ale jak to uděláme Hafoni, když nemáme tak velké a šikovné ruce jako mají kouzelníci?" 

A tak tedy přemýšleli a dumali a lámali si hlavičky, jak by to mohli udělat.

"Poslyš Maguáre, ty máš takové ostré drápky, kterými by ses mohl držet za ocas koštěte, na násadu bychom mohli navléknout ucho košíku a do toho bych si mohl vlést já. Já budu koukat na cestu a ty budeš řídit." Plácl se packou do čela Hafoň.

"Dobře Hafoni. Tak to tak tedy uděláme, ale kam na tom koštěti poletíme?" Zeptal se Maguár zvědavě zatímco si čistil jednu z předních tlapek.

"Kam bychom letěli, asi... asi rovně?" Poškrábal se Hafoň mezi ušima.

Maguár si povzdechl a přejel si packou po tváři. "No a co když už budeme v tom, že bychom si zahráli tu hru co kouzrlníci hrají. Však víš, ne? Létají na košťatech a hází si míči." Nabídl tedy variantu.

"Myslíš ten Famfampál?" Zavrtěl ocásky Hafoň. "No ano! To zní jako náramná zábava! Tak to uděláme." Štěkl na souhlas.

"Nejsem si jistý jestli se to přesně takhle jmenuje, ale ano. Pojďme si tu hru zahrát, jako kouzelníci!" Souhlasil Maguár a tak se do toho dali.

I přinesl Hafoň na zahrádku koště a za ním přinesl Maguár košík s míčky, který tedy pověsili za ucho na koště.

"Tak, Maguáre a já si teď vlezu do košíku a až tam budu ty skočíš koštěti na ocas, vyplašíš ho a už poletíme!" Zaradoval se Hafoň a hned vlezl do košíku a jeden míček si hned chytil do tlamičky a pokusoval si ho hezky spokojeně zoubky.

"No dobrá, dobrá a až já to koště vyplaším a až poletíme, budeš mi říkat, kam mám letět a zkusíš se trefit tím míčkem do branky." Maguár se začal protahovat.

"Do jaké branky Maguáre? Vždyť mi žádné branky nemáme!" Podivil se Hafoň.

"No to je vlastně pravda! Ale co budeme dělat?" Zamrkal překvapeně Maguár.

"Hmmm..." Zavrčel Hafoň zamračeně. "No tak já ten míček zkusím hodit třebas do komína!" Napadlo ho. "A teď tedy nezdržuj a už to koště vyplaš, ať si toho krásného počasí užijeme dosyta!"

Maguár tedy pokrčil packami, připravil se ke skoku jako pružina a... hop na koště! Drápky zasekl do vázání větvček, ze kterých byl ocas a pevně se držel. A ještě že tak, protože koště sebou zaškubalo a poplašeně se vzneslo do vzduchu. Oba zajásali.

"Tak kam mám letět Hafoni?"Mňoukal hlasitě Maguár.

"Třebas tam!" Štěkl Hafoň. "Ale ne... tam! Támhle!"

"Doprava nebo doleva?" Zamňoukal Maguár celý zmatený a držel se drápky seč mohl.

"Jémine! Maguáre! Já zapomněl, že vlastně nevím, která packa je levá a která pravá!" Plácl se packami do čela Hafoň a tak už na cestu nekoukal vůbec nikdo a koště narazilo do nedalekého stromu. Hafoň skončil pod košíkem u kmene a Maguár elegantně přistál na jedné z větví. Strom se celý otřásl a na zem popadalo spousta krásných žlutých hrušek.

"To byl tedy nápad! Dělat navigátora, když neumíš strany!" Zakroutil Maguár hlavičkou celý naježený. "Víš ty co Hafoni? Napadlo mě teď něco lepšího."

Hafoň se vyhrabal zpod košíku a odfrkl si. "No ano ano... ale kdo mohl tušit, že to koště poplašíš tolik..." Vrčel si tam pod vousy.

"Jen nevrč a poslouchej. Posbíráme ty hrušky do košíku, doneseme je na trh a za utržené galeony si koupíme lístky na opravdový Famfufálový zápas!" Seskočil Maguár ze stromu a začal do košíku nosit hrušky.

"No, ano! To je nápad!" Zavrtěl Hafoň ocásky a dobrá nálada se mu vrátila.

A jak řekli, tak ti dva udělali! Nasbírali hrušky, odnesli je na trh a za peníze si koupili lístky na dnešní Famfrpálový zápas. A tak letcům na tribunách fandili také jeden Hafoň a jeden Maguár.